Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Discordant: Už by to chtělo opustit zatuchlé zkušebny a nadechnout se svěžího vzduchu

Discordant: Už by to chtělo opustit zatuchlé zkušebny a nadechnout se svěžího vzduchu

27.5.2021 Hudba

Multižánroví Discordant jsou kapelou, jejíž songy nemají sloužit jako kulisa k práci anebo k pivu, ale k poslechu samotnému. Kolik skupin na české scéně by to o sobě dokázalo a vlastně i chtělo říci? Progresivně metalová parta z Krnova však ano. Hudební náročnost je poznávacím znakem i jejich nového songu Go to Hell, který je předzvěstí připravovaného alba. V rozhovoru se také dozvíte, proč písně Discordant přispívají ke zlepšenému zdraví druhých lidí. Na otázky odpovídali především kytarista Mafy a zpěvák Radan, k nimž se přidali bubeník David Najbrt, violoncellistka Vlasta a textař Jiří Vlček.

Zvětšit obrázek

Krnovská kapela Discordant v aktuální podobě.
Foto: Promo kapely

V první polovině dubna jste uveřejnili videoklip k písni Go to Hell… Jak byste klip představili?

Mafy: Klip je výsledkem roční práce našeho drumsmana Davida. Za sebe jen: Smekám!

Radan: Ideální otázka pro našeho grafika, fotografa, kreativce a IT mága Davida Najbrta, jehož zásluhou vznikl tento skvělý počin. Tímto mu dávám slovo…

David: Klip jsem začal dělat v době prvního lockdownu. Najednou se objevil volný čas, na který jsem nebyl připraven, a rozhodl jsem se využít tvůrčí přetlak k vyplnění tohoto času. To, že s tím bude taková drbanice, jsem samozřejmě nečekal. Scénář jsem vymýšlel za běhu a nutil mě sedět dlouho do noci u počítače. Takže jsem se cítil dost zneužívaný. (smích)

Každopádně nová skladba není úplně jednoduchá na poslech. Celkově vyznívá poněkud drsněji a v dobrém slova smyslu i komplikovaněji než vaše předchozí písně z nahrávek Nagual is the Reason of Holy Vision (2006) a Where Fear is Turning Back (2008). Dá se říct, že tento song reprezentuje vaši současnou hudební tvář a budete se ubírat touto cestou?

Radan: Neřekl bych, že se skladba nějak razantně vymyká předchozí tvorbě. Pořád je to Discordant. Možná ubylo rychlosti, přibylo temnoty. Těžko soudit. Ono v repertoáru Discorant ani neexistuje skladba, která by zcela reprezentovala náš styl. Cokoliv nás napadne, může být zakomponováno v naší tvorbě. Hranice neexistují, ty jsou jenom v hlavě. Přesto si myslím, že existují interpreti s daleko větším žánrovým rozptylem, než máme my.

Mafy: Předchozí desky byly nahrány v podstatě jako „koncertní verze“. Tím nechci říct, že bychom je nějak odflákli… Vždy byly precizně připravené, secvičené a vždy byly za výsledkem spousty hodin společné práce ve zkušebně. Jde spíše o to, že doba a možnosti pokročily, takže v současnosti si skladby nahráváme ve zkušebně – jako takové první demo – a jsme tak schopni doladit a dotáhnout skladby do finále ještě předtím, než je jedeme nahrát do studia.

Což se ve výsledku určitě projeví…

Mafy: Na zvuku se určitě podepisuje i to, že oproti starším nahrávkám, které jsou nahrávány na šestistrunnou kytaru, jsou nové skladby nahrány na „sedmičku“. Takže i se standardním laděním jsme schopni docílit hutnějšího zvuku. A konkrétně ve skladbě Go to Hell jsou navíc použity poměrně „discordantní“ akordy.

Je ona náročnost, kterou od posluchače vyžadujete, aby přijal vaši aktuální tvorbu, odrazem toho, že jste také nároční sami k sobě? Zatímco mnozí z nás upřednostňují tu jednodušší cestu, protože nechtějí opustit vlastní komfortní zónu…

Radan: Po technické stránce musíme být k sobě nároční, abychom ze sebe vydali maximum a měli dobrý Discordant je logickým vyústěním naší vzájemné spolupráce. Pravda, většinový podíl na hudebním obsahu má kytarista Mafy. Je potřeba také zmínit zásadní změny v sestavě, které mají rovněž vliv na současnou tvář kapely. Místo druhého kytaristy zaujala bio cellistka Vlasta Horáková, původního baskytaristu nahradil nový pan hračička David Viklický a postu druhého zpěváka se bravurně chopil černý panter Luděk Pater. Předem upozorňuji, že označení nemá žádný hlubší podtext! Některým sdělením se dnes automaticky přiřazují jiné významy. (smích)

Vlasta: Nechtěl jsi říct „agro-cellistka“. (smích) Jenom bych doplnila, že ta hudba nemá sloužit jakožto kulisa k práci anebo k pivu, ale k poslechu samotnému, proto je možná složitější, než je dnes obvyklé… Pamatuji si, jak jeden fanoušek, a to Martin Dřevojánek, kdysi po koncertě pronesl, že u poslechu Mafyho hudby nemusí dokonce ani kouřit. (smích) Možná je to také proto, že Mafyho podvědomě ovlivňuje vážná hudba, kterou ho v dětství naučila vnímat jeho učitelka z hudební školy.

Mafy: Vždy jsme na sebe byli nároční a věřím, že vždy budeme. Myslím si, že je fajn poslechnout, nebo podívat se po deseti letech na svůj klip a říct si: „Jo, supr.“ A nemyslím si, že by se naše současná tvorba jakkoli odlišovala od té předešlé. Možná že to tak může být vnímáno posluchači na základě použití jiných nástrojů v nahrávce, a to sedmistrunné kytary a cella, čímž jsme docílili „modernějšího hávu“… Skladby Discordant nebyly a nejsou psané cíleně složitě. Samozřejmě se do vývoje tvorby promítá i rozvoj naších osobností. Osobně vnímám hudbu jako vyjádření pocitů, citů, emocí, nálad. A pak je to už na samotném posluchači, jak si to přebere.

Jak to tedy vypadá s vaší novou nahrávkou? Co můžete o albu v současné době prozradit?

Radan: Správně jsi odhadl, že chystáme něco jako nové album. Řekl bych, že tak asi dvě třetiny už mámo hotové. Prozradím, že jsme nahrávali u Martina Roženka v GM Studiu, kterého tímto srdečně zdravím a děkuji za skvělou práci a příjemně strávený čas v této nelehké době. Už se těšíme na další nahrávání. Více bych k tématu nového alba neprozrazoval. Je ve fázi výroby.

Obecně jaké prvky musí být ve vašich skladbách zastoupeny, abyste si řekli, že jste s celkovým vyzněním u konkrétního songu spokojeni?

Radan: Dost temnoty, melancholie, energie, radosti, tvrdosti, ale technologem výroby je Mafy, kterému tímto předávám slovo. (smích)

Mafy: Hudba je alchymie… A my samozřejmě dbáme na veškeré metalurgické zásady tak, aby všechny prvky vykrystalizovaly ve výsledný ušlechtilý kov… Třeba metal… 

Od vaší poslední nahrávky uplynulo třináct let. Komponovali jste nové skladby průběžně, nebo jste se do skládání skladeb pro Discordant pustili až v poslední době? Ostatně vzhledem k vaší propojenosti s dalšími kapelami, jako například Alchemy, proč podle vás je nyní zrovna vhodný čas pro nové album Discordant?

Radan: Vše se odvíjelo od přirozeného běhu událostí ovlivněných personálními změnami. Kapela byla delší dobu v období hibernace. Nyní již bývalý zpěvák Michal a kytarista Mafy jednoho dne přišli s tím, že bychom mohli pokračovat v práci na tehdy nedokončených skladbách Discordant až do podoby jejich nahrání. Nakonec jsme odehráli pár koncertů, a když jsme vyhráli soutěž Barrocko Fest vol. 17, kde hlavní výhrou bylo nahrávání v GM Studiu, bylo jasné, že máme možnost vytvořit další plnohodnotný počin a kapela začala fungovat víceméně plnohodnotně.

Mafy: S Discordant jsme ukončili činnost v době, kdy bylo třetí CD téměř hotové. Chybělo už jen nahrát vokály… A pak jsme se před třemi lety sešli na mých narozeninách, a když jsme si spolu zahráli, tak jsme zjistili, že nám to spolu stále funguje a potom jsme se domluvili, že bychom to CD mohli dodělat. Tehdy bylo v plánu ve své režii.

Co následovalo poté?

Mafy: Posléze se to začalo vyvíjet tak nějak samo, na základě událostí… Díky Barrocko Festu jsme se dostali do studia a nahráli Go to Hell. Tam jsme se dostali až napodruhé kvůli covid opatřením. A jelikož restrikce pokračovaly, rozhodli jsme se využít čas a začali jsme v GM Studiu v nahrávání pokračovat. Vše je tedy jakýsi přirozený sled událostí a pravděpodobně na nové CD prostě konečně dozrál čas.

Označujete se za progresivní metalovou kapelu. V čem vnímáte vaši progresivitu?

Radan: Asi hlavně v tom, že není majoritně zastoupen jeden žánr ve své čisté podobě. Viděl bych to tak, že za základ naší tvorby lze považovat technický death metal, který je však ovlivňován thrashem, black metalem, gotikou, rockem a nikdy nejde dopředu odhadnout, která esence bude převažovat nebo jakým dalším směrem se vydáme.

Mafy: Popravdě jsme sami nikdy nevěděli, kam se zaškatulkovat. Nedržíme se žádných stylových hranic. A tak když jsme si třeba chtěli vytvořit vlastní stylové označení a využili název kapely, tak nám z toho vyšel disco metal… A to nám přišlo trošku… blbý…

Jedním ze znaků kapely je více typů mužských vokálů. V písni Go to Hell jste rovněž využili také ženský murmur Petry Loučkové. Proč si zakládáte zrovna na této pěvecké variabilitě?

Radan: V Discordant byly už od samotného počátku vždy dva mužské vokály. S novým zpěvákem Luďou se otevřely další možnosti směřující k větší variabilitě a k rockovým výšinám. Do Go to Hell jsme chtěli zakomponovat ještě hlubší metalový vokál a k tomu nám zahostovala Petra.

Mafy: Discordant je od počátku postaven na dvou různých typech střídajících se vokálů. Navíc se nám osvědčilo, jakou sílu mají tyto vokály společně v refrénech. Po změně na postu jednoho ze zpěváků jsou si nyní aktuální vokalisté stylově mnohem blíže. Pokud tedy usoudíme, že v některé skladbě vznikl prostor pro jiný typ zpěvu, oslovíme nějakého vokalistu na hostování.

Když se vrátíme ke klipu vaší poslední písně, tak ten je vystavěn na postapokalyptických vizích, kde v hlavních rolích figurují nějací mutanti, kteří vypadají napůl mezi člověkem a robotem… Jde o vaši poctu sci-fi žánru, nebo je to spíše varování před možnou budoucností?

Mafy: Je to otázka spíše pro Davida, ale osobně jsem velkým fanouškem sci-fi, takže přidám jen svůj pohled. Klip je ztvárněn jako post-apo… Ale s ohledem na dění v této i nedávné době bych se vůbec nedivil, kdyby se někteří lidé cítili podobně jako postavy v našem klipu. A jak je vidět, začínají se v dnešní době naplňovat některá varování, která byla ještě nedávno označována za konspirační teorie. Takže kdoví, kde budeme za dalších pár let? Možná že klip zobrazuje všední realitu obyčejného člověka v blízké budoucnosti…

David: Klip je pro mě podobenství touhy a ovladatelnosti.

Do jakých oblastí budete směřovat texty na novém albu?

Radan: Nic není směřováno někam cíleně. Vše má přirozený průběh. Texty vždy byly aktuálním vyjádřením tvůrce k rozdílným tématům, problémům či niterným pocitům. V ideálním případě si každý posluchač naší hudby vytvoří vlastní mikrosvět, kdy se odpoutá od reality a ponoří se do hlubin své duše a pocitů. Nějakou část textů jsem napsal já sám, další nemalou část bývalý zpěvák Michal Vencko, přispěl i bubeník David a pár textů nám napsal kamarád Jirka Vlček. Ten mimo jiné napsal text ke skladbě Whispering of Nagual. 

U tohoto songu bych se zastavil, protože jak u této skladby, tak v titulu vaší první nahrávky jste v názvu použili slovo nagual, přičemž ve středoamerickém lidovém náboženství jde o lidskou bytost, která má sílu formovat se do podoby jaguára. Podle pověry také musí nagualové uzavřít smlouvu s ďáblem a učinit z něj oběť. Čím je pro vás tento příběh zajímavý, že už před patnácti lety zaujal vaši pozornost?

Jiří Vlček: Ve své době jsem hltal knihy Carlose Castanedy. Vše začalo Učením dona Juana, abych se pro autora úplně nadchl a postupně si pořídil všechny jeho knihy včetně závěrečných Magické pohyby a Kolo času. Text Whispering of Nagual byl tedy dobovou reakcí na první tři knihy Carlose Castanedy a šamanské učení indiánů kmene Yaqui. Byl to magický svět kouzel a čar, daleko od naší materiální reality.

Dá se upřesnit, čím nejvíce tě tento svět upoutal?

Jiří Vlček: Magie mexických curanderos a brujos byla přitažlivá, napínavá, hrozivá. Bylo příliš snadné se pro tyto příběhy zbláznit. Později jsem důkladně prozkoumal i knihy kritiků a odpůrců jeho díla. Přesto se po dlouhých letech k jeho dílu rád vracím, samozřejmě s jiným odstupem a nadhledem. Napsat text pro kamarády z Discordant byla nevšední příležitost, proto jsem tehdy nabídl nevšední téma a šamanskou lyriku. Mafy k tomu udělal fantastický song. I po těch letech mám celou první nahrávku Discordant moc rád, přijde mi neuvěřitelně nadčasová.

Jaké ambice s dISCORDANT máte, abyste si řekli, že jste naplno využili vlastní potenciál?

Radan: Já osobně chci dělat hudbu především pro svou vlastní zábavu s tím, že pokud pobavím ještě někoho dalšího, tak mě to bude bavit o to víc. Cílem je teď dokončit naše dílo, zkompletovat, v nějaké podobě ho uvést na světlo světa. Taky co nejvíce propagovat klip ke skladbě Go to Hell. Až situace dovolí, chceme koncertovat. Už by to přece jenom chtělo v zájmu vlastního zdraví opustit ty zatuchlé nevětrané zkušebny a nadechnout se svěžího vzduchu!

Mafy: Tvořit a hrát, pro sebe i pro ostatní…

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.