Jana Jochim
Sbírka Eins Zwei složená z básní, reportážních textů a fragmentů próz Ivana a Güntera Motýlových, vyšla v nakladatelství Ears&Wind Records sice už před létem, ale my ji doporučujeme spíše na podzimní čtení. Její ústřední témata, smrt a tíživý dopad dějin na generace obyvatel Hlučínska, totiž nepatří k těm odpočinkovým.
Foto: Martin Popelář
Psaní mají pravděpodobně Motýlovi v krvi: věnoval se mu Günter Motýl (1940–2020) i jeho synové Ivan a Petr. Právě Ivan Motýl, hlučínský básník a publicista, který je významnou postavou (nad)regionální literární scény, na počest odkazu zesnulého otce vydal sbírku Eins Zwei. Nejedná se o pouhý pomníček vystavený na vzpomínkách. Kniha nastavuje reflektor na hrozivou či bizarní zkušenost slezského obyvatelstva ve vleku velkých dějin, zároveň ale očima básníka mapuje období smrti a pohřbu Güntera Motýla.
Počítadlo
Ivan Motýl
berle polohovací lůžka vozíky
v půjčovně předsmrtných pomůcek
vracím kyslík
výdej příjem
někomu na půl roku jinému na pár dnů
paní u počítače obědvá rizoto
kilo rýže obsahuje 28 až 30 tisíc zrn
táta si odžil 28 918 dnů
zrnko na den
zhruba dvoutisíckrát jsme spolu skočili na jedno
až čtyři
28. leden 2020 (úterý)
Ivanovy básně připomínající deník z období po otcově smrti zvláštně komunikují s fragmenty Günterovy tvorby, které rovněž rozpracovávají motiv smrti, byť abstraktnějšího rázu. Spíše než o smrt konkrétního člověka v konkrétním čase zde jde ale o transcendentálně uchopenou smrt v čase gnómickém. Texty dvou autorů tak spolu vedou volný dialog. Ten ale nekončí u motivů smrti, života, domova, rodiny, odcházení, bizáru života, ticha a odcizení, které dominují první polovině sbírky.
Fragment
Günter Motýl
Nemohl jsem se probudit ze svého snu. V noci jsem stál pod šibenicí!
To je všechno.
Syn se naučil stojku.
To je dobře umět stát ve dveřích hlavou dolů!
Nemůžeme odejít.
Je toho tolik na práci. Zavřít víčka a hledat v myšlenkách jinovatku.
Nenapsat báseň.
Nevidět zakřivené zrcadlo. Splynout v lásce. Rozbíjet lásku.
Tolik nehotových věcí!
Prchají, aniž nám zanechaly stín, sebemenší zdání, že tu byly.
Utéci sobě, tobě, sobě, tobě.
Proč?
Chůzí v rašeliništi houpáme zemí. Svět hýbá s námi, aniž si to uvědomujeme.
Jenom se už vrať a neptej se, jestli vydržíme.
Ještě nemůžeme odejít.
Dojem dialogu umocňuje struktura knihy. Je členěna do číslovaných oddílů, nebo bychom také mohli říci do jakýchsi kapitol, přičemž liché náleží Ivanovým textům a sudé fragmentům textů Günterových. Zajímavým prvkem, který dokládá zmiňovanou dialogičnost, jsou názvy těchto oddílů: název Ivanova oddílu bývá německý, následující Günterův nese stejný název, ale v češtině. Čtenář má tak pocit, že mu struktura představuje dvě svérázné strany jedné tematické mince.
Druhá polovina sbírky se tematicky posunuje a koncentruje kolem identity, paměti a historie Slezska s výrazným akcentem na Hlučínsko, odkud rod Motýlů pochází. Právě o „řehtačce dějin“ a neutěšitelném pocitu bezmoci malosti člověka vláčeného dějinami v titulu Eins Zwei debatovali porotci Ceny literární kritiky na festivalu Inverze. Kniha se octla ve výběru básnických knih za 2. čtvrtletí roku, což ji činí potenciálním kandidátem na nominaci na toto ocenění.
Neutěšitelná vykořeněnost prajzské identity prýští z textů obou autorů knihy, každý z nich ji uchopil vlastním způsobem texty různých žánrů. Kromě básní a fragmentů lyrických próz to je například Günterova vzpomínková próza Hlučínsko v krvi vykoupané či Ivanova literární reportáž Prusko i Rusko u Ostravy. Oba zmiňované texty se nacházejí v oddílu XIII. V knížkách je celý svět. I Hlučínsko / Die Geschichte, který představuje pomyslný vrchol knihy. Oddíl komplexně, vnímavě, neobyčejně citlivě i surově rozpracovává prajzskou identitu, která je v celé šíři zachycena v Ivanově básni Eins Zwei, vlajkové básni celé sbírky, která je lyrickou autobiografií jejího autora.
Eins Zwei
Ivan Motýl
(…)
Hassliebe Hlučínsko
přivázaný za kosti předků
třikrát týdně do pivnice u německého pohřebiště
a dvakrát do výčepu u ruského hřbitova
U Hlubka U Mrtvoly
(…)
sám sobě cizincem
Němec bez němčiny syn Hermíny a Güntera
Ivan
nepřítel už jen podle jména
gastarbeitr v místě trvalého pobytu
žena si ještě občas přisadí
Pivan
Při četbě se ocitáme v nitru rodinného kruhu, někdy dokonce v nitru duše. Intimní a bolavé momenty doplňuje civilistní surovost a upřímnost, která je pro poetiku Ivana Motýla typická. Prostřednictvím lyrického průvodce, kterým kniha je, k nám postupně přichází historie specifického regionu skrze svědectví jednoho hlučínského rodu, jehož muži hledají útěchu v literatuře. V jejich světě je poezie nedílná součást všeho a vše je nedílnou součástí poezie. Takové rody se vymykají chápání vnějšího světa: „žádný notář nepočítá / s deseti kilogramy poezie ve skříni“.
Bunkry
Ivan Motýl
bory bunkry mrtvoly
válka pořád schovaná v protitankovém příkopu
anebo jen tak za pařezem
ratatata
když táta ležel v kolébce děda sloužil ve wehrmachtu
nedělní procházky očista paměti
pořád si nalhávám
že opa si jel do Ruska jen zapálit dýmku míru
s pejzatými Indiány
9. únor 2020 (neděle)
*
Ivan Motýl & Günter Motýl: Eins Zwei. 148 stran. Vydalo nakladatelství Ears&Wind Records ve spolupráci s nakladatelstvím Vršovice 2016 v roce 2026.
