Komůrka, nová scéna Arény, uvítala diváky precizní groteskou o semínkovém generálovi

Malá scéna, která si vystačí s gaučem, věšákem, třemi židlemi a vozíčkem se složkami a pořadači, v nové inscenaci ustupuje před vydatným hereckým projevem, který zde hraje prim. Marta Roszkopfová scénu umírnila do nutných mezí, zato navrženými kostýmy podtrhla charakter jednotlivých postav, aby projev dostal ještě správný dozvuk. A tak se rozmanitost kostýmů pohybuje na škále od rozverné mladé filmařky, přes hrdou manželku ze Sovětského svazu až po vypočítavou milenku pevných zásad. A mezi těmito ženskými elementy se ve své černobílé povaze zmítá dvojí tvář Jana Šejny coby nesprávně pochopeného krále Ječmínka.

Samotný životopis cílevědomého Jana Šejny je poutavý a při sledování dokumentů či čtení publikace od Milana Macáka o jeho působení v politice si člověk říká, zda není taková postava jen fiktivním výplodem hollywoodských scénáristů mající za cíl groteskní karikaturu politické figurky z někdejšího socialistického bloku.

Z inscenace Zápas o generála. (Foto: Roman Polášek)

Ale Jan Šejna byl opravdovým chameleonem české komunistické éry, a tak není divu, že právě Komorní scéna Aréna si vytáhla pomyslného Černého Petra z balíčku osobností a vytvořila obraz hodný pozornosti. Za strukturovaným příběhem, který pomalu bublá, neztrácí na intenzitě a následně graduje do absurdního závěru, jsou hodiny studia a promýšlení, jak uchopit na první pohled nenápadného pána, který se během své krátké kariéry vyhoupl až na pozici generála a blízkého přítele prezidenta Novotného.

Lehkost, kterou provází celá inscenace, je až zarážející, protože intenzita projevu hlavní postavy v podobě dvojice Marka Cisovského a Vlastimila Burdy je neutuchající a místy až harmonicky dokonalá. Tento krok – tedy rozdělit postavu Jana Šejny mezi dva herce – je velmi osvěžujícím prvkem. Marek Cisovský a jeho charakteristický hlas by sice celou inscenaci ustál s přehledem, ale téměř hodinu a půl trvající představení by bylo možná už místy únavné pro poslech. Dvojice se nesnažila o stejný projev, což bylo velmi osvobozující a předešlo se tím zbytečnému srovnávání. Naopak Šejna jakoby se zjevil ve více vrstvách osobnosti a oba herci se vzájemně doplňovali, čímž uměleckou představu niterného světa ve skutečnosti nenápadného pána dokonale ilustrovali.

Z inscenace Zápas o generála. (Foto: Roman Polášek)

Celá inscenace je postavená na vyprávění životního příběhu jednoho muže, jehož příběh doplňují ikonické ženy, aby dokreslily celý osud podceňovaného muže. Manželka Viktorie (Tereza Cisovská) zosobňuje přesnou repliku ženy původem ze zchudlé ruské aristokratické rodiny, která svého muže obdivuje s hrdostí sobě vlastní, ale dívá se na něj racionální optikou. Protipólem Viktore stojí naivní Dobromila, zvaná Míla (Zuzana Truplová), Šejnova sekretářka, následně milenka a po nuceném odchodu se zaměstnání také vydržovaná přítelkyně.

Z inscenace Zápas o generála. (Foto: Roman Polášek)

Trojlístek osudných žen doplňuje Evženie (Kristýna Panzenberger Krajíčková), mladá studentka FAMU, která Šejnovi zrcadlí jeho touhu po kariéře scénáristy úspěšných filmů. To, že se jeho mladá milenka, kterou zahrne do svého plánu emigrace, nakonec stane jeho snachou a porodí mu vnouče, už jen završuje absurditu celého příběhu.

Ženy vstupují do děje a každá si ukrojí svůj díl slávy v Šejnově životě. Všechny tři herečky dokonale vykreslují své postavy a svým nepopiratelným talentem oživují celý příběh tak, aby byl nejen uvěřitelný, ale vlastně velmi lidský. Tereza Cisovská nevychází ze svého stoického klidu a nadhledu, který je přesně tím magnetem, jenž ukotvuje Šejnu v manželství.

V popředí Zuzana Truplová. (Foto: Roman Polášek)

Zuzana Truplová kouzelně kombinuje naivní jednoduchost své postavy s vypočítavostí zhrzené milenky. Kristýna Panzenberger Krajíčková zosobňuje čistou duši generace hippies, která chce především lásku a  vidí cestu v umění. Její laní pohled pouze dokresluje jemnost jejího herectví.

Marek Cisovský je prostě pan herec a Vlastimil Burda mu velmi sympaticky sekunduje. Navíc příběh doplňuje i mini etudami v rolích učitele, prezidenta Novotného, plukovníka Moravce nebo amerického agenta CIA. Jeho mnohovrstevnatý talent zde má zelenou a pokud se jeho rozšafnost malinko ukočíruje, bude jeho postava také přirozená.

Na divadle vždycky poznáte, když samotné představení herce baví a těší se z něj. Z takové blízkosti jako v Komůrce máte možnost rozpoznat jejich sebemenší emoce. A přesně takové představení jako je Zápas o generála ukazuje průzračnost herecké práce, která je navíc mistrně vedena režisérem majícím v rukou vynikající text.

Vůjtkův text není jen dokumentární přepis Šejnova životopisu, je to velmi zdařilé umělecké uchopení charakteru, které má všechny náležitosti špičkové řemeslné práce dramatika.

Inscenace Zápas o generála je skvostný a v kombinaci s novou ostravskou scénou i neodolatelně lákavý majstrštyk.

(Recenze je psaná z páteční předpremiéry)