Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Pořadatel Setkání kytaristů: Opět nabízíme příležitost dozvědět se o muzice víc od těch nejpovolanějších

Pořadatel Setkání kytaristů: Opět nabízíme příležitost dozvědět se o muzice víc od těch nejpovolanějších

30.8.2021 Hudba

Tradiční hudební přehlídka Setkání kytaristů, která kromě koncertů zahrnuje i muzikantské workshopy, se letos v Ostravě uskuteční ve dnech 11. a 12. září. S dlouholetým pořadatelem této původně zlínské přehlídky Robertem Černým jsme si povídali o jeho vztahu k muzice a samozřejmě především o letošním programu.

Zvětšit obrázek

Pořadatel tradičního Setkání kytaristů Robert Černý.
Foto: Archiv R. Černého

Setkání kytaristů čeká letos 31. dějství. Headlinerem programu budou Progres 2, kteří loni z důvodů nucené karantény nemohli vystoupit. Patří tato formace k tvým srdečním záležitostem?

Jsem příznivcem artrockové muziky a Progres 2 jsou nedílnou součástí tohoto hudebního proudu. Líbí se mi dlouhé hudební plochy, stavění atmosfér, experimentování s vážnou hudbou i jazzem nebo psychedelické vlivy. Koneckonců, která kapela v 70. letech nezkusila složit nějaké konceptuální album nebo aspoň kompozičně náročnější skladbu? Takže ano, tady moje srdíčko tepe radostí.

Na jakých dalších kapelách jsi vyrůstal?

To bylo dlouhé období vyrůstání! Poslouchal jsem snad všechno kromě dechovky. Moje první dvě desky, které jsem si nahrál na páskáč, byly The Wall od Pink Floyd a The Game od Queen. Ale před tímto milníkem jsem od útlého dětství s mým starším bráchou ulítával například na Deep Purple, Nazareth, Sweet, Kiss, Black Sabbath, prostě co šlo za bolševika sehnat a od někoho půjčit. Největší vliv na mě měla a stále má hudba Led Zeppelin, jejich debutové album byla třetí nahrávka na mém páskáči. Na gymplu to začalo být o něco pestřejší, chodili jsme na čundr, takže country a blues. Chtěli jsme být drsní, tak jsme křepčili s heavy metalem. A když jsem začal konečně dozrávat, objevil pro mě jeden kamarád Franka Zappu a rock v opozici. To byla bomba, která v sobě obsahovala úplně jiný náhled na muziku. Do toho se přidal jazz. Na vysoké škole jsem pak měl i období nové vlny, punku nebo industriálního rocku, abych se zase vrátil k Zappovi… A tak to v různých vlnách pokračuje doteď (úsměv).

To jsou pestré proudy! Tématem letošního Setkání kytaristů je „Back to the Roots“. Můžeš přiblížit, o jaké kořeny půjde?

To jsme si takhle sedli s Honzou Klajným a přemýšleli jsme, jaké další téma pro letošní Setkání kytaristů zvolíme. Já jsem chtěl jazz, Honza „Back to the Roots“. Honza váží o pár kilo víc, a tak jsme zvolili stávající téma. Navíc je to docela pestré téma, které v sobě zahrnuje žánry jako folk, blues, country a bluegrass. Z těchto vlivů stavěli svou muziku třeba Led Zeppelin… Takže jsme pozvali kapely a autory zejména z těchto žánrů.

Setkání kytaristů má kromě koncertů i edukační rozměr: přednášky, workshopy, výstavy. Z této oblasti mne zaujal workshop kytarové legendy Pavla Váně s názvem Artrocková kytara. Co je potřeba udělat, aby se mohli zájemci zúčastnit?

Pavel Váně je skvělý člověk a vloni ho strašně mrzelo, že se nemůže uskutečnit koncert Progres 2 ani jeho workshop, na který se poctivě připravoval. S těmi workshopy to je obecně tak, že se domluvíme na nějakém tématu a jak ho dotyčný naplní, je na něm. Někdy víc hraje, někdy víc vysvětluje nebo povídá o své muzikantské pouti. Takže jestli si chce někdo s sebou vzít kytaru a nebo jen poslouchat Mistra, tak je to na něm. Stačí jen přijít v uvedenou dobu a na správné místo, workshopy jsou zdarma. Je to velmi dobrá příležitost dozvědět se o muzice víc a přímo od těch nejpovolanějších.

Festival tradičně podporuje regionální talenty a umělce. Letos to bude nová tvář ostravské hudby zpěvačka Nika. Čím tě oslovila?

Niku sleduji už několik let, na Setkání kytaristů už dokonce vystoupila, mám pocit, že to bylo asi před pěti lety před koncertem Michala Pavlíčka, kdy zahrála sólo několik svých skladeb. To měla asi dvanáct let. A když jsem se dozvěděl, že má kapelu a chystá desku, hned jsem ji chtěl pozvat. Na její hudbě se mi líbí určitá křehkost, fúze několika stylů i vysoká laťka interpretační úrovně. Když posloucháš její hudbu a zavřeš oči, samy ti naskakují různé obrazy. Je to taková obrazomalebná hudba.

Jednou z kapel, která má naopak dávno zasloužené renomé a zvuk, je Dobrozdání kolem nezničitelného charismatického frontmana Jury Bosáka. Co tě na této kapele baví?

Jura Bosák je velká osobnost, kterou na festival vždycky rádi zveme. Se svou kapelou Dobrozdání ale bude na festivalu poprvé. V Jurovi je záruka výborné hudby, nálady i společnosti. A co mě na jejich hudbě baví? Především skvěle zahrané blues a výborný zpěv.

S potěšením čtu v programu jméno kapely Žamboši, která dokončuje novou desku a může se pochlubit vynikajícím kytaristou Honzou Žambochem. Můžeme se těšit na ochutnávky z nové desky?

Žamboši jsou podle mě headlinerem sobotního programu. Vloni zahrál ve Zlíně Honza Žamboch svůj projekt Wolf Lost in the Poem a naprosto mi učaroval. Kombinace jeho virtuozity a temperamentního přednesu je naprosto famózní. Tak se těším na jeho krásné skladby v plnějším nástrojovém obsazení.

Ostravské vody brázdí už řadu let progrocková formace Kazachstán. Jak na tebe funguje spojení rozsáhlých instrumentálních ploch s vybroušenými texty básníka Jardy Žily?

Kazachstán se stal na Ostravsku zavedenou hudební značkou. Jejich muziku mám rád a rád ji poslouchám. Texty pro mě obecně nejsou tak důležité, ale v tomto případě autorské spojení Robert Hejduk – Jarda Žila funguje skvěle.

Koho dalšího bys z letošního programu Setkání kytaristů rád doporučil?

Určitě bych doporučil páteční koncert ZVA 12-28 Band, to je syrové supr blues se charismatickým zpěvákem á la Tom Waits. A v sobotu se hodně těším na hudební linku Vlasty Redla, kdy po tvém workshopu „Jak na Vlastu!“ zahraje jeho dcera Lucie; ta se potatila v tom nejlepším slova smyslu. A v neposlední řadě si vychutnám bluegrass v podání Whiskey Before Breakfast. 

Festival se tradičně odehraje v prostorách Hudebního světa, Docku a Barráku. Je to prostředí, které ti vyhovuje?

V tomto prostoru budeme už počtvrté a mám pocit, že naše spolupráce úspěšně roste. Letos dokonce Hudební svět přidává svou stage, na níž vystoupí kytaristé, kteří jsou nějak spjati s tímto obchodem. Jinak jsem rád, že tento prostor „jede“. Je oblíbený mezi lidmi, kteří jsou zvyklí sem chodit za muzikou i za zábavou. Takže prostor zaslíbený.

Co je pro tebe jako pro pořadatele při přípravě letošního festivalu nejsložitější?

Myslím, že je to podobné jako u jiných pořadatelů. Hlavně nejistota ohledně čínské virózy; jaké nařízení, omezení budou platit nebo nebudou. Takže přijďte, „dokud to nezakážou“ 

Festival se jmenuje Setkání kytaristů, ale určitě na něj můžou zavítat všichni další, kteří hrají na jiné nástroje nebo třeba nehrají na nic a mají rádi dobrou muziku. Jak bys je pozval?

Ten název je opravdu již archaický a jsem si vědom, že může někoho dokonce i odradit. Ale rozhodl jsem se, že ho ponechám, protože chci, aby na festivalu zněla kytarová hudba a byla zde přítomna určitá míra virtuozity. Zároveň ale chci, aby to nebyla akademická sešlost, která by lidi nudila. Proto do programu zveme muzikanty, kteří dokáží vytvořit skvělou atmosféru, pobavit a hudebně něco originálního přinést.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.