Bravo, Patricia! Kouzelný hlas z Ostravy vdechl Julii neodolatené charisma. Muzikál slaví úspěch v obou alternacích

Tým režiséra Šimona Cabana, dramaturga Patricka Fridrichovského, skladatele Borise Urbánka, textaře Jaromíra Nohavici a překladatele Jiřího Joska může slavit. Podařilo se jim i napodruhé, s ještě větší jistotou přesvědčit publikum, že tohle je ideální cesta. Cabanova režie je svižná a nesmírně dynamická. Jeho scéna je vitální, proměnlivá, nic v ní nechybí a nic nepřebývá. Obsahuje výrazné vizuální prvky, jako je centrální baldachýn se čtyřmi pohyblivými sloupy, který magicky ztělesňují dívky.

Propojení obrazu, slova a hudby je dokonale vybroušené reakcí na hudbu pohybem i barevnou modifikací kostýmů z neposkvrněné bílé na záhrobně dusivou černou. Nádherně s Cabanovou vizuální představou korespondují kostýmy Simony Rybákové. Choreografie Marty Trpišovské vyhmátla detaily v žánrově mnohotvárné hudbě Borise Urbánka. Velmi dovedný je i sound design Petra Košaře a light design Stanislava Dvořáka a Davida Kachlíře. Nerušivým, plastickým dojmem působí i projekce (Dalibor Černák a Petr Hloušek), která umocňuje vizuální vjem o mysteriózní symboliku.

Adam Živnůstka jako Romeo. (Foto: Martin Popelář)

V sobotu se v hlavních rolích sešlo obsazení, které stojí za pozornost, byť se z důvodu nemoci nemohli představit Ján Slezák a Lenka Bartolšicová v rolích vévody a chůvy. Adam Živnůstka jako Romeo byl skvělý, jeho hlas je romanticky nasládlý, ale i pevný a nosný: kromě pěvecké techniky jej dokázal odstínit bohatým výrazem a vzrušenou dikcí. Ke konci už jeho sympatický Romeo trochu ztrácel dech, ale dokázal se ještě pozvednout. O vévodovi Jaroslava Rusnáka jsme psali již po čtvrteční premiéře, sluší se jen podotknout, že precizní byl i v sobotním obsazení, to stejné platí i o chůvě Jarmily Haškové, která vytěžila ze své figury rovněž pěvecky i herecky maximum.

Patricia Janečková (vlevo) je ideální představitelkou Julie. (Foto: M. Popelář)

O Patricii Janečkové se nedá napsat jiné slovo než zázrak. V její Julii se všechno hudební a dramatické sjednotilo. Přestože její hlas je virtuózní a úchvatný v tom nejlepším smyslu slova, vdechla své Julii kouzlo obyčejné dívky, která svou lásku prožívá s přímočarou něhou a neodolatelným kouzlem. Její skvělá pěvecká technika slouží dokonale výrazu a přednesu, každá slabika i slovo má tak ryzí, kultivovaný tvar, že se stává magickou. Vyváženost a ucelenost projevu Patricie Janečkové je opravdu vzácná a neopakovatelná. Je nutné ocenit, že Adam Živnůstka se po jejím boku nijak neztrácel a v společných duetech zněly hlasy obou protagonistů prokresleně a barevně i dynamicky se nádherně doplňovaly.

Zleva Jiří Mach, Josef Škarka a Lukáš Adam. (Foto: Martin Popelář)

Výtečným Mercuziem se v sobotu blýsknul Lukáš Adam. Jeho postava byla skvěle pohyblivá v mimické komice a gestech, Adam také báječně zpíval, jeho hlas má mnoho výrazových poloh, je dobře čitelný a artikulačně zřetelný. Herecky pak svými vtípky a charismatem Adam zazářil nejvíc z celé inscenace. Jeho protiklad Tybalt Jiřího Macha působil jako ztělesnění čistého zla, hlasově roli zvládnul rovněž se ctí. Mírné nedostatky provázely pojetí Roberta Jíchy v roli Parise, naopak, Capuletová Michaely Horké patřila k nejpřesvědčivějším postavám sobotního provedení. Horká zúročila své zkušenosti v drsnější smyslové působivosti svého hlasu, s intenzivní vnitřní dramatičností, která vpíjela pozornost diváka.

Svou roli zvládnul také Jan Drahovzal jako otec Lorenzo, ale i další protagonisté. Orchestr a company v sobotu excelovaly, největší uznání však patří dívčímu sboru z Operního studia Lenky Živocké, jejíž svěřenkyně zazpívaly fantasticky, včetně sólových antifonálních výstupů.

Jiří Mach jako Tybalt. (Foto: Martin Popelář)

Ostravský Romeo a Julie má celou řadu předností, bez jedné by to však opravdu nemohlo existovat a tou je neuvěřitelně působivá hudba Borise Urbánka. Jeho práce s hudebními leitmotivy je mistrovská, dokonale ilustruje dějové modifikace a je jednoduše překrásná. Přitom není pouze sladce sentimentální, ale ryze romantická v tom nejlepším významu: září pestrou paletou žánrů a má hitový potenciál na vysoké umělecké úrovni.

Hudba Borise Urbánka propůjčila všem účinkujícím křídla, protože taková niternost a opravdové nadšení se na pódiu běžně nevídají. Obecně pak pro obě premiéry platí, že ženy v souhrnu podaly přesvědčivější pěvecký výsledek.

Rád bych na závěr poděkoval také mistrům zvuku Adamu Špinkovi a Petru Šimíčkovi, kteří dokázali úroveň a kvalitu nazvučení uhlídat s perfektním výsledkem, což v minulosti u jiných zvukařů nebývalo vždy pravidlem.

Vypadá to, že poselství lásky není nikdy dost, protože Romeo a Julie se v Ostravě zabydleli perfektně v obou alternacích. Jsem přesvědčen o tom, že jejich odvěký cit se nad Ostravou jako duha bude klenout hodně dlouho.

Čtěte také: Recenze první premiéry muzikálu Romeo a Julie (čtvrtek 7. 12. 2017)