Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba V Provozu Hlubina skončil třetí Chee Chaak. Ostravu si získali Clinic i grindoví Gride

V Provozu Hlubina skončil třetí Chee Chaak. Ostravu si získali Clinic i grindoví Gride

12.6.2016 Hudba

Promotéři z Chee Chaak Tips již několik let oblažují alternativně naladěné Ostravany tím, že do jejich a svého města přivážejí to nejzajímavější ze současného indie rocku, shoegazu či postpunku. Vrcholem jejich soustavného snažení byl o právě uplynulém víkendu již třetí ročník festivalu Chee Chaak Fest, po němž se jeho organizátoři Zuzana Šrámková a Petr Ondráček zase na chvíli odmlčí. Ale to vůbec nevadí, podobné zážitky se totiž vstřebávají opravdu dlouho. Koncentrované štěstí ve dvou dnech do Ostravy přinesly kapely jako Clinic, Don Vito, Gride či Super Girl And Romantic Boys.

Zvětšit obrázek

Z třetího ročníku Chee Chaak Festu v bývalém Dole Hlubina.
Foto: Roman Petřiš

OTK? Důstojnější zahájení festivalu tohoto typu snad nebylo možné. Pražská alternativní legenda s labelem Silver Rocket za zády předvedla to, co od ní každý očekával – po všech stránkách dokonalý set. Diktát z úst Ondřeje Ježka naštěstí nevyšel naprázdno, publikum bylo připravené a koncert si užívalo, stejně tak i sama kapela. Pravděpodobně první noiseová kapela u nás a jak jí to pořád hraje… Melodičnost není slabost, u OTK to platí dvojnásob. Tohle sedlo snad všem přítomným.

Podobně potěšila i klasika Kidney Trauma z kazetového vydavatelství Stoned to Death. Postpunk a úspornost jsou jejich zbraněmi. Ještě o něco zajímavější však byla italská reminiscence na Lightning Bolt, noiseoví Les Spritz. Kytary už byste se u nich nedovolali, o to syrověji však nakonec působili. Syntezátor a krabičky ve spojení s extatickými bicími zkrátka fungují, na to už se přišlo dávno. Jedním slovem výborné.

thenesbits

Z koncertu kapely The Nessbits. (Foto: Roman Petřiš)

Členové OTK jen převlékli trička a už opět stáli na (pomyslném) pódiu coby The Nesbitts, přibyl jen Kanaďan Unkilled Worker a mohlo se začít. Fantastická čtyřka z OTK je ovšem tak deformovaná tím, co už přes dvacet let hraje, že nějakých větších odlišností v tvorbě těchto dvou formací by si všimli jen ti nejpozornější fanoušci. Faktu, že autorem písní je v tomto případě někdo úplně jiný, navzdory. Otázkou zůstává, jestli je to špatně. Zatěžkaná, hutná kytarovka – je to málo?

Mírným zklamáním pro mne bylo vystoupení jednoho z headlinerů festivalu, amerických No Joy. To, co z desek zní skvěle, bylo naživo nepřesvědčivé a utahané. Oproti tomu Don Vito předvedli něco tak skvělého, že na všechna zklamání a malá neštěstí tohoto dne bylo zapomenuto. Math rock par excellence, u Don Vito nebylo možno zůstat v klidu. Nejintenzivnější páteční výstoupení a jeden z největších zážitků z letošního Chee Chaaku. Set této německé trojice byl těmi nejbláznivějšími instrumentálními orgiemi, jaké si dovedete představit. Absolutní hudební svoboda, u níž je nutno zapomenout na jakékoli konvence.

donvito

Z koncertu kapely Don Vito. (Foto: Roman Petřiš)

Zahájení sobotního programu bylo pod taktovkou Sýčka, psychedelické alternativy lidí z okruhu budějovického NAABu. Členové Nul, Walden a Hameln – odtud vítr vane. Sýček hraje přesně tu hudbu, o kterou se v poslední době (na poslední desce především) snaží Please the Trees. Tam, kde u Please the Trees ale cítíte kalkul, je Sýček přesvědčivý a opravdový. Předmět: autentická kytarová hudba s prvky psychedelie, známka: jednička s hvězdičkou. Nenávist vůči Václavu Havelkovi je na místě.

A zase India. Od doby, kdy jsme se setkali naposledy, ubylo noiseové řežničiny a naopak přibylo zadumaných shoegazových ploch. Že se jedná o nejlepší kapelu pod hlavičkou Stoned to Death Records, už snad každý ví. A ty basové linky!

Až z Oázy přicestovala kdysi ostravská kapela LO/VE. Ta vzešla ze zdejšího uměleckého podhoubí a na její tvorbě je to stále náležitě znát. Dekadence s příjemnými melodiemi, tohle je materiál pro Chee Chaak nebo maximálně Creepy Teepee – jinde by to neuspělo. Nehledejte za tím výtku, právě naopak.

snow

Z vystoupení kapely Snoww Crystal. (Foto: Roman Petřiš)

Na hlavní stage pokračujeme se zástupci Rakouské republiky. Snoww Crystal našli zalíbení v aktuální dreampopovo-shoegazové vlně, stejně tak i já. Jejich koncert si skutečně užívám. Co se zpočátku zdá jako generická nuda, se v průběhu večera přehoupne v jemně gradující krásu. Napětí se pomaličku kulminuje a Snoww Crystal s každým tónem doslova kvetou. Nakonec to vypadá, že nacházím svého favorita celého festivalu.

Následující My Disco se vyžívají v pauzách, v mezerách, v nicotě a hlavně prázdnotě. Lépe řečeno vyprázdněnosti. Více snad dodávat netřeba. Sunn O))) revival, přinejlepším.

Hlavní tahoun třetího Chee Chaaku konečně přichází na řadu. Clinic přijeli zasévat radost, jejich unikátní směsice postpunku, sedmdesátkového artrocku a popových popěvků celý festival posunula o několik dimenzí dál, o několik levelů výš. Jestli toto vystoupení někoho nepřesvědčilo o tom, že Chee Chaaci pořádají nejlepší alternativní akce v Ostravě, pak už nevím. Clinic dokázali, že lepší protipól k megalomanským Colours neexistuje, že alternativa má potenciál zde přetrvat a růst. Druhá nejlepší liverpoolská kapela v historii hudby, jeden z nejhezčích víkendových momentů. Podivínská, ale přitom tak přístupná a vstřebatelná hudba! Doteď mám bradu až na zemi.

clinic

Z vystoupení kapely Clinic. (Foto: Roman Petřiš)

Další kroky návštěvníků směřovaly ven na úplnou novinku, a sice na battle stage. Neformálně se zde utkala česká grindová špička Gride a domácí Sheeva Yoga. Očistná dávka bolesti a potu byla logickým vyústěním jinak docela klidné akce. Přišlo to v pravý čas. Po vítězství legendy se tancovalo na Super Girl And Romantic Boys, kapelu, nad kterou visí nespočet otazníků. Nejvtipnější kapela pod sluncem to ovšem je, to bezesporu. Duran Duran by byli pyšní.

V areálu Provozu Hlubina se objevují první spáči, přesto se ještě hrstka lidí jde podívat na další souboj. Masáž přijde vždy vhod. Pak přicházejí ještě Islanďané The Third Sound, Melt Downer a přerovská krev Kangaroos in Austria. Ale tuším, že na ty tancují už jen jejich přítomní ochránci z kapely Mancuso.

Kristýna Trochtová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.