Foto: Ivan Mottýl
Válec, kužel, koule, šroubovice. V některých dílech vystavených aktuálně v ostravském Domě umění se na tyhle tvary dbá s geometrickou přesností, v dalších jsou to spíše startovací můstky pro úlety za hranice elementární geometrie. Záleží určitě i na povaze umělce, jeho fantazii a dost možná i na jeho školních zkušenostech právě s geometrií, potažmo s někdy až nenáviděnou deskriptivní geometrií.
Krychle, kvádr, hranol, jehlan. Opartisté se v sálech galerie potkávají s kinetiky, neoplasticisté a konstruktivisté s lettristy (ten největší ostravský lettrista, Eduard Ovčáček, byl dokonce ve čtvrtek na vernisáži přítomen osobně) a svoje si na hraně geometrie řeknou i konceptualisté a konkretisté, minimalisté a neokonstruktivisté.
Z výstavy Reductive.nl v ostravském Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)
Kružnice, elipsy, paraboly, hyperboly. Vítejte na výstavě Reductive.nl, vítejte na mimořádné expozici geometrické abstrakce dvaatřiceti význačných holandských umělců čtyř generací. Vítejte v rodné zemi Františka Kupky, který je podle mnoha kunsthistoriků skutečným zakladatelem geometrické abstrakce.
Kulová plocha, elipsoid, paraboloid. A ač o Kupkovi při čtvrteční vernisáži nepadlo ani slovo a zmíněn není ani v téměř 250 stran tlustém katalogu, bez Kupky by to prostě nešlo. „Prvenství v oboru geometrické abstrakce náleží Kupkovi,“ dohledal kulturní deník Ostravan.cz třeba citaci francouzského historika umění Bernarda Dorivala (1914-2003). „Kupka své Vertikální plány vystavil už v roce 1912, tedy jeden či dva roky před tím, co se Malevič vydal na přímou dráhu geometrie. A o čtyři nebo pět let dříve, než holandský neoplasticismus uvedl tuto estetiku na pořad dne v uměleckém výboji evropském,“ tvrdíval pařížský kunsthistorik Dorival.
Z výstavy Reductive.nl v ostravském Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)
Čtyřstěn, osmistěn, sféra. Nejprve František Kupka, pak Kandinský a Malevič a posléze Nizozemci. Jak ale ukazuje současná výstava v Domě umění, na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu je geometrické abstrakci asi nejlépe v Holandsku. Podobný pokus dát v Česku dohromady 32 kvalitních vyznavačů tohoto žánru, by asi dopadl všelijak, i když čtyři čeští umělci tohoto ražení (Stanislav Kolíbal, Stanislav Diviš, Petr Písařík a Karel Štědrý) se loni na podzim spolčili v pražském letohrádku Hvězda na mimořádně zajímavé výstavě Rozpravy s geometrií.
Bod, přímka, rovina, prostor. Čtvrteční vernisáž zahajuje ředitel Domu umění Jiří Jůza a hned po něm dostává slovo hlavní kurátor putovní výstavy a zároveň aktivní výtvarník Roland de Jong Orlando (výstava do Ostravy zamířila z Polska a čeká ji cesta do slovenského Popradu). Z pozvaných hostů chyběl jen holandský velvyslanec v Praze, neboť byl prý zrovna pozván na kobereček k nizozemskému králi Vilému-Alexandrovi.
Z výstavy Reductive.nl v ostravském Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)
Rovinné fraktály, platónská tělesa, Mengerova houba. Jména vystavujících holandských autorů jsou v českých zemích prakticky neznámá, nechť je tady na libovůli návštěvníka, koho si zvolí za svého reprezentanta, jenž mu uvízne v paměti i po skončení výstavy. Může to být Bob Bonies, stejně tak jako René van den Bos, Monika Buch či Yahya Gaber Youssef nebo Piet van Zon a mnozí další.
Polopřímky, úsečky, kuželosečky. V každém případě se ale návštěvník Domu umění vydá na zvláštní kunsthistorickou cestu geometrickou abstrakcí dvacátého století. Tu si vzpomene na našeho Kupku, Kolíbala nebo třeba na Radoslava Kratinu nebo i Zdeňka Sýkoru. Tu na Maleviče nebo Piet Mondriana či se mu v paměti vybaví dávno zapomenutí Lászlo Moholy-Nagy a Josef Albers.
Expozici doplňuje i výstava holandského umění z 16. až 17. století. (Foto: Ivan Mottýl)
Bod čili tečka. Divákovi se ale samozřejmě nemusí vybavovat vůbec nic, výstavy nejsou nějakými zkouškami z dějin výtvarného umění. Přijďte si geometrickou abstrakci jen tak užít a na chvíli utéct z ostravského smogu do hodně barevného světa (a koho abstrakce vůbec nebaví, odpočine si v mezipatře na malé výstavě nizozemského umění 16. a 17. století). Prostě klídek, žádný stres! Tak je to konečně řečeno i v katalogu k výstavě – v myšlence z pera již nežijícího polského umělce a teoretika Władysława Strzemińského: „Umělecké dílo nic nevyjadřuje. Není známkou ničeho. Existuje samo o sobě.“
Výstava Reductive.nl i výstava Nizozemské umění 16. až 17. století ze sbírek GVU bude v Domě umění k vidění do 22. března 2015, a to denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin
