Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Megi Samková: Nejlepší je to dávkovat postupně a neustále kolem sebe vytvářet rozruch

Megi Samková: Nejlepší je to dávkovat postupně a neustále kolem sebe vytvářet rozruch

26.6.2021 10:34 Hudba

Megi Samkovou jsem poznal před pár lety, když ještě pracovala v Janáčkově filharmonii. Už tehdy jsme si padli do noty a později se potkávali na jazzových koncertech a akcích. Vystudovavala Janáčkovu konzervatoř, ale její srdce ji vedlo k práci booking agentky, která pomáhá českým i zahraničním jazzovým a nekonformním umělcům prosadit se v silné mezinárodní konkurenci. Nejbližší akcí, na níž se Megi Samková podílí, je showcase v Brně, kde se představí široký výkvět české hudební scény.

Zvětšit obrázek

Megi Samková.
Foto: archiv

Nedávno jsme si povídali s manažerkou Heartcore Records Michaelou Bókovou. Během rozhovoru padlo tvé jméno a já slíbil, že časem dojde i na tebe. Těší mne, že sis udělala čas. Jak se ti daří a na čem momentálně pracuješ?

Daří se mi dobře, děkuju za optání. Moc mě těší znovuotevření kultury, že zase můžu posílat své kapely na koncerty a koncerty i sama navštěvovat. Pracuju teď hlavně na Central European Jazz Showcase (proběhne už 28. a 29. června), který děláme s týmem JazzFestBrno. Je to jazzový showcase festival, na kterém chceme prezentovat české a rakouské kapely odbornému publiku a doufáme, že postupnými krůčky napomůžeme jejich frekventovanějšímu exportu do zahraničí. To by mi jakožto booking agentce dost pomohlo, protože nejčastější odpověď – když jsem chtěla nějakou českou jazzovou kapelu (byť jedničku na naší scéně) dostat do zahraničí – byla, že jí tam nikdo nezná. Můžeme si klást otázky, proč a čím to je, ale jednodušší možná je pokusit se to konečně změnit. Tak se pokoušíme.

Pokud tomu dobře rozumím, musí ten showcase navštívit zahraniční promotéři, aby o česko-rakouských kapelách získali nějaké informace a slyšeli je?

Ano, na showcase budou přítomní delegáti (z řad dramaturgů klubů a festivalů, booking agentů, žurnalistů) ze zahraničí. Ale máme tam i české delegáty, aby se propojili s těmi zahraničními a protože tam máme i ty rakouské kapely.

Které kapely budou z České republiky zastoupeny? Máš k některé z nich osobnější vztah?

Dramaturgie je postavena tak, aby prostor získaly jak kapely etablované (Jaromír Honzák Quintet, David Dorůžka Trio, Vertigo, Invisible World, Ondřej Štveráček Quartet, Dorota Barová Trio, Tellemarkk, Cotatcha Orchestra), které se na scéně pohybují již celou řadu let, tak i ty vycházející (Kristina Barta Event Horizon, B/Y Organism, Zabelov Group, Marta Kloučková Quintet, Nikol Bóková Trio, Kind Images). Česká jazzová scéna je malinká, známe se tak nějak všichni, nicméně mám za sebou spolupráce s kvintetem Jaromíra Honzáka a triem Davida Dorůžky.

To je v podstatě reprezentativní jádro české jazzové a nadžánrové hudby! Kdo kapely a interprety vybíral?

Jelikož je takový showcase v Česku pořádán prvně, chtěli jsme zahraničním delegátům představit to reprezentativní, jak sám říkáš (záměrně se vyhýbám pojmům nejlepší nebo jiným nej). Zkrátka, aby ti delegáti získali dobrý pojem o tom, co se u nás na scéně děje, hraje, jak to u nás zní. Z toho důvodu jsme celý showcase rozdělili na dvě části – na Czech Jazz Stage (etablované kapely) a Rising Star Stage (vycházející kapely). Kapely se minulé léto přihlásily online, my jsme je zařadili do jedné z těchto dvou kategorií a dál již vybírala mezinárodní porota na základě poslechu (hlasovali porotci z Británie, Rakouska, Německa, Polska, Slovenska a od nás z Česka).

Jak vypadala tvoje práce v covidové době, když kapely nemohly hrát?

Blog Jazzfuel, se kterým dlouhodobě spolupracuji, funguje i jako PR agentura a s poptávkami na PR kampaně se během covidové doby roztrhl pytel: kapely začaly vydávat např. muziku, kterou měly v šuplíku několik let, ale do té doby jim nevěnovaly pozornost apod. Takže jsem svůj čas věnovala kontaktování novinářů, recenzentů a zajišťování PR pro nová nebo vycházející alba. Byla to ideální činnost na tu dobu – veškerá práce se dala realizovat kompletně online. Dále jsme s Floexem, kterého zastupuji, získali pár zakázek na zajímavé soundtracky (před měsícem například vyšel nádherný soundtrack k PC hře Papetura), takže naštěstí bylo pořád co dělat.

Taky jsem si všiml, že té muziky, co se vynořila kolem, bylo v době zákazů tak nějak paradoxně víc! Co jsi vlastně dělala před profesí booking agentky? Tíhla jsi k tomu odjakživa?

No, vlastně jo. Bookovat jsem začala už myslím v prváku mých studií na JAMU, kdy jsem se začala motat kolem katedry jazzové interpretace a hlavně po jazzových koncertech. Během několika let jsem ještě plánovala práci v produkci orchestrů, protože jsem získala skvělou zkušenost ze stáže v Bruselské filharmonii a poté byla krátce zaměstnaná v Janáčkově filharmonii v Ostravě, což mě taky moc bavilo. Po výšce jsem měla možnost ještě pracovat v produkci barokního orchestru Collegium 1704 na přípravách opery Arsilda. Ale vždy se mi dařilo paralelně zařizovat koncerty pro jiné (většinou jazzové) kapely, až jsem se rozhodla tomu věnovat naplno.

Poznali jsme se v době, kdy jsi pracovala právě v Janáčkově filharmonii. Nezapomenu na to, jak jsi mi tehdy psala, že mi jednou ukážeš, jak zní zajímavá jazzová hudba. Co tě vlastně na jazzu tak baví a láká?

Na to se těžko odpovídá! Moje teorie je, že když se člověk přeposlouchá té běžné nonartificiální hudby, která nás obklopuje ze všech stran skrz rádia a (dnes už i streamingové platformy), tak vyhledává tu artificiální. Když ho přestane bavit klasicismus / romantismus, ze kterého pochází většina repertoáru orchestrů, tak vyhledává na poslech komplikovanější struktury – buď 20. století, soudobku nebo různá odvětví jazzu a alternativy. Já si občas tu popovou muziku k odpočinku samozřejmě pustím, ale daleko víc mě baví a naplňuje soustředěný poslech. K tomu mě jazz vždy přivede. A to ani nemluvím o koncertních zážitcích… Taky spolupráce s jazzovými muzikanty je za odměnu.

Co musí podle tebe současná jazzová kapela mít, aby prorazila a byla úspěšná?

Tak na to se odpovídá ještě hůř. Vedle toho, že kapela dělá super muziku, to dnes jde ruku v ruce i s tím, že má kvalitní promo – fotky, videa, bio, komunikaci s fanoušky. Nejlepší je to dávkovat postupně a neustále kolem sebe vytvářet rozruch. Vydat singl, video, pak album, posbírat pár recenzí, objet pár koncertů, pořídit live video, najednou je dlouho od vydání singlu, tak vydat nový a třeba tentokrát pozvat hosta. Stojí to hodně času, energie a úsilí, ale myslím, že v ideálním světě by to takhle nějak mohlo fungovat a úspěch by se dostavil. Ale je potřeba říct, že na prvním místě je vždycky ten produkt, tzn. ta hudba a ten koncert. Pokud to tady vázne, tak dobré PR v jazzu nepomůže.

S tím souvisí další můj dotaz, vždy mě štvala nekoncepčnost českých jazzových interpretů. K desce povětšinou nebyly žádné klipy, chybělo pořádné promo. Lepší se to trochu, nebo je to pořád stejné?

Je to možná lepší, byť prostor pro zlepšování je pořád. Nicméně přijde mi, že právě díky blogům jako je Jazzfuel nebo hudebním konferencím – dejme tomu Crossroads nebo hlavně Jazzahead v Brémách, jazzové kapely a muzikanti potřebu PR chápou a pracují na tom. Kapel (nejen jazzových) je tolik, že bez toho proma – bez pěkného videa, bez sociálních médií – se to asi dnes vůbec dělat nedá. Návodů, jak na to, je na internetu taky víc než dost.

Co budeš dělat o prázdninách po brněnské showcase. Jaké jsou tvé plány?

Budu se zase pořádně věnovat své běžné práci – managementu a bookingu kapel, se kterými dnes již dlouhodobě pracuji – Floexovi, Ochepovsky Project, David Dorůžka Trio… ať potvrdím výše řečené. A budu jen doufat, že na podzim už žádná mutace delta nepřijde, jak straší média, aby ta práce nepřišla (opět) vniveč.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.