Ohlédnutí za 14. ročníkem divadelní přehlídky Ostravské Buchary

Sál Kulturního domu v Michálkovicích se za bzučivého zvuku ševelících diváků pomalu plní. Diváci postupně usedají a plni očekávání nahlížejí směrem k jevišti. Kulisy připraveny, herci v zákulisí občas vykouknou, a jakmile se usadí porota a světla se ztlumí, může začít to, na co přítomní čekají… divadelní zážitek. Tak by se dal popsat nejen začátek přehlídky amatérských divadel, ale v podstatě každý den festivalového maratonu.

Z vystoupení souboru Devítka. (Foto: Ostravské Buchary)

Pomyslný startovní výstřel padl na domácí soubor Divadlo Devítka. Inscenace Taková láska z mládí Ivana Calbéraca v režii Marcela Stejskala zahájila Ostravské Buchary klasickou konverzační francouzskou komedií o tom, že lež má krátké nohy a charakter člověka není nic, co by se dalo koupit penězi. Sympatický výkon herců sklidil potlesk a dostalo se mu uznání i od poroty. Člen poroty Vít Malota se k inscenaci vyjádřil: „Soubor Divadla Devítka se pod vedením režiséra Marcela Stejskala soustředil především na rovinu první, tedy konverzačně komediální, a nutno říci, že v tomto smyslu se mu dílo daří. V základě vše funguje slušně. Nyní je třeba hledat detaily a nuance, které situace i postavy řádně prokreslí a už tak příjemný zážitek, s nímž divák z představení odchází, ještě podtrhnou.“

Divadlo nad Odrou. (Foto: Ostravské Buchary)

Středeční podvečer patřil mysteriózní komedii Láska mezi nebem a zemí v režii Tamary Tomáškové. Autorka Pam Valentine měla tu čest, že se na letošních Bucharech objevila hned dvakrát, a tak i diváci mohli vnímat různé přístupy v režii i herecké výkony napříč stejnou hrou, ačkoliv v rozmezí čtyřech dnů. Nejprve se tak porotci mohli vyjádřit k Divadlu nad Odrou z Polanky nad Odrou. Porotkyně Alice Olmová se po představení vyjádřila takto: „Konverzační komedie Láska mezi nebem a zemí v podání Divadla nad Odrou ukazuje důležitost přirozených lidských hodnot, jakými jsou láska či rodinné zázemí i „neviditelné přátelství“. Je jemná, citlivá, dojemná, lidská, místy srdcervoucí, je k smíchu, ukápne i nějaká ta slzička, diváka pohladí i přinutí k rozjímání. Najdeme se v ní snad každý. Všechny tyto polohy se tu lépe, tu méně vydařeně snaží herecký soubor ztvárnit. Podotýkám, že ve většině případů vydařeně. Ale protože se hrálo v prostoru typově odlišném od jejich domácí scény, představení bylo i touto okolností ovlivněno a přispělo to k jisté herecké nervozitě.“

Z představení Dva úplně nazí muži. (Foto: Ostravské Buchary)

Další program vyplnilo divadelní seskupení Les Tres z Krnova s oblíbenou absurdní komedií Dva úplně nazí muži Sébastiena Thiéryho. Hra balancuje nad absencí logiky a využívá prostředky trapnosti, kde nevíte, zda se smát, nebo si zoufat. V režii Jana Pirkla, který se ujal i role Prokopa, vznikla velmi svižná obnažená komedie, kde vidíte hercům až… Ačkoliv divácky byla komedie dobře přijatá, Sylvie Vůjtková ji z profesního hlediska vidí více nekompromisně. Ocenila volbu titulu jako herecky vděčné komedie, která nabízí široké možnosti rozehrání situací, zároveň však upozornila na její dramaturgickou slabinu – absenci jasné vnitřní logiky a nedořečenost zápletky. O to důležitější podle ní je, aby inscenace dokázala tuto mezeru vyplnit přesnou režijní prací a organickým budováním situací.

BO Divadlo. (Foto: Ostravské Buchary)

Po tři večery mohli diváci zhlédnout vždy po jednom představení. Páteční odpoledne se divadelní brány otevřely již v pět hodin, aby mohly dostat příležitost hned dvě inscenace. První z nich byla opět hra Sébastiena Thiéryho, nyní s názvem Kdo je pan Šmíd?. Mladý soubor BoDivadlo v režii Lenky Kelnarové vystoupil s rozsahem nejkratší inscenací. Představení bylo přijato diváky poněkud vlažně, avšak porota se ve vyjádření pohybovala na diplomatických kolejích. Hlavního slova se ujal Vít Malota, který soubor pochválil, že jde svou cestou, ale upozornil je také na to, že tvůrčí a dramaturgická práce vyžaduje značnou míru technických přesností.

Z představení Každému jeho psychoterapeuta. (Foto: Ostravské Buchary)

Každému jeho psychoterapeuta, tak zní inscenace, které patřil tzv. prime time. Večerní představení vybalancovalo krátkého „Šmída“ a stopáž 115 minut patřila naopak k těm nejdelším. Petr Rada se ujal režie hry spoluautorů Guntera Betha a Alana Coopera. Bohužel dlouhá stopáž a nepříliš dobrá režijní práce s herci inscenaci zbytečně škodila. Sdílím názor Sylvie Vůjtkové: „Páteční večer jsme na Bucharech završili ve společnosti 1. Jarkovské divadelní společnosti, která nám odehrála nepříliš známou německou komedii. Ačkoliv je snaha objevovat pro jeviště a místní diváky nové hry, se kterými se nejspíše ještě nesetkali, dozajista obdivuhodná, nese s sebou zároveň riziko, že hra nemusí být uváděna nikoliv jakožto „neobjevený poklad“, ale zkrátka proto, že se nemusí jednat o nejkvalitnější materiál pro scénické zpracování, obzvlášť pokud je hra jediným dílem autorů.“

Horníci Divadelního spolku Grunt. (Foto: Ostravské Buchary)

Zatímco první dny se diváci lehce rozehřívali a v pátek organizátoři přidali na obrátkách, v sobotu už se jednalo čistě o divadelní smršť. Nicméně, velká rozmanitost v tematice podporovala neutuchající zájem diváků. Ještě před polednem se divákům představil Divadelní spolek Grunt ze Smolkova s autorskou inscenací Libora Bálka Horníci komplet. Libor Bálek se také ujal režie a sám si zahrál jednu z hlavních rolí. Alice Olmová výstižně shrnula klady a zápory inscenace: „První část představení je opravdu kratičká. Doslova než se rozkoukáme, je pauza. Druhá je o poznání delší, ale nikdo v obecenstvu se ani chvilinku nenudil. Hra je nabitá především slovním humorem, kdy se zaposloucháváme do vtipné hornické hantýrky, do vtipných dialogů postavených na ukázkových charakterových prototypech. Škoda jen, že charaktery jsou ukázány spíše povrchně a text je jen přirozeně, především v první půlce, odříkáván. Stačí pouze krůček – přenést stereotypy charakterů do postav a nejen komentovat text. Charakteristický humor je prostě třeba zahrát nejen slovem.“

Místecké divadlo PROZATiM. (Foto: Ostravské Buchary)

Odpolední prostor patřil Místeckému divadlu PROZATiM, které přijelo do Ostravy s inscenací Účet. Autor hry je Cleménet Michel, který je u nás znám především díky hře Ani o den dýl. Jeho velmi přesnou práci s postavami a situacemi dokázal velmi zužitkovat při své režii Emil Kopčák, který se kromě režie ujal i ústřední postavy. Trojice herců, kteří na jevišti řeší své životní účty se úspěšně „prohráli“ k ceně diváků i k doporučení poroty na Divadelní piknik v Mostě – celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla.

Porotce Ondřej Vyhlídal vyzdvihl tyto přednosti inscenace: „Silným momentem byla práce s tempem a rytmem, zejména v komediálních situacích. Diváci ocenili přesné načasování i schopnost nechat humor vznikat z obsahu, nikoli z efektu. Výrazně zapůsobila také práce s motivem opilosti, která byla dávkovaná citlivě a funkčně. Inscenace tak balancovala mezi humorem a vážnějšími tématy s velkou lehkostí. Postupné odkrývání konfliktů mezi přáteli působilo přirozeně a nenásilně. Text byl označen za kvalitní a v českém kontextu spíše výjimečný. Porota ocenila, že se tvůrci vyhnuli prvoplánové komice.“

Divadlo vřesinských ochotníků. (Foto: Ostravské Buchary)

Závěr divadelní přehlídky patřil již zmíněné stejnojmenné inscenaci jako v úvodu festivalu. Láska mezi nebem a zemí Pam Valentine se představila tentokrát v režii Jana Pirkla. Divadlo vřesinských ochotníků završilo Ostravské Buchary s velkou ctí a ukázalo, že jejich neutuchající entuziasmus nese své ovoce. Diváci měli také možnost porovnat, jak odlišný přístup k jednomu textu může být, jak režijně, herecky i scénograficky. Od poroty sklidili ochotníci pochvalná slova „Vřesinská inscenace v režii Jana Pirkla spíš než na konverzační komedii, založené na přesném pointování a rychlém načasování sledu replik, staví na psychologických motivacích postav. Neznamená to, že by snad nevyužívala potenciálu slovního humoru, ale projevuje se to zejména v odlišném pojetí postav.“

Ostravské Buchary své letošní vstupenky rozdaly, divadelní představení odehrály a své diváky dostatečně nasytili (nejen divadelně). A my se opět budeme těšit za rok, abychom se opět přesvědčili o tom, že divadlo stále žije a to i mimo profesionální scény, kde je to především o nadšení, radosti a souznění.