Mural nad stadionem Bazaly, první dojmy: Velký třesk Baníku versus hon na ostravské sprejery

V pondělí 15. srpna ve 14.40 na velkolepé malbě, která má postupně pokrýt více než tisíc metrů čtverečních opěrné betonové zdi na Bazalech, nic nepřibývá. Není tu ani noha, čemuž se nelze divit. Je úmorné vedro, u betonové zdi naměříme 45 stupňů podle Celsia, v takovém hicu by mohli na monumentálním díle pracovat jedině stavitelé egyptských pyramid. Má to své výhody, prvotní postřehy z největšího ostravského muralu lze vylíčit bez slovních intervencí Jana Bogyho Lörincze, autora výtvarného návrhu. Regionální média už navíc Bogyho dokonale vyzpovídala, pro tohle léto je to nejvýznamnější ostravská výtvarná celebrita.

Mural při pohledu od Slezské Ostravy. (Foto: Ivan Mottýl)

Na hodnocení muralu je brzy, případná kritika může zaznít až po dokončení nástěnné malby. Mural art nicméně dostává jasné obrysy. Celý tento ostravský příběh podle Bogyho začíná číslovkou 100. Dvě nuly v numeru nahrazuje ležatá osmička, výklad téhle hříčky je na kolemjdoucích či kolem projíždějících, pěšky se těmito serpentýnami chodí jen výjimečně. Ta stovka zároveň vyplývá ze zadání veřejné soutěže, před stoletím se totiž narodil fotbalový Baník, respektive klub SK Slezská.

Stovka na počátku baníkovského příběhu. (Foto: Ivan Mottýl)

Klub má v rodném listu datum 8. září 1922. Založilo ho dvacet nadšenců a vesměs horníků z kolonie Kamenec na Slezské Ostravě. Tým začínal ve III. třídě župy, což byla nejnižší soutěž, a napřed neměl ani vlastní hřiště. Teprve v roce 1925 si hráči upravili plac na Kamenci, mnohým rozhodčím se jevil jako téměř neregulérní pro standardní soutěž. Někdejší proslulý ostravský sprejer Bogy hned za stovku přidal Velký třesk čili Big Bang, i ten už je na zdi dobře viditelný. Je to skvělá nahrávka ortodoxním fanouškům Baníku. Napřed se přece zrodil jejich milovaný fotbalový klub, a teprve potom se zjevil Vesmír a s ním postupně i planeta Země.

Velký třesk. (Foto: Ivan Mottýl)

Velký třesk na Bogyho nástěnném „komiksu“ si lze také vyložit jako oslavu prvního fenomenálního úspěchu fotbalistů SK Slezská, když tým založený hornickými kluky z Kamence postoupil v roce 1937 do první ligy. Autor tohoto textu se o současný fotbal příliš nezajímá, historii kopané však miluje. A Baník se rval o cestu na výsluní jako Klapzubova jedenáctka. Když se ale třeba v srpnu 1928 nepodařilo týmu SK Slezská postoupit do Moravské ligy, ostravský tisk téhle jedenáctce na sebevědomí zrovna nepřidal: „Slezskoostravští mají tým hrající s elánem a plným nadšení, avšak technické nedostatky jsou u hráčů příliš patrné a je jisté, že v soutěži jako je Moravská liga by se mnoho neuplatnili.“

Velký třesk přišel až v roce 1937. To už sportovní novináři obdivně napsali: „Dobojováno! Havířští synci do ligy!“ Postupu přitom předcházelo nervy drásající drama, ve kterém se utkali vítězové jednotlivých divizních soutěží. Ostravští fanoušci věřili ve velký třesk od 1. srpna 1937, kdy Slezská Ostrava porazila pražskou Čechii Karlín 2:1. Jenže ještě zbývaly zápasy s nevypočitatelným slovenským Fiľakovem a Pardubicemi. „Slezská je tam, kde nechtěla být,“ konstatovali kritici po prohraném mači ve Fiľakovu. „Team není zapotřebí pohřbívati,“ vyzvali optimisticky naladění žurnalisté.

Fotbal na doteku s pravěkem. (Foto: Ivan Mottýl)

Turnaj byl natolik vyrovnaný, že se o postupujícím do ligy rozhodovalo až poslední turnajovou neděli 15. srpna 1937, tedy před rovnými 85 lety. A bizarní bylo, že ve stejný den už startovala první liga, aniž tedy znala nováčka soutěže. Zápas s Pardubicemi přilákal na hřiště ve Slezské Ostravě 13 tisíc fandů a přijel i pardubický starosta. Domácí tým nakonec Pardubice zdolal 2:1 i přes vyloučení své hvězdy Sulkovského. „Je to nová Klapzubova jedenáctka a o Slezské se může napsat román s nadpisem Byl jednou jeden malý klub,“ pěl slávu celostátní tisk o raketovému nástupu ligového nováčka. Manšaftu, jenž se vynořil kdesi na východě mezi uhelnými slojemi, které na Landeku využívali jako zdroj tepla už lovci mamutů. I Landek má totiž své místo na Bogyho nástěnné malbě.

SK Slezská. (Foto: archiv autora)

Tolik stručný návod, jak je možno číst první z polí na betonové zdi ve směru z centra na Bazaly. I v zadání veřejné soutěže totiž zaznělo: „Soutěžní návrh má být návrhem velkoformátové malby, který by měl reflektovat (…) specifika města jako takového, a to ať už historická, sociální či sportovní, včetně vhodného připomenutí 100. výročí sportovního klubu FC Baník Ostrava, který je s lokalitou BAZALY neodmyslitelně spjat.“

Práce na muralu pokračují. (Foto: Ivan Mottýl)

Jak už bylo řečeno, na kritické posouzení muralu je brzo. Ostravská veřejnost ale malbou žije, zatímco někdejší sprejer Bogy už si mezi ortodoxními tvůrci graffiti vysloužil mnoho odsudků. Přijetím milionové veřejné zakázky podle nich doslova „zhanobil“ svoji někdejší komunitu. Bogy je přitom v dějinách ostravského graffiti citován na čestném místě. „Gegos s členy jako Dream, Ric a TSR, CA crew a jejich Neom, Ricky a Skem, Piano33, Spectrum, Laso a Trust, AST, kde působili Jek, Lacmo, Fish a Bogy, a později i New, kam kromě Piano33 a Bogyho přišel ještě Tim,“ popisuje ostravskou scénu z devadesátek a počátku milénia Stručná historie českého graffiti.

Skuteční sprejeři i nadále tvoří hlavně v ilegalitě. Dlužno dodat, že tuhle činnost kriminalizovala až svobodná Česká republika. Graffiti scénu potírá třeba novela zákona č. 139/2001 Sb., která ze sprejerství učinila speciální formu vandalství, a to s množností posílat autory graffiti i na několik let do vězení. Nedávná diplomová práce Moniky Spilkové z Masarykovy univerzity ovšem hájí práva sprejerů přímo Listinou základních práv a svobod, která říká: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“

Současná Ostrava v závěru muralu. (Foto: Ivan Mottýl)

Betonová stěna na Bazalech byla dosud pečlivě střežena strážníky ostravské městské policie i hlídkami Policie ČR. A běda sprejerovi, který by na beton namaloval byť pouhou čárku. Strážníci totiž sprejery doslova loví i pod betonovými dálničními mosty, kde jejich umění nemůže nikomu vadit. A s pomocí místních médií je pak vytvářen dojem, že malíři se spreji patří k úhlavním nepřátelům společnosti. Takto třeba loňský prosincový zásah na jednom mostě v Ostravě-Zábřehu líčil Moravskoslezský deník:

„Výtečník okamžitě pochopil, že prohrál. V ruce navíc držel sprej. Vzápětí se přiznal k vytvoření několika obrazců na pilířích. Jeden z nich měl rozměry deset krát dva metry. ´Umělec´ tvrdil, že chtěl vyzkoušet nové trysky barev. Skončil v rukou státní policie.“ Sprejeři jsou v této reportáži vylíčeni jako záškodníci a v něčem článek dokonce připomíná Rudé právo z ledna 1989, kdy režim hanobil organizátory demonstrací při takzvaném Palachovu týdnu.

Angažovaný projev nelegálních sprejerů. (Foto: Ivan Mottýl)

Kdyby mohl o betonové zdi na Bazalech rozhodnout autor tohoto textu, nechal by ji celou k volnému užívání sprejerů. Takovým rozhodnutím by erár prokázal charakter, dobře dotovanou veřejnou soutěží si jen koupil umělce. Serpentiny na Bazalech jsou přitom jedním z nejošklivějších míst v Ostravě, tady by spontánní projevy sprejerů nikomu nevadily. Naopak, usedlí Ostravané by se něco dozvěděli o názorech jedné angažované komunity. Vždyť jedno malé graffiti, které nedávno spontánně vzniklo také na Bazalech, má jasné poselství: Nechť agresor a masový vrah Putin konečně táhne do věčných pekel! Autor tohoto graffiti přitom paradoxně riskoval, že za tento výtvor může dostat pořádnou pokutu či dokonce podmínku.

Angažovaný projev nelegálních sprejerů. (Foto: Ivan Mottýl)

Tolik o prvních dojmech z velkolepé nástěnné malby, která vzniká na Bazalach. Ve čtyřicetistupňovém vedru jednoho napadne všelicos. Na sofistikovanější diskusi, třeba formou ankety s představiteli ostravské kultury, komunální politiky i řadové veřejnosti, je nutno počkat po dokončení díla. Jisté je, že když fotbalisté SK Slezská postoupili v létě 1937 do první ligy, vítězné tažení „ostravské Klapzubovy jedenáctky“ pokračovalo. Slezská tehdy nejprve porazila Bratislavu 4:1 a pak i slavnou Spartu 3:2. „Slezská svou hrou seznámila svět s Ostravskem,“ obdivovali se týmu i pražští sportovní novináři.

Někdejší stadion Baníku, v pozadí mural. (Foto: Ivan Mottýl)