Petr Bidzinski
Takřka po osmi letech vychází nové album formace Salamandra. Během té doby se v kapele udála řada personálních změn. Ve výsledku to znamená, že z předchozí sestavy, která se podílela na desce Imperatus z roku 2014, zůstali jen kytarista Pavel Slíva a klávesistka Hana Šlachtová. Aktuálně dále ve skupině působí zpěvák Tomáš Hradil (ex-Trezor), baskytarista Patrik Hrnčíř (ex-Moravius) a bubeník Jiří Gadula. K tomu musíme připočítat i fakt, že o sólové kytary se na novince postaral Pavel Novotný (ex-kapela Michala Penka).
Zásadní věc je třeba zmínit hned v úvodu. Kreativní prach hlavnímu skladateli Pavlu Slívovi rozhodně nevyschl. Což je pozitivní zjištění. Metalový svět Salamandry zůstal nadále velmi pestrý. Skladby jsou v dobrém slova smyslu nahuštěné těmi nejhonosnějšími power/heavy metalovými ingrediencemi. A informacemi zároveň. Informacemi, které říkají, že na pořadu dne je zářivá metalová jízda, která spoléhá na průbojné skladby s bohatým melodickým zátiším. Tak jak je pro tento žánr typické.
Výraznou roli zastávají i epické pasáže s nádechem výpravného módu, tedy takové, z nichž je cítit určité odhodlání. Odhodlání jít si za svou věcí. Neustále se vyvíjet a nestát na jednom místě. Projevuje se rovněž snaha o zakomponování prvků, které mají blízko k lidové tvorbě (viz. například druhá Awakening či Mannequins). A pokud je řeč o čtvrté Mannequins, tak ta do jisté míry překvapí doslova rockn´rollovým úvodem, na který se postupně nabaluje chytlavé metalové střelivo.
Salamandra zkrátka změnu sestavy zvládla. A to i navzdory tomu, že první zveřejněný song s novým zpěvákem Tomášem Hradilem, kterým byl Europe Worries (Evropa se strachuje), vyzněl po hudební stránce spíše rozpačitě. Než aby vzbuzoval naděje z toho, co by mohlo z této spolupráce v budoucnu vzejít. Na druhé straně ani tak nelze tuto skladbu s ohledem na text: „…chaos nyní může být rozpoután / výsledkem může být boj…“ přehlížet. Psal se totiž květen 2020 (!!!), kdy byla tato píseň oficiálně vydána. V tomto směru lze Salamandru považovat za skupinu, jejíž členové se snaží z historických událostí poučit, protože vědí, že mnohé společensko-politické události přinášejí odhadnutelné důsledky. Vzhledem k tomu, že řada věcí se jen v bleděmodrém opakuje.
Tak či onak, novinkové album vyznívá daleko sehraněji a nápaditěji než ona první vlaštovka. Jakoby se nejprve veškeré motory musely pomalu a postupně rozehřát, aby byly schopny stoprocentního výkonu. Nicméně jakmile k tomu došlo a všechny drážky zapadly do ozubeného kola, tak se ze Salamandry stal jednak parádně nablýskaný, ale hlavně šlapající stroj.
A jelikož na každém detailu záleží, tak je třeba vyzdvihnout rovněž obal alba, včetně grafického zpracování. To vše dostal za úkol ke zpracování brazilský umělec Jobert Mello, v jehož grafickém portfoliu figurují třeba Sabaton, Primal Fear nebo Sinner, a ten odvedl velmi dobrou práci. Stejně jako Christoph Beyerlein, který se postaral o mix nahrávky.
Samozřejmě je jasné, že se najdou ti, kteří budou favorizovat dřívější složení a vokalisty. Nicméně, ať se to někomu líbí či nikoliv, Salamandra má aktuálně zřejmě nesilnější sestavu a Tomáš Hradil jí dodal daleko větší drajv, než kdy v minulosti měla. A také díky němu je Opus Bohemica metalově razantní, ale zároveň vstřícné, svěží a po kompoziční stránce propracované album. Album, které dokáže vzdorovat času. A navíc pomyslně vlije energii do žil.
Salamandra je kapela, která od debutu v roce 1999 ušla dlouhou cestu. Nemění se však radikálně. Mění se postupně, ale o to účelněji. Opus Bohemica jakožto sedmá studiová nahrávka je bez debat nejkomplexnější počin v historii kapely.
