Skupina Kapriola připravuje nové album a Dona Michelle říká: Důležité je, aby baba v muzice měla trochu koule

V jaké fázi jsme vás zrovna zastihli, co se týká nahrávání vašeho dalšího studiového alba?

Máme natočených sedm písniček v téměř finální podobě, pracujeme na dalších dvou nahrávkách. S odstupem času nás čekají ještě případné drobné korekce dosud natočeného a mastering.

Co dále lze nyní říci o připravovaném albu? Odrazí se na nové nahrávce i současná společensko-politická situace?

Album by mělo mít fyzickou podobu nejpozději na podzim. Bude se jmenovat Rebellion a žádné pikantérie se k němu nevážou. O společensko-politické situaci si s tebou někdy ráda pohovořím u čaje, ale nejsem typ, který tohle téma tahá do muziky. My jedeme pořád na stejné, nazvěme to, introspektivní vlně.

Dobrá tedy, aktuální společensko-politické dění necháme na jindy. Nicméně budou na albu nějací hosté?

Za hosta lze považovat pouze mého dvorního zvukového technika a hudebního režiséra Lukáše Musila, který mi pomohl s některými aranžemi a společně jsme písním dali definitivní podobu. Jinak se album nahrávalo bez přičinění dalších osob. Pro mě je nejzajímavější fakt, že můžu nahrávat v klidu domova a nejsem stresována časem. Původně to mělo být jen takové menší demo se čtyřmi písněmi, posléze jsem přidala pátou, což je vyloženě romantická slaďárna, a pak padlo rozhodnutí natočit i jeden cover. V době koronavirového domácího vězení mě napadla další píseň a pak ještě další dvě, takže z původních čtyř jsme to rozšířily na devět. Novinkou je, že tři věci budou zpívané v angličtině.

Každopádně Kapriola má aktuálně novou sestavu. Jak moc se tato skutečnost odrazí z hudebního hlediska na aktuálních písních?

Nejvíce samozřejmě bude znát, že máme novou zpěvačku. I kdyby všechno kolem zůstalo stejné, tohle je fakt, který to ve vnímání posluchače zásadně změní. Snažím se samozřejmě o to, aby album mělo takovou zvukovou podobu, jakou si sama představuju a v rámci svých možností jsem schopna toho aspoň trochu dosáhnout. U nahrávání si totiž můžeme dovolit více než v rámci živého hraní, co se týká například vrstvení kytar, ale naživo zase tolik změn nebude. Rock-metalová podoba bude u většiny songů zachována, dvě budou více „komerčnější“ a přístupnější i popíkařům. (smích) Rytmika a aranže jsou takové spojující body mezi posledním albem a tím chystaným.

Jelikož písně skládáš ty a vzhledem k tomu, že máš kolem sebe dvě nové spoluhráčky, nabízí se otázka, zda se změnil způsob tvorby. Jak moc své skládání přizpůsobuješ současné sestavě?

Nahrát lze skoro všechno, přizpůsobovat někdy musíme při živém hraní, hlavně tím, že máme (zatím) jen jednu kytaru. Takže můj tvořivý proces se v zásadě nezměnil. Reflektujeme hlasové možnosti zpěvačky, ale nepociťujeme v zásadě žádnou změnu. Vyhovuje mi, že, co se skládání týká, máme v kapele demokraturu, a důležité je, že ostatní jsou s tím velmi v pohodě. To znamená, já to nějak vymyslím nebo nahodím, holky to pak prozkoumají a naučí se to.

Váže se k nějaké nové skladbě nějaký neobvyklý příběh? Třeba že tě nějaký motiv napadl při žehlení nebo uklízení nebo třeba v době, kdy jsi zrovna učila nějakého žáka a podobně…  

To si úplně nevybavuju, spíše ne. Tyhle činnosti, které jsi jmenoval, jsou výživné samy o sobě a výuka žáků je nejvýživnější. Tady vzniká mnoho příběhů a hlášek, ale inspirací pro tvorbu mi úplně nejsou. Navíc, jak jsem řekla, texty jsou spíše introspektivní, „černobílé“, možná neveselé, ale určitě ne depresivní. Zas je ale pravda, že když mě něco napadne, tak to potom kolem mě lítá tak dlouho, dokud se to někam trochu neposune. U toho často vařím nebo uklízím.

Jak už jsi naznačila, poznávací tváří kapely jsou vždy zpěváci či zpěvačky. Pro Michelle, jež aktuálně v Kapriole zpívá, to bude první album v řadách vaší party. V čem vidíš největší rozdíly mezi Michelle a předchozí zpěvačkou Marqui?

Nerada srovnávám, jsou to dva úplně jiné hlasy. Na první pohled si asi lze všimnout, že Michelle je na pódiu drsnější a „s ničím se nesere“. Je to holka krev a mlíko a umí to náležitě prodat. Marqui měla svůj osobitý uhlazenější projev. Oba jsou moje oblíbené. (smích) Jak už jsem říkala, novinkou jsou texty v angličtině a jeden cover.

Další změnou je to, že původní bicmanka Mercy přešla k baskytaře a post bubenice nakonec obsadila Monika Pellová alias Monica Drums, jež je známá z působení ve skupině Loretta. Proč jste nakonec vsadily na ni?

Všechno se to událo tak nějak postupně a přirozeně, že se nedá mluvit o nějakých prudkých změnách nebo o tom, že někdo na někoho vsadil. Monika je spolehlivá a sedí k nám do party. Tady bych případné otázky směřovala na ni, protože víc k tomu má určitě co říct ona sama a umí to říkat velmi obšírně a dobře.

Když vybíráš nové členy do kapely, bývá to pro tebe těžké, nebo lehké rozhodnutí? Co je pro tebe v těchto případech důležité?

Rozhodnutí není nejtěžší proces, těžší je najít ty lidi. Muzikantek je velmi málo. Důležité je, aby baba v muzice měla trochu koule. Nenapadá mě, jak to vyjádřit jinak a stejně výstižně. (smích) Poznala jsem i naoko velmi dobré muzikanty, ale nakonec to bylo třeba rozmazlené nezodpovědné individuum. Je to těžké, nejdůležitější je vydržet.

Celkově vzato, v čem je v současnosti atmosféra ve skupině jiná ve srovnání s dřívější sestavou?

Jsme jeden tým, to je důležité. Jsme stejně naladěné, nekonfliktní, známe svoje slabé stránky a scházíme se i mimo koncerty, což je fajn.

K novému albu jste také natočili klip. Co můžeme o něm v současné době prozradit?

Vsadily jsme tentokrát na pomalejší píseň spíše komerčnějšího charakteru. Klip se natáčel v Českých Budějovicích a natáčení se ujala velmi šikovná mladá režisérka Lucie Gukkertová se svým filmovým štábem. Veškeré dění kolem klipu bylo ryze v její režii, my jsme do toho moc nezasahovaly.

Podle zatím dostupných fotografií to vypadá, že videoklipu bude dominovat černá barva… 

Rozhodně to byl pro všechny z nás velmi silný zážitek a spousta věcí pro nás bylo nových, jako například líčení do černa, práce se světly a s mlhou, uměle vytvořený déšť a mnoho dalšího. Pokud podle fotek očekáváte nějakou brutální černou jízdu, nic takového tam nebude. Ani té černé barvy tam nakonec nebude tolik, kolik bys podle fotek čekal, ale bude tam. Píseň se jmenuje I v nás žije stín a je to ztvárnění toho, jak se každá svým způsobem smiřujeme se svými stíny nebo temnějšími stránkami. Je to moje nekonečně oblíbené téma…

Na hudební scéně působíš už dvacet let. V čem hlavně tě hraní v kapele změnilo po osobní stránce?

Jsem trochu dospělejší než před dvaceti lety.

Co tedy byste chtěli v rámci kapely ještě do konce roku stihnout? Co vás čeká?

Chceme to všechno nahrát, dokončit, vybrat, co se bude hrát na koncertech a co ne, dát tomu nějakou živou podobu. Čeká nás nějaké komornější klubové hraní v akustické podobě a příprava na sezonu. Chceme zůstat relativně zdravé, pohyblivé a spokojené… (smích)