Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Prajzský bluesman Bužma na novém albu Holčovice zpívá o závislosti

Prajzský bluesman Bužma na novém albu Holčovice zpívá o závislosti

10.5.2021 Hudba

Prajzský bluesman Bužma natočil album věnované boji se závislostí. Jmenuje se Holčovice podle vesnice, kde se nacházela legendární protialkoholní léčebna. Dvanáct nových písní ve stylu dřevního blues má české texty, nechybí ani prajzské nářečí. Na nahrávce se podíleli australský bluesman Gwyn Ashton, ostravský saxofonista Michal Žáček, opavský kytarista Petr Uvira a další.

Zvětšit obrázek

Prajzský bluesman Bužma.
Foto: Josef Jirásko

„To letní ráno / jak každý den / na tu svou žízeň / já naletěl / odešla ráno / já ještě spal / mám teď víc / než bych si přál. Píseň má název Odešla ráno a je to houpavé, loudavé blues, oděné jen do zvuku rezofonické kytary a hlasu Bužmy. To je typická poloha tohoto bluesmana, který si ovšem k albu Holčovice přizval zajímavé hosty. V další lehce výchovné písni Zvučím jsou to konkrétně bicí Václava Khýra a baskytara Františka Komárka. Nekřiklavé, decentní aranžmá jen střídmě podmalovává mírně poťouchlou atmosféru písně, v níž je muzikant někdy vystaven trapné situaci a musí si zjednat na pódiu během zvukovky pořádek.

Prajzština poprvé zaznívá v písni Věrny borak: „Tvoje srdce je tak tvrde / jak ocel z Vitkovic,“ zpívá Bužma. Hudba evokuje venkovskou kutálku s přiznávkovou basou. Písnička ze života nepostrádá nadhled a ironii nad tisíckrát opakovaným příběhem, v němž hrají hlavní role „chlast“ a „roba“: „V hospodě sedim / slopu jak duha jedno za druhym / jednoho sem včera znytal / tys zdeřila za druhym.“

Střední tempo a pohoda provází i píseň Sůl, jejíž osobní text nepostrádá lidovou moudrost: „Neumím překvapovat každej den / nemám šarm a nemám vtip / Nabízím jen málo / v dobrém ve zlém s tebou žít.“ Rozladěná je založena na metafoře, která je sice trochu omšelá (přirovnání ženy k nástroji), to však nic nemění na tom, že písnička má dobrý švih a je i co poslouchat: instrumentální vyhrávky Bužmy mají příjemný feeling a drajv.

Vrcholem alba je pro mne osobně píseň Nemusím se bát, kterou si s úžasnou lehkostí a citem zazpíval Jura Bosák. Nadčasovou záležitost na tradiční melodii provází spirituálový text: „Až má cesta náhle skončí / před tvou tváří budu stát / To dobře vím, že nemusím se bát.“ K hospodské tematice se navrací písnička Nalej další, která má kapelní sound a blues-rockový nádech. Je to svérázný duet Bužmy s Viktorií Černíkovou o tom, že někdy není třeba spěchat na vlak, protože vždy jede nějaký další.

Ožeň se bratře asi není zapotřebí představovat. Jedná se o zhudebněnou báseň Františka Gellnera, která má sice už 118 let, ale je pořád stejně platná a pravdivá. Hadr pod hlavou narušuje kytarový stereotyp alba – poprvé se zde ozývá klavír v stylovém podání Jiřího Foltýna. „Hadr pod hlavou / a špinavá zem / měsíc přikrývá pod kartonem / To, co z nás zbývá…“, zpívá Bužma a přidává sólo na foukačku, které přebírá klavír. Příjemná, hravá záležitost.

Trochu jinou náladu přináší až eponymní Holčovice. Rozlučková Pazury v klepetach je nasáklá bluegrassem i parodií, s níž Bužma líčí další zážitek z rázovitého kraje, v kterém se to v uplynulých staletích mlelo a hnětlo, až se to uhnětlo v opravdu zajímavé složení.

Album Holčovice je ideální na zlepšení nálady. Má schopnost přenést posluchače s nadhledem přes všechny obvyklé životní starosti a strasti. Bužma vypráví o obyčejných věcech, jeho zpěv je vždy přesně takový, jaký je obsah textu. Tématem nahrávky je sice alkohol a závislost (deska je věnována k poctě Matta Talbota, kterému z alkoholové závislosti pomohla víra), ale Bužma se nesnažil o koncepční nahrávku a jeho inspirace je spíše intuitivní a volná. O alkoholu a jím ovlivněných životních eskapádách zpívá s nadsázkou. Texty jsou pozoruhodné využitím typických bluesovýchforem i užíváním nářečních jazykových útvarů. Jejich účelem je zcela vystižení specifik obyvatel Hlučínska, nikdy nesklouzává k samoúčelným vulgaritám, spíš se snaží zachytit rázovitost lidských povah v jejich paradoxech a absurditě.

Holčovické blues Bužmy má dar náznaku, nápovědi i skryté ironie. Dokáže popíchnout i pohladit. Prostě dobrá deska dobrého bluesmana.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.