Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Mnoho lidí zapomnělo, co se v naší zemi dělo před rokem 1989, říká Ivo Doseděl z Ador Dorath

Mnoho lidí zapomnělo, co se v naší zemi dělo před rokem 1989, říká Ivo Doseděl z Ador Dorath

20.3.2018 Hudba

Českotěšínská kapela Ador Dorath se rozhodla malinko pootočit svým žánrovým kormidlem a vydat se trochu jiným, i když nadále metalovým směrem. Změn v životě skupiny, která je mimo jiné držitelem ceny Anděl v kategorii Hard´n´Heavy, je však více, což potvrzuje rovněž výsledná podoba nové skladby Outspoken. O tom, co kapelu k těmto krokům vedlo, jsme si povídali se zpěvákem Ivem Dosedělem. A přestože to původně nebylo v plánu, věnovali jsme se i společensko-politickým tématům.

Zvětšit obrázek

Slezská metalová kapela Ador Dorath.
Foto: Archiv kapely

Náš rozhovor nemůžeme začít jinak než sondou do aktuálního dění v kapele. Co chystáte, co připravujete?

Předně musím podotknout, že se především nechystáme pověsit cokoli „na hřebík“, a v souvislosti s tím bychom letos rádi, a snad se to podaří, vydali novou desku, čemuž se v rámci možností snažíme podřídit vše. Rádi bychom dotáhli to, na co jsme se v podstatě několik let připravovali a chtěli bychom tedy konečně „přijít s novou kůží na trh“. Letos navíc oslavíme dvacet let existence, skoro čtyři věci z první desky pocházejí z roku 1998, a tak bychom taky rádi někdy na konci roku uspořádali nějaký výroční koncert za účasti bývalých členů kapely, hostů a členů realizačního týmu, kteří se v průběhu let objevili na deskách, zkrátka všech, kteří nám po tu dobu pomáhali. Bude to rozhodně větší než silvestrovská oslava, na to vemte jed! (smích)

V závěru loňského roku jste vydali singl Outspoken, který je opět nositelem vašich charakteristických melodií, ale oproti vašim předchozím nahrávkám je poněkud agresivnější. Je to záměr? Proč jste se vydali touto cestou?

Neřekl bych, že je o dost agresivnější… Myslím, že jsme v minulosti stvořili už větší palby… Možná to tak působí právě díky absenci ženského vokálu, jenž pro nás asi byl dříve jedním z charakteristických znaků a chtě nechtě ty kompozice zjemňoval. Ten singl jsme vydali především proto, abychom o sobě dali vědět s tím, že tady ještě stále jsme a máme stále chuť dělat muziku, která nás baví.

Tak či onak, dá se tedy říci, že song Outspoken je tou charakteristickou skladbou, která by měla reprezentovat vaše nové album, a v podobném duchu budou i další songy, nebo čekáte také na reakce fanoušků, abyste zjistili, zda jste zvolili správně?

Nemyslím, že by byla právě tou charakteristickou skladbou reprezentující budoucí směr, byla zkrátka jen v potřebné době jedinou dotáhnutou. Chtěli jsme singl s klipem vydat ještě před koncem roku 2017 a dát tak o sobě vědět, což se nakonec povedlo. Navíc se hodila pro toto období i obsahově a přizpůsobili jsme i z tohoto důvodu obrazovou stránku klipu. Dříve jsme se zabývali řekněme spíše přírodními nebo antropologickými tématy, nastal však čas být konkrétnější.

Můžeš upřesnit?

Není nám lhostejné směřování naší společnosti jako celku a po vystřízlivění v souvislosti s parlamentními volbami v naší zemi a obavou z výsledku voleb prezidentských, jež se posléze bohužel naplnila, cítíme, že je třeba se vyjádřit velmi jasně. Máme pocit, že mnoho lidí u nás bohužel zapomnělo, co bylo před rokem 1989. Na tendence omezovat ústavní a parlamentní demokracii se díváme velmi kriticky a z vlády oligarchy podporovaného ultrapravicí a ultralevicí máme přinejmenším obavy. Navíc s prezidentem, který je spíše samolibým excentrikem s nebezpečnými postoji, jenž není spojujícím elementem, ale naopak společnost rozděluje. Za skutečnou svobodu a demokracii je třeba bojovat a hudební projev je náš způsob boje. V pravý čas je nutné být velmi konkrétní, někdo by řekl politický, a říci svůj názor. Chceme být součástí západní Evropy, nikoli znovu satelitem Ruska… Slovy klasika: „Kdo se nedokáže poučit z historie, je nucen ji prožít znovu…“ A proto je nesmírně důležité historii znovu a znovu připomínat. To je hlavní význam a smysl skladby Outspoken.

Každopádně už jsme trochu naznačili, že nepočítáte s ženským zpěvem. Je to opravdu definitivní rozhodnutí? Přece jenom fanoušci byli na kombinaci mužského growlingu a ženského zpěvu u Ador Dorath zvyklí a právě tento kontrast se jim zamlouval…

Víme, že tato kombinace byla pro nás charakteristickým znakem. Jsme ale skoro o dvacet let starší a je to tak asi sedm let, co nás to úplně přestalo bavit. Poslední album The Very Essence of Fire bylo nějakým pokusem o překlenutí dvou etap, sentimentálním počinem s původní zpěvačkou jako hostem. Nicméně jako překlenovací album to nejspíš nevyznělo, ačkoli byla už tam polovina věcí bez ženského vokálu. Už bylo dost kompromisů, my už se nejen chceme, ale bytostně potřebujeme posunout dál.

Berete tedy skutečnost, že Ador Dorath bude bez ženského elementu, jako nový začátek kapely, nebo je to spíše jen nějaká nová etapa v historii kapely, která už na vrcholu byla?

Už máme dost nejen škatulky „symfonický metal“, ale i pocitu být svázán s nějakým zaběhlým schématem. Právo na svobodnou tvorbu je spojeno s každým uměleckým odvětvím a my teď zrovna chceme uzavřít jednu epochu, abychom mohli otevřít další. Bez toho, aby to člověka skutečně bavilo, nelze dělat cokoli podobného, natož v podstatě na amatérské úrovni. Nikoho z nás Ador Dorath neživí, ačkoli se muzice nějakým způsobem někteří z nás věnují i profesionálně. Potřebujeme dělat, co nás baví, nikoli z principu to, na co jsou ostatní zvyklí. Jinak to můžeme brzo zabalit. Počítáme samozřejmě s tím, že potencionálně ztratíme část fanoušků, doufáme ale, že ti skuteční nás pochopí.

V jakém stádiu se nová deska nachází?

Máme nyní rozdělaných nějakých šest či sedm věcí, z čehož singl plus další asi dvě věci mají už konkrétnější podobu. Vždy jsme byli rádi za to, že jsme byli označováni za „svébytné“ těleso s vlastním identifikovatelným rukopisem. Na tom určitě nehodláme nic měnit s tím rozdílem, že ženský vokál budete hledat jistě marně. V podstatě ani nemáme oproti minulosti v plánu angažovat nějaké hosty, rádi bychom si vystačili sami. Máme nového, mladého, energického a talentovaného bubeníka, od kterého se doufám dočkáme ještě velkých věcí. Možná to tedy bude rychlejší a našlapanější, tudíž nakonec zdánlivě agresivnější. To už je ale spíš na posouzení pro někoho jiného.

S jakým cílem jste se vůbec pustili do skládání nových skladeb? Přistupujete k tvoření skladeb jinak než v minulosti? 

Specifická melodika zůstává. Vypadá to víc na malinko větší progres oproti minulosti, nikoli však směrem k nějakým složitostem. Spíš jsme o muzice jako o celku začali přemýšlet malinko jiným způsobem. Ta změna myšlení, jsem přesvědčen, se určitě projeví především po stránce aranží. Na druhé straně nás vždycky moc bavil „sever“, takže tam z něj možná můžete očekávat mnohem více.

Patříte k českým kapelám, které získaly cenu Anděl v kategorii hard´n´heavy, nicméně toto ocenění v konečném výsledku žádný výrazný efekt pro vás nemělo… Neříkáte si, že jste mohli přece jenom dosáhnout více? Třeba se více prosadit v zahraničí?

To ocenění jsme dostali na jaře 2006 za Symbols jako album roku 2005 a musím říci, že se nám posléze docela dařilo. Pak se nám v roce 2008 povedl jeden dokonalý marketingový propadák, kdy jsme na Brutal Assault 2008 směřovali vydání třetí desky a dopadlo to tak, že jsme tam měli jen CD bez obalu a na booklet se čekalo až do ledna 2009. Tahle situace to album dokonale pohřbila. Následně jsme se věnovali déle než rok produkci dvojDVD Thirteen ke třinácti letům existence kapely, které také „tak nějak“ zapadalo prachem, a další album následovalo až šest let po „trojce“. Když se na to takhle člověk podívá, tak se ani není čemu divit. Navíc jeden úspěch ještě nic neznamená a nic nezaručuje. Člověk se musí neustále nejen snažit, ale permanentně posouvat svou laťku vždy a jen směrem nahoru. Pokud tomu tak není, vše zcela jistě tak nějak vyšumí.

To je pravda…

Dělat muziku při práci je celkem časově náročné a úspěšná kapela je na turné šest měsíců v roce. Je velmi těžké skloubit práci s muzikou a copak ještě s rodinou. My máme pravděpodobně kvantitativně víc fanoušků v zahraničí, a to i za oceánem, než v Česku, ale pokusy vyrazit na delší turné vždy z nejrůznějších důvodů ztroskotaly, viz konflikt práce – rodina – kapela, to celé krát šest členů. Ještě to ale nevzdáváme a možná se za pět či deset let k nějakému pořádnému zahraničnímu turné dostaneme.

Na druhé straně v roce 2016 vyšla vaše první tři alba (Adon Nin Edeleth Ador Dorath, Symbols a Bestiari) v Rusku. Jaké jste obdržely ohlasy?

Tu Trilogii, jak byla v Rusku nazvána, jsme tam vydali právě proto, že nám odtud jeden dobrý člověk nedal vzhledem k dobrým ohlasům pokoj a nenechal se zviklat naší laxností. Jinak se do Ruska určitě nechystáme, nikoliv však kvůli vstřícnému postoji našeho pana prezidenta ke svému protějšku. Jednoduše proto, že je to příliš daleko, vzdálenosti mezi potencionálními štacemi jsou obrovské a navíc bychom se tam asi necítili úplně bezpečně. Taky bychom tam klidně mohli skončit vzhledem k našim názorům, postojům či preferencím v nějakém místním vězení. Jinak ovšem není každý Rus stalinista nebo elitář či xenofob a nevím co ještě, je tam spousta inteligentních a otevřených lidí, kteří jsou v pohodě a nesouhlasí s počínáním své vlády. Jsou však evidentně v menšině. Kéž by byly naše desky pověstným semínkem plným jedu a nakazily místní lid svou svobodomyslností. To je ale samozřejmě velká nadsázka. (smích)

Kde hledat příčinu toho, že se metalovým kapelám z České republiky nedaří až na výjimky zanechat v zahraničí výraznější stopu? I když jsou jejich nahrávky v tamních magazínech, případně na tamních webových portálech hodnoceny velmi dobře…

Protože tam nejezdí a nehrají tam, udělat si takový výlet na vlastní náklady je velmi drahé. Pokud vás tam lidi neuvidí, nedostanete se do povědomí, budou vás znát pouze skalní příznivci. Navíc je konkurence obrovská a počítá se vše… Od kvality nástrojů a pódiovky přes kvalitu nahrávky, materiální zázemí, kontakty, propagaci a finančními možnostmi konče. Kapely z Východu to měly na Západě vždycky těžší… Vader a posléze především Behemoth jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. Samozřejmě bychom našli ještě pár kapel, kterým se podařilo prorazit.

Kdybys mohl udělat v historii kapely něco jinak, co by to bylo?

Jak se říká, pozdě bycha honiti… Ale za mě by to byly určitě okolnosti kolem vydání již zmiňovaného třetího alba. Radikální řez jsme měli udělat už na čtvrtém. Retrospektivně jsme dost podcenili i roli internetu.

Máte s Ador Dorath ještě nějaká nesplněná přání?

Jak jsem řekl, snad se ještě na stará kolena dočkáme nějakého pořádného zahraničního turné… To bychom moc rádi a jinak bychom si přáli hrát až do důchodu.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.