Divadelní lektorka Hana Volkmerová: Loutka je výborným komunikačním i terapeutickým nástrojem

V našem minulém rozhovoru jste mluvila o záměru výtvarných dílen pro rodiče a děti, o šesti dílnách se zaměřením vždy na jeden druh loutky. Jak se daří tento záměr naplňovat?

Myslím, že docela dobře.  Tento typ dílen probíhá poslední neděli v měsíci od ledna do června, a to už druhou sezónu. Trochu ten cyklus obměňujeme. Letos v červnu si děti společně s rodiči budou moci vyrobit dokonce svůj krátký animovaný film. Na to už se dost těším. Jelikož jsou tyto dílny kapacitně omezeny, pouze pro 25 účastníků, tak se zatím vždy podařilo vytvořit až rodinnou atmosféru, kdy rodiče s dětmi stráví dvě celkem intenzivní hodiny nad společnou tvorbou. A vznikají moc pěkné loutky. Stačí se podívat na web Divadla loutek.

Chtěli jste připravit podobné dílny i pro studenty Ostravské univerzity. Jak to vypadá v tomto případě?

Pro studenty Ostravské univerzity pořádáme vždy několik dílen v zimním i letním semestru. Chodí se často jako pozorovatelé dívat na arteterapeutické dílny. V tomto případě jde vskutku o odpovídající název Pan Barvička a Slečna Mašlička. Potom vždy píší své reflexe z průběhu těchto dílen. A také se účastní Dnů Terapie v polovině dubna, kde jsou záhy po dílnách i besedy, při kterých se bavíme o tom, co se v dílně všechno odehrálo, jaký to mělo význam a proč se to či ono stalo.

V rámci spolku Theatr ludem pracujete s pedagogy. Co je náplní práce těchto seminářů? Můžete třeba některý z nich podrobněji popsat?

Po zdařilém projektu Loutka jako nástroj vzdělávání pro pedagogy Moravskoslezského kraje jsme se rozhodli, že v nastartované aktivitě budeme pokračovat. Nyní nabízíme třídenní vzdělávací seminář pro pedagogy z celé České republiky. V průběhu tří dnů se kantoři seznámí s principy loutkového umění, se základními řemeslnými dovednostmi pro animaci (oživení) maňáska, mluvícího maňáska, ,  manekýna a plošných loutek. Dozví se, proč je dobré umět hrát s loutkou a jak je to důležité zvláště pro pedagoga, který pracuje s dětmi ve věku od tří do osmi let. Loutka je totiž jedním z velmi užitečných nástrojů, který může pomoci při vzdělávání dětí. Má šanci upoutat pozornost, je výborným komunikačním prostředkem, zajímavě oživí výuku tak, že si informace děti lépe zapamatují, je výborným motivačním nástrojem a dokonce je možné prostřednictvím loutky řešit některé problémové situace. Je i terapeutickým nástrojem, ale to už bychom zabíhali mimo výchovu a vzdělávání. Také nabízíme seminář Hra s textem, text ve hře, kde účastníci pracují s texty, analyzují je a zvažují, jak je využít pro práci s dětmi a pro loutkové zpracování. Dalším seminářem je Cesta hlasu k sobě, který je, jak název napovídá, o práci s hlasem, o práci s dětmi a jejich hlásky, jak je vést ke správnému užívání hlasu a zacházení s hlasem. Tyto semináře jsou akreditovány ministerstvem školství, takže účastníci dostávají po absolvování osvědčení.

Působíte na Slezské univerzitě v Opavě. Když mluvím s jinými pedagogy, mnozí z nich si stěžují na nízkou úroveň znalostí, se kterými ze středních škol přicházejí studenti na školy vysoké. Jak je to ve vašem případě?

Co se myslí slovem znalosti? Nabyté a zapamatované informace, data, vzorce? Nebo spíše dovednosti a schopnosti učit se, dávat věci do širších kontextů, schopnost komunikace v nejširším slova smyslu a zájem? Mě jako pedagoga vždy více než nabiflované informace zajímal zájem a schopnost učit se, logicky uvažovat a dávat věci do kontextů. Pokud má student opravdu zájem a umí se učit, tak mnohé informační mezery je schopen velmi rychle doplnit. Ale pokud ho to nebaví a studuje pouze pro získání titulu, tak je to dřina pro obě strany. Spíše se setkávám s tím, že studenti neumí vnímat věci v širších souvislostech, směřují k povrchnosti a rychlým a jednoznačným závěrům. Ale to s sebou nese doba, ve které žijeme. Je to obecný problém.

Co dnes studenty zajímá nejvíce a co je naopak nezajímá, jak by mělo?

To opravdu nevím. Nedělala jsem si mezi studenty žádný seriózní průzkum, abych na tuto otázku dokázala odpovědět. Je to individuální. Co však mohu říci zodpovědně, že jsou mezi nimi obrovské rozdíly.  Někteří jsou velmi šikovní, přemýšliví, snaživí a mají cíl, baví je se učit a přemýšlet a konfrontovat své názory. Dalo by se říci, že nasávají jako houby. A pak je zde druhý extrém, a to jsou studenti bez zájmu, kteří vlastně ani moc nevědí, proč to studují a někteří nejsou ani moc chytří.

Máte nějakou vlastní metodu, jak zájem studentů probouzet?

Učím, jak nejlépe umím. Mám spíše praktické předměty než teoretické. Nebo kombinaci. Začínám praktickými ukázkami, společnou tvorbou a následně pak dokládám teorii. Asi je důležité, že to musí bavit především mne, pak můžu pro věc nadchnout i studenty.

Posledně jste také hovořila o vlivu vaší činnosti v Divadle loutek Ostrava na dramaturgii tohoto divadla. Jak se vyvíjí tato záležitost, co uvidíme ještě v této sezóně a v sezóně příští?

Ano, jsem v dramaturgické radě obou velkých festivalů Divadla loutek Ostrava, a to Divadla bez bariér a Spectaculo Interesse. Vyvíjí se to dobře. Program k prvně jmenovanému festivalu již máme v hrubých rysech vytvořený a diváci se opravdu budou mít na co těšit. Jak úplně nejmladší, ještě batolata, tak i studenti a dospělí diváci. Co v letošním roce uvidíte, se včas dozvíte z plakátů a webových stránek, tak si to hlídejte, festival se bude konat začátkem října 2016.