Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Zlínské kořeny ve vykořeněné Ostravě. Malíř Jiří Kuděla vyhlásil na Dole Michal pátrání po sobě samém

Zlínské kořeny ve vykořeněné Ostravě. Malíř Jiří Kuděla vyhlásil na Dole Michal pátrání po sobě samém

11.1.2022 Obraz & Slovo

Malíř Jiří Kuděla (1976) se v Ostravě natrvalo usadil až na počátku druhého milénia, takže své kořeny z baťovského Zlína jen tak z hlavy nevymýtí. Ani nechce. Ostravskou sekerou se spíš ohání hlavně proto, aby lépe poznal, odkud pochází. A to je i zásadní téma jeho výstavy s názvem V rámci, která bude k vidění ještě do 19. ledna v Galerii Dolu Michal.

Zvětšit obrázek

Z výstavy Jiřího Kuděly na Dole Michal.
Foto: Ivan Mottýl

Cechovna Dolu Michal. V pravém rohu sálu s výhledem k těžní věži visí dvě Kudělova plátna, o nichž lze směle říct, že umělec ostře nabroušeným štětcem střílí rovnou do srdce návštěvníků. V tomhle koutu cechovny se na chvíli zastavuje dech, neboť divák je nucen přemítat, co v té hornické či posthornické Ostravě vlastně pohledává. Proč?

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: archiv J. Kuděly)

Jiří Kuděla se narodil ve Zlíně a na pomezí Slovácka dostal i základy uměleckého vzdělání, když vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti. Posléze pokračoval u Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně a na „kunstvandr“ se vydal do Španělska a Polska. Nad odchodem z rodného Zlína s jeho typickými baťovskými domky nyní na výstavě v Dole Michal přemítá především prostřednictvím obrazu s výmluvným názvem Minulost. Ač dobře ví, že to bude navždy i přítomnost.

Plátno Minulost zavěsil záměrně u okna cechovny, z něhož je efektní výhled na ocelovou konstrukci těžní věže. Malíř je trapista. Trápí se přemítáním nad rodným listem, zároveň ale odvážně říká s tímto mnišským řádem: „Ora et labora. Modli se a pracuj.“ Ten obraz je tedy i obecným poselstvím o migraci: „Kdekoliv najdeš nový domov, tam se modli a dobře pracuj.“ Tohle asi platí pro každého emigranta, ať už byl výchozím bodem Kábul, Aleppo, Asmara, San’á, Zlín, Klatovy či třeba Komňa. Za hranicemi rodiště musíš dokázat, co umíš. Všechny to zajímá víc, než když jim pouze ukážeš, jak trpíš. A Jiří Kuděla v Ostravě předvedl, že se práce nebojí.

Z výstavy J. Kuděly. (Foto: Ivan Mottýl)

Doma v rodném hnízdě má každý reálnou tvář, uprchlík splývá s davem. Proto asi Kuděla figuře nad rodným Zlínem vymazal tvář. Bezejmenný si musí v cizině nejprve vydobýt nové jméno, což se zlínskému rodákovi podařilo docela rychle, neboť již na počátku milénia vystavoval v ostravském Černém pavoukovi (Průřez, 2003) či v hlučínské Galerii Červený kostel (VILAdnes, 2006), která na okruh vystavujících z Pavouka cíleně navazovala.

Výhled z okna výstavní síně. Foto: Ivan Mottýl)

S obrazem Minulost sousedí již popisované okno s výhledem na těžní věž, načež následuje „slovácký“ výjev, byť transformovaný někam do Andalusie či Senegalu. Dívka s černou pletí se natřásá ve slováckém fěrtochu, v bohatě skládané zadní sukni, kterou překrývá fěrtúšek čili barevná přední sukně. Kroj býval nezaměnitelným znakem příslušnosti k etniku či regionu, v globalizovaném světě je tomu jinak. Kroj dnes není doporučením, zda migranta zaměstnají a na jaké pozici. Podstatnější je třeba angličtina a neutrální oblečení.

Z výstavy J. Kuděly. (Foto: Ivan Mottýl)

Ostrava je městem gastarbeitrů, tady skoro nikdo není doma, všichni sem přišli za prací. Byť už je tomu třeba 200 let a těmi přistěhovalci byli prapradědové dnešních obyvatel města. I autor výstavy V rámci je migrant a se stínem minulosti stále bojuje. V rámci možností. „Pátrat v dějinách po hře anticipací či ozvěn, vracet se k prvotním zárodkům či postupovat až k posledním stopám,“ cituje kurátor výstavy Tomáš Koudela z díla francouzského intelektuála Michela Foucaulta v průvodním textu ke Kudělově výstavě.

Z výstavy J. Kuděly. (Foto: Ivan Mottýl)

Nejsilnějším obrazem, ve kterém malíř zkoumá topos od „prvotních zárodků“ až k „posledním stopám“, je dílo označené jako Kořeny. Visí hned vedle Minulosti, přičemž obzor obou maleb je ohraničen typickou karpatskou krajinou, která lemuje Zlínsko. Na nezvykle vysokém pařezu ve vymýceném lese stojí děcko zakrývající si oči. Pociťuji to tak, že Jiří Kuděla vyhlásil pátraní po sobě samém. Podobně jako většina obyvatel Ostravy, kteří se ta nějak spekli v jednom tavicím tyglíku, ovšem každý cítí, že pochází z jiného „rudného naleziště“.

Lepší místo pro prezentaci popisovaných obrazů snad v Ostravě Kuděla nemohl najít. Na Dole Michal od poslední třetiny 19. století pracovali i dvanáctileté děti migrantů. Do Ostravy je přivedla haličská bída kdesi u Sanoku, Rzeszówa či Limanowa. Po statisících opouštěli Haličané rodný kraj, cílem byly Spojené státy ale i „zlatonosná“ Ostrava. „Amerika dła byka, Evropa dła chłopa,“ říkávali tehdy. Amerika je lákala vysokými výdělky, ale děsila je tvrdou dřinou. Evropská emigrace byla přece přijatelnější, a hlavně s levnějším startovací investicí. V roce 1895 třeba přišel se zástupy Haličanů do Ostravy i Šebestyan Gacek ze vsi Króluwka na Krakovsku. „Ftedy był vełiki nabor do Ostravy, do te havirščiny,“ zaznamenal v roce 1954 autentickou vzpomínku Šebestyana Gacka etnograf Josef Skulina.

Důl Michal. (Foto: Ivan Mottýl)

Na počátku druhého milénia se v Ostravě usadil i malíř Jiří Kuděla…

*

Jiří Kuděla: V rámci. Galerie Dolu Michal v Ostravě, do 19. ledna 2022.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.