Umění je solí země, ironicky vzkazují studenti a přátelé Dana Balabána z letošní Permutace na Hlubině

Permutace je speciálním případem variace, kdy máme množinu o velikosti n a chceme zjistit počet všech různých n-tic. Tolik matematické vysvětlení pojmu podle webu matematika.cz. Jak definuje výstavu s názvem Permutace její iniciátor Daniel Balabán, vedoucí katedry malby Fakulty umění OU, to netuším. Prvomájovou vernisáž v Maryčce na Hlubině jsem totiž vynechal a výstavu si prohlédl v jiný den.

N-tice, nic. V kavárně Maryčka i v sálech nad ní je ve všední den po třetí odpoledne naprosté liduprázdno. Když Permutace, tak permutace, říkám si. Tuhle výstavu si užiji v roli šíleného kombinatorika. P(n)=V(n,n)=n! Jde se na věc! Hned u vchodu do Maryčky visí obrazy Dana Balabána, který s kolegy asistenty infiltruje malbu na prvomájovou Hlubinu už od roku 2013.

Jeden z obrazů Dana Balabána.

Začínalo se v Nových koupelnách, kde si Balabán před pěti lety posteskl, že už ho nebaví pořád vystavovat v jakýchsi improvizovaných galeriích, konkrétně ve zdevastovaných hornických koupelnách. Maryčka je industriál po pečlivé rekonstrukci, ale galerie to stejně není, jen další provizorium, navíc ve sterilním kabátu. Nové koupelny vs. Maryčka? Koupelny jednoznačně vítězí, protože hlavně v sále nad Maryčkou působí obrazy jako poněkud násilná výzdoba konferenčního sálu, v němž se právě koná „XXII. mezinárodní sympozium o kalení oceli s pomocí nanotechnologií“.

Sál nad Maryčkou. (Foto: Ivan Mottýl)

Zpátky k Balabánovi. Pradlena, jakýsi kanál, zastřená tvář, pochmurno. Permutace hořká jak beznaděj nuly. Pradlena je možná jen variantou ženy, která v bazénu smáčí kapesník, aby zchladila věčnou migrénu. A rozmlžené tahy štětcem jsou bolest sama. Každý z nás tyhle škuby na hranici šílenství zažil minimálně při náhlé bolesti zubů. Dívka či žena na obraze ale prožívá ještě něco horšího. Anebo ten příběh nechce slyšet ani samotný malíř? Bojí se nějaké vzpomínky, přesto jí musí namalovat? Permutace, permutace, permutace…

Obraz Kláry Lázničkové.

V baru Maryčka jsou nepřehlédnutelné obrazy Kláry Lázničkové. Slunce, pes, tropický ostrůvek, krtek. Spontánní malby jako z dětské fantazie. Mars, lev, poklady, tučňák zvědavě vykukující za skálou. Permutace. Lázničková kombinuje insit se sněním, dotýká se surrealismu, a přitom se z pozice diváka při delším zkoumání obrazu propadám až do uhrančivé laskavosti á la Jan Zrzavý, která je ve skutečnosti kalichem s vínem trpčejším než normalizační čučo.

Obraz Simony Jančurové.

A co permutace obrazů Kláry Lázničkové s naproti pověšenými díly Simony Jančurové? To je také stav po dvou litrech čuča. Beznadějná nesvoboda v koncentráčnických hadrech vs. svobodná dětská mysl. Raději umřít? Kocovinu i drogový absťák lze přežít, holocaust byl konečnou. Obrazy malířky Jančurové samozřejmě mohou permutovat s dalšími sledy dějů, na které možná myslí při tvorbě. Pochází totiž z okolí slovenských Malacek, kde sice podnes stojí židovská synagoga, skoro všichni místní Židé ale zahynuli v Osvětimi a Majdanku.

Malba Moniky Urbanové.

A co přišlo po Osvětimi? Přeživší to cítili jako „strašlivé nic“, a tuhle n-tici můžeme v Maryčce přenést třeba do malby Moniky Urbanové. Duch u plotu lágru, tam už není slov, nebo jsou jen šílená: zmařenost, holovražda, kanálvárie, jebatbohanicejahvová, drátmřít…

Obraz Václava Buchtelíka.

Permutace vzor 2018 nejsou zrovna veselé. Malíř Václav Buchtelík raději úplně odvrátil tvář a nechal osud zhoupnout na houpačce. Červená naznačuje, že to nedopadne dobře a s večerními červánky jednou vykrvácí i lidstvo.

Obraz Veroniky Mokrošové.

Veronika Mokrošová jde až na jádro věci. Možná na jádro planety, které lidstvo pokouší svými hrátky s uranem. Malířka si ale také hraje s duhou, s permutací barev, a možná to vůbec nevidí tak černě jako já, starý skeptik a piják piva. Amatérský kunsthistorik a profesionální amatér.

Obraz Terezie Vaňkové.

Co dále? Terezie Vaňková to rozhodně nevidí růžověji, ačkoliv na jejím obraze převládá růžová barva. Návštěvník výstavy je opět konfrontován s chandrou. Možná jsou to bezdomovci, nad nimiž malířka přemítá, že by si jich společnost více všímala, kdyby nebyli jen bez domova a Ostravou chodili i bez šatů. Ale třeba to jsou jen zákazníci Kauflandu, kteří v touze po levném nákupu jaksi rezignovali na vše ostatní. A co hůře, možná chce autorka říci, že tady už jde jen o permutaci akčních slev…

Nečekaná tečka za výstavou.

Výstava v Maryčce a nad Maryčkou má vyvrcholení v nejvyšším patře Provozu Hlubina, jak se oficiálně jmenují tamní prostory. Kustodi nejsou v dohledu, tak logicky postupuji dále po schodech v očekávání nových uměleckých děl. A skutečně, najdu instalaci, kterou psal sám život. Vajgly, kartony a sůl. Umění je zkrátka solí země, řeknu si a pomalu opouštím Hlubinu. Zcela zpermutovaný. V(k,n)=5!(5−5)!=5!0!=5!=120!

*

Permutace. Výstava obrazů studentů a přátel Dana Balabána. Provoz Hlubina, Maryčka. Mimo jiné vystavují: Klára Vincourová, Veronika Mokrošová, Jakub Ružinský, Josef Gerda, Terezie Vaňková, Simona Jančurová, Klára Lázničková, Iveta Šafránková, Monika Urbanová, Daniel Balabán, Václav Rodek, Ivo Sumec a mnozí další.