Ostrov krásy na Šmeralce: Dřízgová s Gurbaľem nabídli neznámé písně i slavné árie

Večer pořádaný v rámci cyklu komorních koncertů letos věnovaných 25. výročí založení Ostravské univerzity byl rozprostřen do dvou hudebních bloků. V prvním zazněl písňový a ve druhém operní repertoár. Večer zahájila sopranistka Dřízgová-Jirušová Slovenskými národnými piesnemi  Mikuláše Schneidera Trnavského, z nichž zazněly Zaspievalo vtáča, Na tej našej záhradočke, Nebanovala bych, Sihote, sihote, zelené sihote a Tynom, tanom.

Interpretace Dřízgové konvenovala přesvědčivě s pěvecky přirozeným, nenásilným cítěním lidové písně, s nímž sopranistka utvářela působivou dynamiku. Sopranistka akcentovala přízvuky podle emocionálního zabarvení slova, nikoli podle spisovného frázování slovenštiny. Na některé tóny si také dosáhla glissandem, což je prostředek ve folkloru užívaný. Její stylová interpretace našla oporu v kvalitní intonaci i ve vhodně situovaných gestických vyjadřovacích prostředcích.

Michal Bárta a Martin Gurbaľ. (Foto: Michael Ruman)

Také Martin Gurbaľ zahájil písněmi Schneidera Trnavského, z nichž si vybral Zoťali brezu, Hej hore háj či Pime chlapci pime víno. Jako rozený Slovák dokázal ztělesnit lidové písně s obrovským entuziasmem a široce klenutým dynamickým rejstříkem. Následně představila Eva Dřízgová-Jirušová posluchačům tři písně z rozsáhlé písňové sbírky Láska a smrt ostravského skladatele Eduarda Dřízgy. Ta vyšla nedávno v nakladatelství Masarykovy univerzity v Brně a obsahuje 22 písní na vybrané lidové texty kultovního knižního vydání eponymního sborníku Františka Halase a Vladimíra Holana. Z Dřízgovy Lásky a smrt zazněly tři písně ve světové premiéře. Jednalo se o Když se loučí, Svítila mě jasná hvězdička a Keď ja umrem.

Kdo už v minulosti slyšel Dřízgovy písně, patrně mi dá za pravdu, že se jedná o jedny z nejpozoruhodnějších českých skladeb písňové literatury posledních desetiletí. Uhrančivá melodika, patřící k nejpůsobivějším v české hudbě, která se nezdráhá progresivních prvků, chromatismů, polyfonního přediva… to je jen několik málo ilustrací z mnoha atributů, kterými je prodchnuta Dřízgova hudební řeč.

Michal Bárta a Eva Dřízgová-Jirušová. (Foto: M. Ruman)

Náročnost pěveckého partu byla evidentní zejména v poslední písni, která staví melodii sopránu téměř do opozice ke klavíru užitím často nezpěvných intervalů s velkými skoky a nečekaným akordickým půdorysem. Eva Dřízgová je však interpretka nadmíru povolaná a její zkušenosti s dílem skladatele jí pomohly se překlenout přes všechna úskalí. První polovinu večera zakončil Martin Gurbaľ Bačovskými piesnemi Eugena Suchoně. Stejně jako prve dokázal Gurbaľ folklorním inspiracím slovenského skladatele dát ryzí, nepatetický výraz a mohutnou dynamiku.

Repertoár se po přestávce překlenul k operním melodiím, z nichž zazněly známé árie z oper Faust a Markétka (Charles Gounod), Evžen Oněgin (Petr Iljič Čajkovskij), Lazebník sevillský (Gioacchino Rossini), Andrea Chenier (Umberto Giordano), Hamlet (Ambroise Thomas) či Trubadúr (Giuseppe Verdi).

Druhá polovina večera nebyla obdobně interpretačně přesvědčivá. Už árie Mefista „Le veau d’or est toujours debout“ prozradila lehkou hlasovou indispozici Gurbaľa, jež se projevila v hlasové barvě a intonaci vysokých tónů. To je spíše důvodem k uznání než k výtce, protože nemoc si nevybírá a Gurbaľ zvládl druhou půli večera se ctí, což přesvědčivě dokázal v árii Basilia, Claudia i v závěrečném duetu Leonory a Luna z Verdiho Trubadúra.

Eva Dřízgová si vybrala po krásné árii Bancy z Verdiho Macbetha rozsáhlou árii z Čajkovského Oněgina známou jako Dopisová scéna Tatiany. Jedno intonační zakolísání při doznívání fráze není důvodem ke kritice, naopak, sopranistka dramaticky náročnou a rozsáhlou árii zazpívala skvěle. Dřízgová byla excelentní i v „La mamma morta“ z Andrea Chenier a také v závěrečném duetu z Trubadúra v elastických legatech triolových not.

Ze středečního koncertu. (Foto: Michael Ruman)

Večer dvou předních sólistů měl nepopiratelné kouzlo a eleganci. První polovina se nesla v přitažlivém tempu, které rámovaly slovenské lidové písně. V nich měl Gurbaľ mírně navrch také díky vzrušujícímu náboji jím interpretovaných písní. Operní procházka se rovněž zdařila a posluchači se na vzrušující cestě setkali s francouzskou grand operou, verismem a zastihli Evu Dřízgovou ve skvělé formě. Je na místě si přiznat, že její kultivovaný, lyrický soprán s neobyčejnou škálou výrazových poloh je prostě nenahraditelný. Martina Gurbaľa v druhé polovině trochu trápilo nachlazení, prokázal však obrovskou zkušenost a nadhled.

Bártův klavírní doprovod se vyznačoval velkou pozorností a citem pro souhru se sólovým partem, dokázal si počkat na nástupy pěvců, byl naprosto přesný, dynamicky ohleduplný a jeho interpretace vždy uspokojivě tvárná a umírněná. Jako problematickou vnímám dynamickou vyváženost klavírního a sólového partu. Zatímco u Evy Dřízgové se oba interpreti nepřekrývali a utkali harmonickou intenzitu, Gurbaľ v některých momentech svým mohutným fortissimem koncertní křídlo překrýval. Kupodivu nepomohlo ani naplno otevřené víko piana, a tak zůstává otázkou, zdali tento dynamický poměr nešlo v případě obou interpretů lépe doladit.

Posluchači ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava si večer vychutnali a potlesk měl v průběhu koncertu zesilující tendenci. Tradičně se také pořídil zvukový záznam pro Český rozhlas Vltava. Kdo tedy nemohl být na koncertě vynikajících ostravských umělců Evy Dřízgové, Martina Gurbaľa a Michala Bárty přítomen, může se těšit na jejich případný poslech na konejšivých vlnách Vltavy.