Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Beata Hlavenková na SHF: Naživo s kapelou má její hudební poezie i napínavé ostří

Beata Hlavenková na SHF: Naživo s kapelou má její hudební poezie i napínavé ostří

15.9.2020 Hudba

Klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková pocházející z Vendryně zahrála na Svatováclavském hudebním festivalu. Na koncertu v Husově sboru v Ostravě zazněly zejména písně z aktuálního ceněného alba Sně, ale také starší tvorba z projektu Eternal Seekers. Hlavenkovou doprovodili kytarista Patrick Karpentski, baskytarista Miloš Peter Klápště a trumpetista Oskar Török.

Zvětšit obrázek

Beata Hlavenková na SHF.
Foto: Ivan Korč

„Jsou to takové písně na básně,” říká o svém pátém albu Beata Hlavenková, která se inspirovala poezií svých oblíbených básníků Bohuslava Reynka, Bogdana Trojaka, Petra Borkovce a Martina Vedeje. Zajímavou paralelou jsou však i její vlastní autorské texty, které se svým okolím rezonují a přinášejí osobité vnímání vnitřního vesmíru i světa, do kterého jsme vrženi.

Čerstvá držitelka Ceny Anděl a Ceny Jantar Beata Hlavenková na koncertě v Husově sboru ve Slezské Ostravě představila takřka kompletní album Sně. Možná je trochu škoda, že nakonec nedošlo na v programu avizované písně Socha a Zapomniane – jedny z nejsilnějších věcí alba Sně, a přednost dostaly dvě kompozice ze staršího projektu Eternal Seekers. Ačkoli byly rovněž hudebně zajímavé, považuji poetiku její oceňované nahrávky za natolik jedinečnou, že si v novém kontextu písně úplně nerozuměly.

Beata Hlavenková v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Největší obavy jsem měl z akustiky kostela, který disponuje trochu delším dozvukem, než je pro ozvučený koncert vhodné. Nicméně, musím vyjádřit velkou pochvalu přítomnému (fyzicky i duchem) zvukaři, který opravdu dělal, co mohl. Zpěv Hlavenkové byl po většinu koncertu srozumitelný, nástroje konkrétní. Překvapilo mne, že některé písně vyzněly naživo působivěji než na nahrávce.

Beata Hlavenková v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Hlavně po pěvecké stránce lze konstatovat, že Hlavenková urazila notný kus cesty. Ačkoli její pěvecké party jsou na albu bezproblémové a kvalitní, naživo ukázala nejen spolehlivou intonaci, ale mnohem větší drajv a improvizační rozlet. Myslím, že by se mělo přestat psát ono ostýchavé „zpívající klavíristka“, protože Beata dokázala, že je vynikající zpěvačkou se vším všudy.

Skvělá také byla přítomnost koncertního piana značky Steinway, které Hlavenková rozezněla v neobyčejné záplavě barev a výrazových odstínů. Těmi klavíristka dokreslovala básnické texty jako by vytvářela nějaké pradávné ale i nadčasové fresky. Písně v kapelním kontextu dostaly zvláštní přísvit a dynamiku, na níž se nejvíc podílel Oskar Török. Ten nejen, že protkal některé písně svými úžasnými improvizacemi na trubku, ale dokázal některé skladby vygradovat také perfektní hrou na bicí nástroje a zvládl i důležité vokální party.

Oskar Török. (Foto: Ivan Korč)

Kytara Patricka Karpentského se podílela na celkovém zvuku převážně repetovanými tóny a akordy, které nádherně rozšiřovaly a dobarvovaly už tak atmosférickou harmonii. Nezanedbatelnou roli měl také basista Miloš Peter Klápště, ať už jako vnímavý a pružný basový spoluhráč, či jako doprovodný vokalista.

Hlavenková svým koncertem v kapelním hávu přesvědčila, že tvorba z alba Sně je snivě poetická, ale má i své drápky. Ustojí také velkou dynamiku a rockový feeling. Je to prostě znamenitá deska, která vyzařuje i  živě krásnou energii. Prostě živý pramen současné hudby.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.