Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Spisovatelka Eva Tvrdá pátrá po vrahovi i na ostravském magistrátu a v Radegastovně

Spisovatelka Eva Tvrdá pátrá po vrahovi i na ostravském magistrátu a v Radegastovně

11.4.2017 04:00 Obraz & Slovo

Periférie v Kunčičkách versus nákupní centrum na Karolině.  Vybydlený Hrušov v kontrastu s vypíglovanou prajzskou stranou řeky Odry. První detektivka spisovatelky Evy Tvrdé s názvem Mrtvou neměl nikdo rád je pečlivě vsazena do ostravských reálií. Někdy snad až s přehnaně ilustrativní úporností, to když v knize zazní báseň Petra Bezruče. Jinak je to svižné čtení se sympatickou absencí uměle kladných hrdinů.

Zvětšit obrázek

Spisovatelka Eva Tvrdá se svými knihami.
Foto: evatvrda.cz

Ostravské osudy jsou zpečetěné. Ostrava nemá kladné hrdiny, tedy pokud je uměle nevytvořil minulý režim. V Ostravě se nelže do kapsy v takové míře jak v hlavním městě, takže skoro každý si tu dokáže připustit, že občas přijde chvíle, kdy mu náleží přirovnání „chuj jak lampa“. A spisovatelka Eva Tvrdá to dobře ví, takže s ostravskou „nesnesitelnou lehkostí bytí“ cíleně pracuje i ve své první detektivce Mrtvou neměl nikdo rád. „Bo do piče,“ ozve se z knihy mnoho autentického.

Kdo zná romány Evy Tvrdé z Hlučínska, pamatuje si podobnou tíhu z prajzských dědin. Jakousi nenávistnou lásku k vlastním kořenům, o nichž se v žádném režimu nemohla říkat úplná pravda. Za Pruska ani za Hitlera, za Masaryka ani za komunismu, přičemž strach z vlastní historie je v mnohých rodinách přítomen podnes. Prajzským románům lze vyčíst ledacos (Eva Tvrdá se např. občas nevyhne stylistickým klišé či těžkopádným charakteristikám postav), cenné však je, že tyhle příběhy ve čtenáři nakonec zvláštně dozrají. A uhranou ho smutkem, který skoro fyzicky bolí.

Na formální poklesky, které čtenáře napřed dráždí, se proto rychle zapomíná. „Tížina“ z hlučínských románů však zůstává trvalá, v tomto bodě se tak spisovatelka dotkla velké literatury. Také z detektivní prvotiny Mrtvou neměl nikdo rád lze být napřed rozpačitý. Tvrdá ale čtenáři všechno vynahradí po sklapnutí knihy, když v něm začne pomalu dozrávat ostravská temnota, které si napřed ani nemusel všimnout. Však se také autorka vědomě hlásí k žánru Silesia Noir, který je populární v polské části Slezska.

Eva Tvrdá svůj příběh usadila do ostravských reálií s podivuhodnou cílevědomostí, která je někdy až na obtíž. Když jeden podezřelý z vraždy přechází most přes Ostravici, úplně mu nelze věřit, že si vzpomněl na Bezručovy verše: „Šumivá divoká Ostravice. Slyšíš ji? Rozumíš? Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.“ Stejný muž se s vyšetřovatelkou sejde v Radegastovně na Masarykové náměstí, což je teprve nedávno otevřený podnik, takže tři roky vznikající detektivka asi byla na poslední chvíli aktualizována.

Se spisovatelkou vstoupíme i do pivnice Hobit, do podniků ve Stodolní ulici, do několika známých kaváren, ale samozřejmě i do sídla kriminálky na rohu Českobratrské a Sokolské. Na Nové radnici dělá úředníka jistý Vladimír Panáček, který měl mít s obětí rande v den vraždy. Hrdinové knihy se často pohybují i na Karolině, matka zavražděné je alkoholička živořící v kolonii v Kunčičkách.

Tahle detektivka nemá šťastného hrdinu, všechny postavy už život vyždímal jak hadr, což platí i o policistce Nině Svobodové, která knižní vraždu vyšetřuje. Pochází z Ludgeřovic, díky čemuž nemusela spisovatelka úplně opustit svoje „prajzské téma“, těsně před padesátkou má ale poslední šanci udělat kariéru i v Praze. „Ostrava ji bolí. Věděla, že když nové místo odmítne, už nikdy žádná nabídka ani žádný posun nepřijdou. Že bude až do důchodu jezdit po Ostravě a hledat vrahy,“ přemítá nepříliš sympatická policejní vyšetřovatelka.

Ostrava ji bolí. Ostravou jsou otřískáni teenageři ze Stodolní i intelektuálové z Hobita. Ti mladší kradou a jedou v drogách, ti starší vedou podivné obchody a zneužívají své funkce v komunální politice. Vesměs všichni mají partnerské problémy, a protože jsou podezříváni z vraždy mladé kariéristky a nymfomanky Ireny Mausnerové, Eva Tvrdá řadu postav sexuálně spojila s obětí nebo s manželem oběti. „Jedna lepší než druhá a žádnou z nich nemůžu ignorovat. Jedna dokonalá manažerka našeho věku, jedna mladá kariéristka, jedna dokonalá eurožena,“ ironizuje policistka jednotlivé podezřelé. Zároveň ale líčí odvrácenou stranu stejné mince – frustrované ostravské ženy. Vyčerpané i lstivé, vždycky ale nespokojené s osudem.

Kdo je vrah, nelze prozradit. Příběh je ale nakomponován natolik obratně, že čtenář až do finálního dopadení mordýře podezřívá asi tucet osob.

Po dvou ostravských detektivkách Nely Rywikové se v krátkém čase zrodil kriminální příběh Evy Tvrdé. Jen houšť a větší kapky, chce se říci. Ostravská scenérie je pro detektivní žánr jako stvořená, takže je div, že tohle jsou první opravdové lokální žánrové detektivky z města nad Odrou a Ostravicí. Snad jich přibude!

Eva Tvrdá: Mrtvou neměl nikdo rád. Počet stran: 176. Vydalo nakladatelství Litera Silesia v březnu 2017.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.