Foto: Ivan Mottýl
Zdá se, že galerie klubu Les se mění ve výstavní síň absolventů Fakulty umění Ostravské univerzity. Po výstavách studentů Václava Buchtelíka a Václava Pazdery, kteří nedávno dokončili studia v ateliéru Daniela Balabána, vstoupila do Lesa Jana Kamarádová. I ona absolvovala fakultu pod dohledem Balabána, konkrétně v roce 2013.
Balabánovy pedagogické metody sice nevoní každému studentovi, učedníci u tohoto mistra si ale mohou být v každém případě jisti, že procházejí ateliérem jednoho z největších současných českých malířů. A že je svým způsobem zázrak, když umělec tohoto kalibru má chuť i na učitelskou činnost, jakkoliv někomu nemusí být po chuti, že více než o technice malby hovoří se studenty o obsahu díla, jeho filozofickém poslání nebo o jeho skrytých metaforách.
Kdo někdy s Danielem Balabán vedl jakýkoliv hovor, ví, že naslouchá druhu jazyka, jenž už v běžné realitě ztěží někde uslyší. A ačkoli jde o řeči převážně zadumané, na studenty mají v důsledku povzbudivé až povznášející účinky. A pamatuji si třeba, jak někdy kolem roku 2010 na jedné kolektivní výstavě v Galerii Červený kostel Balabán opěvoval právě obrazy Jany Kamarádové.
Je to vlastně už dost dávno, přesto si vybavuji, jak o malbách studentky Kamarádové její pedagog poznamenal něco v tom smyslu, že jde o rozmáchlé barokní gesto, kterým prostupují pravěké jeskynní malby z Altamiry. Některé z těchto kompozic temného ladění nyní Kamarádová přivezla i do klubu Les.
Z díla Jany Kamarádové.
Kamarádová do svých pláten a kreseb ukrývá zvířata živá i jejich ostatky, vzpouzet se přirozenému běhu života považuje za zbytečné. Tu namaluje lebku, tam paroží, život zvířete i člověka bere za věčný zápas o místo na slunci. A když zrovna nesvítí, tak alespoň o holé bytí. Malířka je profesionální krotitelkou štětce, její tahy jsou jisté, talent má od Boha, a co jí nedal Bůh, naučila se u Balabána.
Ztráta přímého kontaktu se svým pedagogem má ale za následek, že tematicky i stylově počíná tápat. Pravda, může to být jen výraz svobody a odtržení se od autority, stejně tak ale může jít o bezradnost. Podstatné to v tuto chvíli není, důležité je, že po dokončení fakulty zůstala věrná umění a vystavuje. A klub Les je vynikající místo pro začínajícího vizuálního umělce. Na rozdíl od leckteré kamenné galerie tu dílo vidí stovky lidí týdně. A věřte či nevěřte, mnozí hosté Lesa nad obrazy na stěnách diskutují celé hodiny.
*
Jana Kamarádová: ZE MĚ. Absintový klub Les, Střelniční ulice, Moravská Ostrava. Výstava potrvá do konce února, otevřeno denně od 17.00 do 02.00.