Foto: Martin Popelář
Velká francouzská opera představovaná trojlístkem Meyerbeer–Auber–Halévy, tedy honosná podívaná se silným zastoupením ansámblů, baletních a sborových scén, se v polovině 19. století spojila s komickou operou a dala tak vzniknout jedné z nejpozoruhodnějších syntéz, lyrickému dramatu.
„Zdůrazněná citovost a burcující romantické emoce v propojení s tanečními plochami se výrazně objevují právě u Thomasova Hamleta. Rozkolísaná psychika kralevice dánského a jeho sentimentální lásky Ophélie se probouzí ve velice náročných zpěvních pasážích doplněných neotřelou instrumentací,“ uvádí k opeře dramaturgyně Eva Mikulášková.
Opera je součástí programu společného projektu ostravské kulturní scény Shakespeare Ostrava 2016. Na rozdíl od shakespearovského Hamleta však Hamlet v ostravské inscenaci neumírá. „Na konci lid radostně a ryčně provolá Hamleta svým novým panovníkem. To není happy end. Hamlet jim neodpoví vděčností a díkem. Jeho život se zastavil, jak křídla hmyzu zamrzlá už navždy v kapce pravěkého jantaru. Co je po jásotu, po království, po jaru, které právě vítězně postupuje širým krajem? Ač mocný vladař, skončil s méně nežli málem,“ dodává režisér Radovan Lipus.
Zdroj: Tisková zpráva
