Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Vynikající předkrm před Hradeckým slunovratem: Lenka Dusilová nadchla zámecké publikum

Vynikající předkrm před Hradeckým slunovratem: Lenka Dusilová nadchla zámecké publikum

2.5.2018 Hudba

Žhavý první máj v Hradci nad Moravicí svlažila hudba Lenky Dusilové. Zpěvačka zavítala na Červený zámek s projektem Baromantika a naplnila Velkou dvoranu až po vstupní schody do sálu. Dusilová se stala zvěstovatelkou hudebního festivalu Hradecký slunovrat, slezského svátku multižánrové otevřenosti, který na hradeckém zámku propukne 29. června. 

Zvětšit obrázek

Beata Hlavenková a Lenka Dusilová během koncertu na Hradci.
Foto: Aliph0t0

Festival Hradecký slunovrat a jeho dynamický tým se stále častěji zapisují do kulturní mapy města Hradec nad Moravicí. Další „zářez“ se povedl v neděli na 1. máje, který tak geniálně zvěčnil kníže českých veršotepců Karel Hynek Mácha ve své filozoficky hutné básnické skladbě Máj. Na vyhledávaný a populární zámek Hradec nad Moravicí v neděli zavítaly stovky lidí. Mnozí z nich zřejmě ani netušili, že se v parku mezi Červeným a Bílým zámkem mohou setkat s živou hudbou.

Už ve tři hodiny měl Hradecký slunovrat připraven hudební entrée, které zosnovali opavský kytarista Petr Uvira (Ladě, Heimat) a múzami políbená houslistka Jitka Šuranská. Muzikanti spojili své síly teprve před pár měsíci, důležitý inspirační štulec jim uštědřil sám zakladatel hradeckého festivalu Vašek Müller. Šuranská s Uvirou zahráli zhruba hodinový set, v němž zazněly lidové inspirace, ale taky písně z repertoáru kultovní kapely Ladě (Kleknu k nim).

Petr Uvira a Jitka Šuranská. (Foto: Aliph0t0)

Akustické duo potěšilo zjevnou hudební vitalitou a muzikantskou dravostí, s níž se zmocňují folklorních inspirací s velkorysou dynamikou a drajvem. Oba velmi slušně zpívají a své nástroje ovládají perfektně. Potěšující bylo příjemné, komorní ozvučení, ale i zájem návštěvníků, kteří na zámek primárně za muzikou nezavítali, a přesto se zastavili a se zaujetím naslouchali. Hudební set Šuranské a Uviry byl osvěžením nedělního odpoledne a skvělou motivací na očekávanou Lenku Dusilovou.

Dusilenka s Baromantikou vstoupila na pódium Velké dvorany Červeného zámku pár okamžiků po šesté hodině. Trochu jsem se obával akusticky nevýhodného prostoru pseudogotického sálu, ale po prvních vteřinách emocionálně strhující hudby se ukázalo, že to náročné martyrium jejich zvukař ustál. Pouť po akustických i elektronických krajinách Lenky Dusilové mohla začít.

Publikum Petra Uviry a Jitky Šuranské. (Foto: Aliph0t0)

Naprosto jedinečný projev charismatické zpěvačky získal v obklopení muzikantů kapely Baromantika v tuzemském kontextu nevídanou zvukovost. Symfonicko-elektronický zvuk zajišťují klávesy geniálně talentované Beaty Hlavenkové, kterým kontrují ambientně konejšivé i industriálně drásavé samply kláves Viliama Béreše.  Suterénní patra jejich hudby rozvlňují strunné nástroje Patricka Karpentského (střídá elektrické kytary, ukulele a basovou kytaru) a velice inovativní bicí Martina Nováka, který se během večera představil také jako šikovný zpěvák. Žánrově nezařaditelná muzika Lenky Dusilové, Beaty Hlavenkové a dalších členů kapely sugestivně zhmotňuje silné básnické i filozofické texty, pod nimiž jsou podepsáni M. E. Kyšperský (Květy), ale i Dan Bárta či klasik Ezra Pound a mnoho dalších.

Lenka Dusilová na Hradci. (Foto: Aliph0t0)

A tady jsme téměř u jádra pudla, protože právě v hudebně hledačském přístupu k textu a jasnozřivé schopnosti Dusilové propůjčit mu výrazný hudební tvar se skrývá největší síla této osobnosti i celé formace. Dusilová s Baromantikou uchvacuje epickou stavbou songů, která často pramení z její rytmické kytarové mantry a postupně se rozlévá celou kapelou s energií divoké řeky. Hlas Dusilové je čistý, zvukomalebný a přirozený ve své naturální podobě i daru rituálně evokovat i beze slov pestrou škálu emocí. Zvuková dimenze písní Dusilové je neuvěřitelně bohatá na vjemy nejrůznějšího charakteru: od akustických vyhrávek přes elektronické, stratofonní a témbrově hutné plochy až k minimalistickým obrazcům Hlavenkové, jejíž melodie posvěcují songy s až nebeskou krásou.

Publikum Lenky Dusilové. (Foto: Aliph0t0)

Písně jako Tětiva, Ricardo, Duszo moja nebo Kontrapunk nabité Velké dvoraně zcela učarovaly. Lenka Dusilová se v kontaktu s hudebním makrokosmem nebrání vůbec ničemu, to ale neznamená, že by nedokázala citlivě vážit, konfrontovat a rozhodovat se. Být otevřený jako tisíc let stará kniha či chorální melodie znamená v případě Dusilové dívat se vždy do budoucnosti. A ta podle myšlenek největších mudrců staletí spočívá v toleranci, respektu a pokoře k veškerému životu na této křehké, modré planetě. Díky Lence Dusilové a Baromantice jsem si to zase jednou připomněl bez stereotypů, laciných klišé a vyvanulých schémat.

A díky festivalu Hradecký slunovrat jeho návštěvníci dostali tento hudební klenot opět naservírován s láskou, potěchou a radostí, včetně skvělé gastronomie, vína a dalších delikates, bez nichž si tuto přehlídku už dávno nelze představit. Doufejme, že ty dva měsíce do začátku festivalu utečou jako voda.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.