Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Album kapely Tykráso: Melancholicky zhudebněné básně i obrazy všedního dne

Album kapely Tykráso: Melancholicky zhudebněné básně i obrazy všedního dne

6.11.2019 Hudba

Nová kolekce frýdecko-místecké kapely Tykráso s názvem Kam míří chmýří je naplněná křehkou hudební poetikou, instrumentální hravostí a magickým hlasem Moniky Kaniokové. Senzitivní folk s příchutí jazzu, indie i klasiky má potenciál vstoupit do srdcí vnímavých posluchačů svou imaginativní atmosférou.

Zvětšit obrázek

Kapela Ty kráso během jednoho ze svých koncertů.
Foto: archiv kapely

„V balicím papíru / svázaném tkaničkou / čekalo tajemství / čekalo od jara“, vypráví uhrančivý, sametově plný hlas zpěvačky Moniky Kaniokové v první písni alba Netrpělivá. Její vokál má nezaměnitelnou patinu vznešenosti a starobylosti. Vnímáme v něm archetypální sílu a moudrost, přitom nepostrádá něžný výraz a výbornou artikulaci.

Úvodní song je poznávacím znamením individuálního stylu kapely Tykráso, jejíž hudbu a texty vymýšlí kytarista a zpěvák Vladimír Ochman. Písně vyrůstají z citlivé a sofistikované komunikace violoncella Krystiana Danela, Ochmanovy kytary a melodiky (dechový nástroj s klaviaturou) Kaniokové, potřebnou hloubku a prostor zvuku dodává kontrabas Petra Pinkase.

Během první písně mne napadla asociace s Marsyas. Hudba dýchá podobně hřejivým, lidským kouzlem a má i rafinovanou pestrost v hudební formě. Ospalé, snové tempo kolébá druhou píseň Lásko, kde slyšíme zpívat i Ochmana, jehož výrazný baryton se s hlasem Kaniokové barevně snoubí. Kapela invenčně zachází s intervaly (v sekvenčních řadách) a barevnými akordickými spoji (časté jsou jazzové akordy a jejich obraty). Stejně tak příjemné a muzikantky podařené jsou všechny stoptimy a rytmické libůstky, které jsou důkazem promyšlené výstavby písní.

Ochmanovy texty jsou subjektivní básnické obrazy: jsou pozvánkou do vnitřní i vnější krajiny jeho myšlenkového světa. Nepostrádají intuici a dar nalézat nevšední významová spojení, mají filozofický rozměr i metaforickou hloubku: „Tisíkrát a pak ještě jednou, pohledy míří do oblak, a svítí půlměsíc, na zem kde nesmíš říct, jak je to se mnou. Duše je volná jako pták. Ukrytá uprostřed pouště, svobodná…“. Harmonicky Ochmanovy písně vyrůstají z klasického diatonického materiálu, najde se však i orientální inspirace v písni Tisíckrát, jež čerpá sílu z dynamicky důrazné kytary, staccat a květnatých linek violoncella. Většina písní dýchá melancholickým oparem, jenž má francouzský esprit a šarm.

Poetika Tykráso je příznačná posmutnělou atmosférou, kapela klade důraz na souhru, hudební i lidské souznění a vytváří prostor pro dialog a komunikaci. V některých písních je melodických linek trochu přespříliš, zejména užití nástroje melodiky je v porovnání s violoncellem někdy nadbytečné a mělo by zde platit, že méně je více. Kontraproduktivní jsou zvukomalebné asociace živé přírody v písni Počkej ještě chvíli. Osobně podobné „relaxační“ prvky v hudbě, která má sama výpovědní schopnost, příliš nevítám. Jsou redundantní, zvláště když kapela dokáže svou neobvyklou hudební poetikou vše vyjádřit sama.

Jedna z nejsilnějších záležitostí alba je instrumentálka V kavárně nad Seinou. Parádní a chytré téma v kytaře, rytmický groove v base a impresivní zasněnost jsou zde skutečně skvostné. Závěrečný song Zůstanu s tebou je Ochmanovým intimním vyznáním: „Skryj si mě v srdci, budu tě hledat. Vyměním slova za kousek chleba. Nechci tě ztratit. Jsi země, v níž žiju. Vzduch, který dýchám a voda, jíž piju. Zůstanu s Tebou. Dám ti jíst ze svých stromů, zůstanu s Tebou. Spolu půjdeme domů.“

Hudba a texty kapely Tykráso mají vzácný dar vidět přes převážně melancholickou a nostalgickou oponu svět jako místo, jemuž je zapotřebí dobrých věcí, slov a skutků. Je to jediná obrana před zlem a Vladimír Ochman si to uvědomuje podobně jako jeho kolega David Stypka na svém ceněném albu Neboj. Poetika obou autorů z Frýdecko-místecka je sice diametrálně odlišná, Stypka je apelativnější a pracuje s pestřejší paletou témat a symbolů. Nahrávka Kam míří chmýří však dýchá subtilnějším poetickým kouzlem, má imaginativní sugesci a vtahuje do svého osobního prostoru, který namísto konfliktních situací nabízí zasnění a sem tam i špetku naděje. Není vůbec od věci se podívat na svět kolem sebe i těmito očima, které jsou netknuté pozlátkem blahobytu a luxusu, ale sálají prostotou, pokorou a radostí z pospolitosti a lidského souznění.

Rád bych na závěr také ocenil pěveckou a instrumentální kvalitu nahrávky. Monika Kanioková má opravdu velký hlas, který je v kontextu našeho regionu výjimečný. Sehranost, harmonie a efemérní kouzlo provázejí album Tykráso od počátku až do konce.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.