Kapela Zostra, která razí názor, že štěstí přeje vytrvalým, servíruje na novince rozčepýřený punk-rock

Kapela Zostra vznikla v roce 2015 a Druhý dech je jejím druhým studiovým albem, a to po debutu V zajetí osudu z roku 2018 a loňském EP Aurora. Bylo nahráno v sestavě baskytarista a zpěvák Jakub Matiko, kytaristé a doprovodní zpěváci Tomáš Vala a Karel Antošík a bubeník Vít Machara.

Novinka obsahuje dvanáct česky zpívaných skladeb, přičemž zasahuje poměrně široké hudební území na pomezí punku a rocku. Oba hlavní žánry jsou přitom zastoupeny v různých variacích.  V podstatě tedy můžeme říci, že máme co do činění s velmi rozčepýřenou muzikou, která však není vyloženě veselá. Jejími základními stavebními kameny jsou energie a melodie. I vzhledem k tomu, že se nebazíruje na nějaké vyhraněnosti, tak nahrávka neplyne pouze v přímočaré jednostranné rovině. Větví se různými směry, jednotlivé elementy se prolínají, a to jí právě přináší plusové body.

Punková rozvášněnost má navrch třeba v divočejších skladbách Problém nebo Nemesis, naopak rocková výbušnost převládá v písních Blbá nálada či Jaro, zatímco k rockové jemnosti se tíhne v závěrečných Stejné to už nebude, respektive Nevzdávej se! V obou posledně zmíněných jako host zpívá Johanka Juříčková.

Zostra se snaží ve svých příspěvcích vyprávět příběhy, které je z nějakého důvodu zasáhly natolik, že se o ně potřebují podělit s ostatními. Používají k tomu různé výrazové prostředky. Místy udržuje pozornost jistá zašifrovanost, jindy se vsází na zcela jasnou prezentaci dané situace. S punkem tolik spojená rebelská nálada je sice přítomná, ale nejde se za každou cenu proti všem ani hlavou proti zdi. Tento prvek je spíše doplňující, nikoliv zásadní.

Za cíl skladeb lze považovat především určité odreagování či jakési odlehčení, ale neděje se tak na úkor pasivity. Po hudební stránce songy ostravské čtveřice směřují ke standardnímu vyznění bez nějakých netradičních osvěžení, ale je možné zaznamenat i momenty překvapení. V tomto případě si zmínku zasluhuje především Kapitán, kde se v závěru dere na povrch melodie evokující španělské končiny.

V podstatě stejné hodnocení lze použít také pro textovou složku. Od poměrně laciných a tisíckrát přežvýkaných sdělení: „…až budeš mít někdy blbou náladu, tak si dej ruce za hlavu, a svoji hlavu do chladu a dej si drinků pár…“ dokáže kapela přejít ke vtipnému glosování současného světa: „…vyskytl se problém, v tom je hlavní problém, všichni o něm ví, nikdo jej neřeší…“ Zkrátka písně z kreativního hlediska nijak nestrádají, i když ani zásadně nevynikají.

Zostra vědí, že jsou teprve na začátku. Zatím stále hledají. Hledají i sami sebe. Jejich snaha o to vybrat ten nejvhodnější směr je však velmi sympatická. Pravda, ona cesta neprobíhá bez přešlapů, ale to k učení se a posouvání se směrem výše patří.

Jestli se dá v souvislosti s tímto albem něco odhadovat, tak lze uvést i to, že závěrečná Nevzdávej se má potenciál díky motivačnímu textu změnit spoustu životů. A to k lepšímu: „Až se ti bude zdát, že to nejde, otevři oči a naplno dál běž. Až budeš cítit, že ten pocit přejde, přidej, i když nemůžeš. V cestě za svým snem, staň se vítězem, štěstí přeje vytrvalým, tak se nikdy nevzdávej…“ A to se také počítá. Ačkoliv zrovna tato píseň by si zasloužila delší stopáž.

Druhý dech je ve srovnání s debutem vyzrálejší, pestřejší i přesvědčivější. Fakt, že Zostra nelpí výhradně na punkové údernosti, je z hlediska hudební rozmanitosti pro ně určitě krokem vpřed. I díky tomu si počin jistě své příznivce najde. A nepůjde pouze o ty, kteří už nad kapelou drželi ochrannou ruku po předchozích nahrávkách. Novinka jistě pomůže získat nové fanoušky. Zkrátka je to album, které splní to, co splnit má.

Zostra: Druhý dech. Vlastní náklad. 2021