Pořadatel BrankaFestu David Bátor před druhým ročníkem: Děláme to hlavně pro radost z hudby

Aktuálně chybí pár dnů do začátku festivalu. V jaké fázi příprav se nacházíte?

V této chvíli jsme na tom již dobře. Máme pokryté honoráře pro kapely a částečně i honorář pro zvukaře Karla Volfa. Ukázalo se totiž, že i v době krize se najdou lidé a sponzoři, kterým není hudba lhostejná. Já vím, je jich stále málo, ale o to víc jsme jim vděční a vážíme si jich.

Jak moc zasáhla současná společensko-kulturní situace do příprav vašeho festivalu?

Ještě minulý týden jsme to všichni viděli s velikými obavami. Ale teď, pár dnů před festivalem, jsme to úplně přestali řešit. Děláme malý festival maximálně pro 200 lidi. Takže v ohrožení nejsme a nouzový stav platí až od pondělka.

Je možné upřesnit, v čem se z vašeho pohledu liší první a druhý ročník vašeho festivalu? Jaká ponaučení jste si například vzali na základě hodnocení prvního ročníku?

Předně zkušenostmi. Už víme koho oslovit. A nemarníme čas na lidi a firmy, kterým pojem kultura vůbec nic neříká.

Myslíš si, že by mohla být vaše výhoda, že letos se zase tolik hudebních akcí nekonalo? Takže by mohlo přijít více fanoušků…

To je v dnešní podivné době určitě veliká výhoda.  Z ní můžou těžit právě menší festivaly, například SadekFest, To je jedno, Hradecký slunovrat aj. Ukázalo se to jasně letos v létě, kdy jsme v Brance uspořádali dva letní minifestivaly před hospodou a kulturním domem. Na obě akce přišlo okolo 200 lidí.

Jaké to je pořádat hudební festival v malé obci?

Je to velmi těžké. A my chceme podporovat hlavně místní kapely a scénu Moravskoslezského kraje. Právě tím je náš festival specifický. Je tady spousta kapel, které chtějí někde hrát. V Brance je pro místní kapely zatím dostatečný prostor.

Jaké reakce na festival máte? Reagují spíše místní, nebo spíše „přespolní“?

Reakce jsou různé. Od místních i přespolních. Většinou pozitivní, ale někdy i negativní. A je to tak dobře. Ne každý totiž poslouchá rock, metal nebo alternativní hudbu. Chápeme to. Proto jsme začali pořádat i minifestivaly před hospodou ve stylu folk, blues, pop, country aj. Tyto koncerty jsou právě určené pro širší spektrum posluchačů a chodí na ně i starší lidé. A každá kritika sebou nese i něco pozitivního, něco, co nás naopak nutí přemýšlet. A to nás posouvá dál.

Když festival připravujete, myslíte hlavně na příchozí fanoušky, na kapely, kterým dáváte prostor si zahrát, nebo na nějaké vlastní uspokojení z dobře odvedené práce? Všechny tyto položky jsou totiž hodně důležité…

Myslíme na kapely i na fanoušky. A vždy doufáme, že každý koncert na festivalu proběhne v klidu, pohodě a bez zbytečných komplikací. A potom je to radost. Radost z živé hudby. Loni tady hrála kapela Helpness a jejich koncert patřil k vrcholům 1. ročníku BrankaFestu. Letos se všichni těšíme na vystoupení kapely HC3, která festival uzavře. Ale hlavně nám jde o to, aby to v Brance žilo. Aby tady ten kulturní dům jen tak zbytečně nestál. Což se v minulosti a paradoxně právě ve svobodných letech po sametové revoluci bohužel stalo.

Jaké máte cíle v souvislosti s BrankaFestem? Co je tou vysněnou metou, za kterou v rámci festivalu jdete?

Například 3. ročník BrankaFestu, na kterém 2. října 2021 vystoupí hodně známá hardcorová a metalová kapela Forrest Jump. Ale tam je to zase o tom, že se známe se zpěvákem Pepou Michálkem. Takže je možné se rozumně domluvit na rozumné ceně za vystoupení, což by byl u jiných stejně známých kapel asi veliký problém. Ale jinak bude BrankaFest vždy spíše o podpoře kapel ze Slezska.

Jaký význam vašemu festivalu přikládáte? Bertrand Russel, britský matematik, filozof a také držitel Nobelovy ceny za literaturu, třeba řekl: „Jedním z příznaků blížícího se nervového zhroucení je víra, že vaše práce má neocenitelný význam…“

Význam? To ať raději posoudí někdo jiný. Nám to přináší především radost. A proto to děláme. Pro radost z hudby.