Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Neprozradí voda vodě, kdy prameny pominou, vzkazují CI3 na vynikajícím albu Hodně řeky

Neprozradí voda vodě, kdy prameny pominou, vzkazují CI3 na vynikajícím albu Hodně řeky

3.5.2021 Hudba

Ostravské trio CI3 vzniklo z kapely Café Industrial. Ta se odjakživa pohybovala mezi žánry, v širokém rozpětí od jemné poezie po drásavé emoce. Zlomem v životě kapely byl loňský rok, kdy se rodilo album Hodně řeky. Nahrávka vyšla letos a obsahuje devět autorských písní. Pod texty je podepsán frontman František Kuča, hudba je výsledkem tvůrčí synergie CI3.  Kapela album nahrála ve složení František Kuča – kytara a zpěv, Kristýna Krompolcová – baskytara a Viktor Dořičák – bicí nástroje.

Zvětšit obrázek

Zleva Viktor Dořičák, František Kuča a Kristýna Krompolcová.
Foto: archiv kapely

Není třeba dlouze ztrácet slova o tom, že Hodně řeky je naprosto nevšední počin. Všimneme si raději, co se konkrétně v příbězích odehrává. Začněme hned vstupní písní Orli. Rozeznívá jí ostinátní prodleva basové kytary a bicích nástrojů, k nim se napojuje úsporně éterická kytara. Její jemně elegické souzvuky jsou vzdušné a hladké, široce rozprostřené v čase a prostoru připomínají svým klidem stoickou vytrvalost dravců na obloze. Od prvního do posledního tónu se zde nerodí obyčejná písnička, ale vzniká symbolika něčeho nedotknutelně svobodného, co si můžeme domýšlet na podkladu kontextu a vlastní představivosti.

Za pozornost stojí struktura textů a jejich zvuková organizace. Na opakování slov a vět je založena sloka (Orli se kolem hory slétají). Slyšíme cit pro eufonii a zvukomalebný účin (…ohbí obzoru), ve verši „za čáru slunečního ponoru“ jde o nádhernou metonymii. Refrén písně je čistě instrumentální a harmonickou progresí a intenzivní gradací staví účinný kontrast.

Kuča své písně nazývá jednoslovně, jeho básnická imaginace je dokonale výstižná. „Spálenými slovy přesycený vzduch a v srdci pokroucený bludný kruh zkouším aspoň porozetnout,“ zpívá v písni Dýchám. A rozpoutá se grungeové běsnění, při němž se trio urve ze řetězu, kytara sténá a její riff je epicky rozmáchlý…

„Je krása / krása, která mlčí / je strach / ten se v koutě krčí / pochovej ho v náručí,“, zní v stejnojmenné písni V náručí, která nabírá na tempu a drsnosti. Kuča své příběhy zachycuje s maximální úsporností, explicitně uvedenými slovy a motivy, ale i napětím: „Je plot, co lidi obepíná / za ním hrozny / chceš je utrhnout. Mimořádně sugestivně zní píseň Koně. Její rytmus přitlumeně a ospale pulzuje, rozpouští se v pomalém tempu. Kytara barví své harmonie štětcem melodických kudrlinek. Chce se vám spočinout v té hypnotické atmosféře, v bezčasí krajiny, kde „bílé koně nechytíš, když po větru budeš stát“.

Most je vděčné téma pro vyjádření širokého množství metafor. Stejnojmenná píseň v sobě skrývá vlastní poselství alba Hodně řeky. Filozofickou otázku, v jejímž jádru je touha otevřít srdce. Sursum corda. Velkou úlohu zde hraje kompozice a dynamika, která se tříští v explozivních výškách pěvecké linky. Svým způsobem se hudba CI3 blíží žánrům alternativního rocku, pravděpodobně by se dalo uvažovat o nálepce indie, ale není to nezbytné. Důležitější je pochopit, jak písně alba Hodně řeky fungují. Jejich bezprostřední lyrika není nikdy sebestředná, odvěké motivy intimní či přírodní poezie tu cirkulují proto, aby se dotkly. Otevřely oči za zavřenýma očima. Největší pravdy leží vždy téměř na dosah. Jenom je nevidíme nebo nevnímáme. „A obzor řeřaví, jak uhlí v krbu. Stačí jen fouknout.“

Za povšimnutí stojí hráčská interakce CI3. Jejím základním vyjadřovacím prostředkem jsou skvělá, intuitivně tušená souhra, společné stupňování a gradace. Můžeme si všimnout paralelních motivů baskytary a elektrické kytary. Napětí vzniká střetem povahově kontrastních nálad, ale stejný význam mají minimalistické plochy, které nesou celý příběh písně jako tajemství. A je pouze na vás, jestli ho dokážete odhalit. Zvuková stránka je neobyčejně vyladěná, nahrávka má specifickou barevnost, kterou je příjemné poslouchat i v disonantních a dynamicky exponovaných pasážích.

František Kuča je sugestivním vypravěčem svých písní. Jeho hlas se pohybuje v rozsahu barytonu, podobný zvuku violoncella. Nad rozsahem plně znějícího hlasu Kuča přechází výjimečně do falzetu, v němž je sice intonačně méně přesvědčivý, ale zato získává novou naléhavost.

Ne vždy se sešla básnická a hudební imaginace se stejnou výrazovou silou, ale tam, kde se to povedlo, se písně přelévají do zvláštního stavu mezi realitou a magickým prostorem. Hodně řeky může plynout každým, kdo bude poslouchat s otevřenou myslí. Podobných alb jako je tohle vychází poskrovnu.

Žádné plané řeči, omílající se floskule, stokrát vyprázdněná slova. Pouze hluboké pravdy, podvědomé asociace. Archetypální průniky do věcí, které jsme úprkem k technologickému „pokroku“ poztráceli. A které máme možnost i díky poetice kapel jako je CI3 znovu objevit. Nepromarněme tu šanci.

Album Hodně řeky si lze rychle zamilovat, není to však pouhé citové vzplanutí, které rychle pohasíná. Vlastně zatím nevím, kdy ta potopa ve mně začne ubývat. Kdo ví… Jak prorocky zpívá František Kuča v závěrečné hymnické písni Voda vodě: „Neprozradí voda vodě, kdy prameny pominou.“

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.