Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Napůl utajená urbexová výstava láká na adrenalin z rozpadajících se a zapomenutých objektů

Napůl utajená urbexová výstava láká na adrenalin z rozpadajících se a zapomenutých objektů

5.4.2017 Obraz & Slovo

Několik desítek fotografií v elektronickém formátu problikává na návštěvníka v restauraci U Pecivalů u Stodolní ulice. Na všech je k vidění zaniklá krása kdysi funkčních objektů, které se zubem času rozpadají. Továrny, chemičky, doly, sklepy, nemocnice, školy, lázně. Autoři jsou anonymní a také fotografie nemají žádné bližší označení. O tom, co zachycují, se musí divák dohadovat.

Zvětšit obrázek

Z výstavy Nafoceno v utajení.

Jde o autorský záměr, protože vše je součásti takzvané urbexové výstavy Nafoceno v utajení. Přístup na řadu vyfotografovaných míst je totiž mnohdy přísně zakázán. „Výstava o tajemstvích a krásách opuštěných staveb má u nás svou premiéru, v šesti elektronických rámečcích nabízí k vidění zhruba devět desítek fotografií,“ říká zdejší organizátor výstav Roman Bílek alias BeeSee. Nafoceno v utajení podle něj spadá no nové etapy galerie, protože se chce více otevřít veřejnosti. Proto se spojil se skupinou říkající si Urbex Ova, která čítá až 1500 členů, někteří z nich fotografují a tvorba osmi z nich je tady k vidění.

Samotné slovo urbex, znějící až příliš efektně, je složeninou pojmu urban exploration a označuje lidi věnující se průzkumu moderních ruin. Na vlastní pěst. Ostrava je na tento druh sportu jako stvořená, ruiny se nacházejí i v jejím centru a na vystavených fotografiích je čestně zastoupena.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

„Jedná se o poněkud neobvyklé hobby – prolézání starých opuštěných budov, továren a dalších míst, které byly vytvořeny lidskou rukou a v průběhu času ponechány svému osudu. Návštěva takovýchto míst v sobě nese cosi objevitelského a zároveň i nebezpečného. Atmosféra každého takového místa je svým způsobem zvláštní a neopakovatelná. Zvláště s vědomím, že zachycený okamžik může být tím posledním. Vždy totiž existuje možnost, že při příští návštěvě tady již nic nebude,“ uvádí doprovodný text k výstavě.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

Slušelo by se dodat, že ono příště, které nemusí už nikdy být, je i hrozbou pro samotné provozovatele urbexu.  „Vlezli jsme do jednoho objektu a zřítil se pod námi strop, aniž jsme věděli jak, spadli jsme do archivu, do kterého před námi dvacet let nikdo nevstoupil. Abychom se dostali ven, museli jsme na sebe naskládat police,“ říká nadšeně jeden z přihlížejících mladíků, který zavítal v úterý večer na vernisáž. Ne všichni mají při tak nebezpečných pádech štěstí. Téma je přesto lákavé.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

Na vernisáži, kam se dostavila i početná komunita Urbex Ova, se to jen hemží zajímavými příběhy, třeba že našli nádobu od cyklonu B, která ale záhadně zmizela, anebo objevili důlní vozíky v dávno zaniklém dole. Fotografie zachycují například i chátrající nemocnici s pitevním stolem. „Bydlí tam bezdomovci, kdyby se na nás domluvili, nevím, jak dopadneme,“ svěřuje se jeden z účastníků.

Fotografie jsou černobílé i barevné, syrové i stylizované, jen výjimečně zachycují lidské postavy. Většinou z dálky, tak aby nebyly rozeznat. Elektronické expozici dominují objekty. Dokonce i ty důvěrně známé z Dolní oblasti Vítkovice. Zvláštní postavení mezi nimi mají snímky interiérů, na kterých jsou zachyceny oprýskané posprejované zdi i svaté obrazy ve starobylých rámech.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

„Naše skupina byla založena před čtyřmi roky a toto je naše premiérová výstava. Uvažujeme o jejím dalším šíření, z těch nejlepších se možná pokusíme vytvořit fotokalendář. Ale vybrat jen dvanáct snímků z takového množství bude oříšek,“ říká zakladatel skupiny Marek Pietoň. Jako jeden ze dvou tady dnes večer vystupuje pod svým celým jménem, o svých souputnících hovoří jenom jako o Milanovi, Zdendovi, Lucii, Alešovi, Anně anebo Dominice.

Tím druhým o kom se ten večer a na této poloutajené výstavě může otevřeně mluvit, je známý fotograf Boris Renner. Ke skupině Urbex Ova sice nepatří, ale byl pozván jako čestný host. Možná jako jistý cizinec se na vernisáž rozhodl nedostavit. Přesto tady podle Marka Pietoně patří. „Boris Renner nás v mnohém inspiroval,“ vysvětluje jeho zastoupení na výstavě.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

Přestože se elektronický formát může zdát malý a pro výstavu fotografií tak zajímavých objektů ne zcela ideální, v podzemních prostorách U Peciválů má své specifické kouzlo. Navíc divák musí čekat, až se jednotlivé cykly fotografií na šesti panelech prostřídají. Možná by nebylo od věci mít k dispozici dálkové ovládání.

Z výstavy Nafoceno v utajení.

Úhel pohledu, který vystavující nabízejí, je rozmanitý, od Milana se Zdendou, kteří, jak se dovídáme „vlezou opravdu všude“, až po Dominiku, jejíž černobílé fotky zařazuje pravidelně do svého portfolia magazín Vogue. Také Veru dosáhla ve své skupině úspěchu, v roce 2014 bodovala v celonárodní fotosoutěži s urbexovou tematikou. Černobílé snímky prezentuje fotografka Lucka, barevné Aleš s přítelkyní Annou. Barevný je i Boris Renner, který v urbexové komunitě vsadil na sérii ze zaniklé hrušovské chemičky. Chemické prvky v barvách tady působí obzvlášť „dekadentně“.

„Nafoceno v utajení“ a vystaveno napůl v utajení bude k vidění až do 15. května.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.