Románová novinka Richarda Skláře Morgenland odhaluje fantaskní rovinu Malé Morávky

0606Studna je zarámována? Co je to za pitvorné heslo? Je možné, že nad skálou ve Slezsku se tyčí socha německého vojáka?  Že v malé Morávce ještě přežívají potomci válečných veteránů a střeží nejzáhadnější tajemství třetí říše? A že na Evropskou unii má spadeno více než osmdesátiletá stařenka, dcera Reichsfürera? To neznáte divokou fantazii Richarda Skláře. Nejen, že vše náležitě oživí, ale ještě přidá širokou škálu ingrediencí včetně sarkastické ironie, bondovských akčních scén anebo sexuální zvrácenosti, kdy zloduchové sice zůstanou dle zákonů laciné literatury potrestáni, ale hrdinové si odnášejí doživotní šrámy. Také jejich přinejmenším zlomené nosy příběh pořádně zakrvaví. No a třešinkou na dortu je pak tibetská doga s vyoperovanými hlasivkami.

Morgenland, který má potenciál čtivého bestselleru šitého ostravským naturelem, je oficiálně avizován jako aktuální retro. Knižní záložka čtenáře láka pouze na současnou dějovou linku. Na začátku je tak prý nevinně vypadající telegram, který oživí vzpomínky na jednu letní studentskou brigádu automechanika a nedostudovaného lékaře Hynka Ambrože. Absolvoval ji před téměř třiceti lety. „Následné události způsobí zemětřesení nejen v samém srdci Evropy, ale odkryjí také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemství třetí říše. Průsečíkem všeho je prastará, až mystická oblast s původním názvem Morgenland…“

Jenže předtím musí čtenář urazit notný kus cesty a zvláště válečná anabáze dvou hlavní hrdinů druhé linie mu připraví horké dramatické okamžiky, kdy si může sáhnout přímo do děsivé vřavy II. světové války. Lítají tady střeva lidí i zvířat, Němci i Rusové se předhánějí ve vynalézavém mučení, náboženská rovina se prolíná s nacistickým fanatismem. Nakonec se nad vším vyjímá groteskně bizarní dvojice zástupců z protikladného tábora, obyčejného kováře Rudolfa Honiga a elitního důstojníka SS Dietera von Richtera. Jeden beznohý, druhý bezprstý, přesto na stejné lodi, přátelé na život a na smrt.

Na začátku vyprávění je přitom ve skutečnosti Rudolf Honig, veterán z první světové války, prostý vesnický kovář na vesnici Malá Morávka v Jeseníkách. Právě pod zdejší skálou zakopává mrtvolu svého souseda, kterého zavraždil, když tu mu kolem ucha zasviští německý voják padající z výšky. Sklář se s nikým nemaže, místo jedné mrtvoly jsou tady mrknutím oka hned dvě. Pozornost se ale soustředí na koženou tašku, která stejně jako postava kováře i esesáka prochází celým příběhem až do samotného konce. Trvá to sice pořádně dlouho, ale i to nejposlednější tajemství zůstane zlomeno.

Některé scény vyznívají surově naturalisticky, například putování z Breslau skrze nehostinnou mrazivou zimu začátkem roku 1945. Jiné naopak překvapí surrealisticko-dadaistickým rozmachem. Třeba když šéf speciálních jednotek Evropské unie musí navštívit Ostravu, aby se dostal na kloub záhadnému heslu Studna je zarámována. Jedním vrzem knokautuje místní policii, aby se vzápětí dostal z Malé Morávky ven na nosítkách s přeráženými kotníky. Legrace zdaleka nekončí, vrcholem bizarních výjevů je například „ožívající mrtvola“ starosty na místním hřbitůvku anebo nadávka „klimakterický diblík“. Sklářovi hrdinové i hrdinky už jsou totiž v lehce pokročilejším věku, přesto jim neubývá sil, i když sem tam zaskučí, mají přeražený nos nebo vykloubené rameno. Vážná rovina z válečné anabáze nešetřící hrůzou se tak rozplývá v žoviální ironii.

Jakmile je autor ve své fantazii nezkrotný, unikají mu i jinak nepříliš používané ostravismy přimíchané z polštiny, jinak je ale kniha od orlovského rodáka a ostravského autora psána obecně spisovnou češtinou, svérázné jesenické nářečí je použito v omezené míře jenom v přímé řeči. Poněkud protivné je ale přílišné používání zdrobnělin křestních jmen v dějové lince ze současnosti jako Hynečku, Eryčku, když toto nadbytečné citové zabarvení spíše ubírá na dějové dynamice jinak akčního stylu.