Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Jan Kunze vydává s Munroe druhé album a říká: Věci se mění, svět se mění a s tím je třeba počítat

Jan Kunze vydává s Munroe druhé album a říká: Věci se mění, svět se mění a s tím je třeba počítat

16.11.2021 Hudba

Spektakulární duo Munroe, které tvoří zpěvák a textař Jan Kunze a hudebník a skladatel Vladimír Jaške, vydává nové album. Vlastně jsou to alba dvě, protože Munroe přichází i s luxusní vinylovou edicí, jejíž součástí bude nejen novinka Divoké kvítí, ale též debutové album Z čistého nebe. Nová kolekce Munroe vychází oficiálně v pátek 19. prosince a téhož dne bude do éteru vypuštěn i klip k  nové písni Vlčí menuet. Rozhovor jsme vedli s polovičkou Munroe, zpěvákem, textařem, básníkem a kurátorem Janem Kunzem.

Zvětšit obrázek

Jan Kunze během koncertu Munroe.
Foto: Michele Adlerová

Od debutu Munroe Z čistého nebe uplynulo už sedm let. Ani jsem netušil, že to je tak dlouho. Za tu dobu se ve tvém životě mnoho změnilo. Můžeš zmínit alespoň ty nejzásadnější okamžiky, věci, události?

Úplně tím nejzásadnějším bylo narození dcery Elly, to je to nejkrásnější, co mě mohlo potkat. V uměleckém světě toho bylo v hodně. S Kofe-in jsme před dvěma lety vydali EP Ať to trvá věčně se singlem Bouře, který si docela dobře vedl nejen v některých rádiích, ale získali jsme za něj i nějaká ocenění, třeba Moravskoslezskou kulturní Cenu Jantar. Taky jsme dostali možnost si tuto píseň o rok později zahrát se sborem a orchestrem právě na předávání těchto uměleckých cen, což byl opravdu krásný zážitek. V minulém roce mi vyšla třetí knížka s názvem Monstre Charmant, skončil jsem v kulturní organizaci OKO, u jejíhož zrodu jsem před dvanácti lety stál, a začal pracovat jako ředitel Centra současného umění EPO1 v Trutnově, což je obrovský projekt v bývalé prvorepublikové elektrárně, která se přebudovává právě na místo pro umění v několika podlažích a s rozlohou 3400 čtverečních metrů. Současně už rok pracuju jako kurátor Galerie UFFO.

To jsou tedy pořádné změny! Nejčerstvější novinkou předpokládám je nové album tvého projektu Munroe, které vyjde už za pár dní. Prozraď nám něco o jeho genezi…

Písniček jsme od první desky napsali hromady. Vzniklo několik demosnímků a taky jsme si vyzkoušeli spolupráci se třemi různými producenty, abychom se nakonec vrátili k tomu, že si desku nehrajeme ve stylu DIY a vyprodukujeme úplně sami. Chtěli jsme se zvukově posunout a přišlo nám, že spolupráce s jinými lidmi tomu pomůže. Bohužel, nebo bohudík jsme nikdy nebyli úplně spokojeni, protože nás většinou táhli úplně jinam, než jsme to cítili. Celou dobu jsme hodně experimentovali nejen se zvukem, ale i s aranžemi. Z materiálu, co jsme složili (asi 25 písní), se nakonec vykrystalizovalo sedm kousků, které jsme nahráli na desku Divoké kvítí. Některé songy, které hrajeme na koncertech, se nakonec na desku ani nevešly. Chtěli jsme zachovat sedm písni na desce jako na debutu. Základy některých nahrávek vznikly v našich oblíbených Jeseníkách, které nám svou temnou sudetskou atmosférou prostě sedí.

Jan Kunze a Vladimír Jaške. (Foto: Michele Adlerová)

Prostírá se pověstná jesenická melancholie a zachmuřenost i v písních novinky Divoké kvítí? Dá se vůbec stylové rozpětí muziky Munroe nějak charakterizovat?

Věřím, že se nám atmosféru těchto magických hor podařilo dostat i na nahrávku, ale to spíš posoudí posluchači. Munroe se žánrově pohybují mezi indie rockem a alternativou. Je to syrová, garážová muzika v minimalistickém kabátu. I na nové desce jsme se snažili zachovat to, co je podle nás na Munroe originální, a to je právě skutečnost, že hrajeme jen ve dvou. Samozřejmě si uvědomujeme hendikep proti velkých kapelám, třeba dynamika živých bicích jde jen těžko nahradit, ale za ty roky koncertování jsme zjistili a utvrdili jsme se v tom, že právě tuhle naši stránku, hraní jen ve dvou, publikum hodně oceňuje.

Jsi autorem textů na albu. O čem vypráví tvé příběhy? 

Vlastně bereme Munroe jako kreativní duo, takže do obou stránek, ať hudební, tak textové zasahujeme oba dva. Vždycky jsme na sebe s Vladimírem Jaškem byli velmi dobře napojeni a celou dobu nám tvorba plyne tak nějak přirozeně. Proto taky na debutu i na nové desce je všechno půl na půl. Když jsme řešili booklet k vinylu, tak jsme na jedné straně desky dali Jaške/ Kunze a na druhé Kunze/ Jaške. Ono se to dnes v hudbě asi moc nenosí, každý si hlídá své, ale v Munroe to máme jinak. Jsme dva, není možné vyměnit nikoho z nás, jinak by se kapela rozpadla. Texty vypráví příběhy bardů, vyděděnců a bláznů. Nechybí ani vyloženě vážná témata jak třeba v písni Konec léta.

Teď jsi naznačil, že ty alba  jsou dvě a vyjdou na vinylu. Takže se fanoušci mohou těšit na obě nahrávky (debut a aktualitu) v luxusní edici? 

Je to přesně tak. Jeden vinyl, dvě alba. Debut totiž na fyzickém nosiči nikdy nevyšel. Takže nás napadlo, že bychom to mohli spojit a na jedné straně vydat debut a na straně druhé novou desku Divoké kvítí.

To je skvělý nápad. Proč jste vlastně nešli do vydání CD? Myslíš, že je tento nosič už přežitý? Ptám se proto, že mám takovou zkušenost. Když jsem vydal před rokem své kytarové album, zjistil jsem, že řada známých už ho nemá na čem přehrát. Smutné… 

Dneska už většina lidí poslouchá hudbu streamovaně. A když je to CD, vinyl nebo kazeta, nemají to kde přehrát. Vlastně s tím počítáme i teď, ale chtěli jsme mít nějakou věc pro fajnšmekry a lidi, kterých si vážíme. Deska bude jinak dostupná na všech možných digitálních platformách a kromě toho je na vnitřním obalu vinylu i kód, kterým se člověk dostane na našem webu i k MP3 a jiným zajímavým materiálům ze života Munroe.

To zní slibně! Na nahrávce se podílel také respektovaný bubeník Roman Vícha, který rovněž pochází ze Slezska, konkrétně z Branky u Opavy. Proč jste přizvali právě jeho a jak budete bez něj řešit živé koncerty?

Roman s námi spolupracoval už na první desce a tak jsme si řekli, že ho oslovíme i teď. Je to špičkový bubeník a naše beaty je schopen zajímavě okořenit, přestože jsou to většinou smyčky, které se se opakují a vrství. O to víc to chce přemýšlet, protože na dynamický nájezd nemůžeš použít přechody nebo činely. Roman ví, že koncerty hrajeme jen ve dvou a s touto myšlenkou už na beatech pracuje. Na koncertech pouštíme bicí smyčku z počítače a v reálném čase ji různě kroutíme a efektujeme.

Zároveň s vydáním nového alba bude vypuštěn do éteru klip k písni Vlčí menuet, který je inspirován estetikou starých béčkových horrorů. Všimnul jsem si, že píseň je v sudém metru, což se s menuetem míjí. Má to nějaké opodstatnění? 

Název singlu Vlčí menuet vychází z textu písně, s hudební formou nemá mnoho společného. Spíš jde o náladu, pocit. Příběhů je tam skryto několik. Je ho možné brát i jako metaforu k naší hudbě v rámci současné české scény. Chtěli jsme vytvořit něco, co bude jinde než videoklipy k první desce, ale přitom bude vycházet z naší estetiky.

Chápu, asi mne zmátl ten menuet v názvu. Kromě toho, že bude „staronová“ dvojdeska dostupná elektronicky a fyzicky, existuje Munroe High Lite Basement. Mohl bys vysvětlit, oč běží? 

Před nějakou dobou nás oslovila společnost High Lite Touring, která technicky zajišťuje ty největší koncerty v České republice a se svou technikou jezdí i po celé Evropě, třeba když přijedou Red Hot Chili Peppers. Mají špičkové zvukové i světelné vybavení a s jejich týmem vzniknul live záznam, který se natáčel přímo v jejich skladech. Něco neskutečného, nejen co se týče možností, ale taky nadšené party profesionálů, kteří byli připraveni na každý nápad. Vznikl záznam z živého vystoupení s názvem Munroe / High Lite Basement / Live Session, na kterém má každá naše píseň originální light design. Záznam točilo několik kamer a celé to řešili z obří režie. Kromě nás oslovili ještě Roberta Křesťana a Druhou trávu a také Marpa a Trouble Gang. Záznam je přímo na jejich YouTube kanále. Bylo to, jako kdyby dělali živák Nine Inch Nails. K tomu se česká alternativní kapela dostane jen málokdy, ne-li nikdy.

To zní jako splněný sen a moc vám to přeju! Honzo ty se poměrně často upřímně a dost kriticky vyjadřuješ k různým společenským problémům. Jak se díváš na současnou situaci, která se opět dramatizuje? Plánovat křest desky v této době musí být hodně ošidné… 

Pandemie dost zásadně ovlivnila celou kulturní scénu. Najdou se i tací, kteří říkají, že byla posledním hřebíčkem do rakve klubové scény. Věci se mění, svět se mění a s tím je třeba počítat. Aktuálně radši moc neplánujeme, ale na druhou stranu ani během téhle obtížné doby kultura neumřela. Kultura totiž ponouká duši k dobrému, a proto nezahyne nikdy!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.