David Bátor
Foto: Ales Honus
Malá scéna hudebního klubu Barrák, který se již zabydlel na svém novém působišti v Přívoze, se vyznačuje svou pravidelnou podporou místní scény a dává velký prostor regionálním kapelám. A čas od času zde vystoupí i zahraniční kapela, která celý večer zdárně uzavře. Stačí vzpomenout třeba nedávné vystoupení finské kapely Agarwaen s jejím black metalovým a psychedelickým panoptikem nebo řecké Spider Kickers a jejich zemitý, hutný a old schoolový death metal. Oba večery byly samozřejme doplněné koncerty místních metalových kapel MadRain, Venit Mortem, Soul Massacre a Kazgaroth.
Zpěvák kapely Kožis. (Foto: Ales Honus)
Ale zpět do té pekelné středy. Pekelné nejen hudbou, ale bohužel i velice únavným dusnem a horkem s teplotami nad 30 stupňů Celsia. Večer otevřela kapela Kožis z nedalekého Havířova. Na první poslech zaujal okamžitě zpěvák Pjoter Perdy. Jeho zpěv i promluvy mezi písněmi byly zvláštně zkreslené přes mikrofon. Jak nám po koncertě zpěvák prozradil, šlo vlastně o trojhlas, který vznikl díky speciálnímu efektu. Tedy hluboký, střední a vyšší hlas najednou. Trochu démonické, trochu veselé a trochu sci-fi. Jejich flákoty, jak humorně nazývají své písně, místy sahají do death metalové hutnosti, ale zespodu vše drží pohromadě díky vlivům hardcoru a punku.
Kytarista kapely Kožis. (Foto: Ales Honus)
Kožis neboli Kožíšek, jak vtipně kapelu nazval její zpěvák, je takovým docela svébytným útvarem na poli grindcoru s občasnými přesahy k death metalu. Je to hutné, rytmické a chvílemi panoptické. Koncert ukázal, že kapela má potenciál hrát i na velkých festivalových scénách. Speciálně bych vyzvedl bubeníka Jakuba Harabiše, který bubnuje také v již zmíněné kapele Soul Massacre.
Jakub Harabiš. (Foto: Ales Honus)
Jeho výkon byl opravdu fascinující. Možná i mistr a vynálezce blast beatu Mick Harris, který je také bývalým bubeníkem legendární kapely Napalm Death, by určitě zaplesal nebo zavýskl radostí.
Dobytčí mor. (Foto: Ales Honus)
Po malé přestávce a občerstvení nastoupila na pódium dnes již legendární kapela Dobytčí mor z Frýdku-Místku, která působí na hudební scéně již úctyhodných 33 let a patří tak k nejstarším kapelám svého žánru v Česku. Její koncert byl strhující. Byla to exploze uvnitř střev vesmíru. Skvělá spolupráce basáka Daniela Haroka a kytaristy Daniela Kanálika v tekutém a věčně vybuchujícím mazivu riffů, ale i growlingu, kde se navzájem doplňovaly.
Dobytčí mor. (Foto: Ales Honus)
Kapela přehrála své nové album Shambles (v překladu zmatek, binec, nepořádek), které vyšlo v tomto roce. Toto album je takový dobře promazaný stroj vesmírného chaosu. Je hutné, drsné i rytmické. A může směle konkurovat i metalovým nahrávkám zahraničních kapel.
Večer ukončila kapela Groinchurn z Jihoafrické republiky. Její koncert začal s mírným zpožděním. O to více to bylo od samého počátku energické, svěží a šílené. Muzikanti si celý koncert doslova užívali s úsměvem na tvářích.
Groinchurn. (Foto: Ales Honus)
Byla to pekelná jízda sekaných riffů a tanečních rytmů. Opravdu velmi zvláštní grindcore, jaký jsem ještě neslyšel. V některých písních byly dokonce houpavé rytmy, možná ovlivněné hudbou domorodých kmenů Afriky. Poslednímu z trojice koncertů nechyběla punková a hardcorová dravost a rychlost. Vynikaly kytarová sóla a také screaming i growling.
Groinchurn. (Foto: Ales Honus)
Kytarista kapely Groinchurn vystoupil v tričku místní kapely Kožis, což bylo velmi pěkné gesto svědčící o podpoře místní scény a také jeden z nepochybných důkazů, že hudba lidi spojuje a je úplně jedno, jestli jste z České republiky nebo z Jižní Afriky.
Groinchurn. (Foto: Ales Honus)
Hudba je tmel lidských osudů. A to je v této velmi pochybné době dost zásadní. Nespoutaný tanec ve stylu grindcore skončil přídavkem a kapela Groinchurn se rozloučila s nadšeným a roztančeným publikem.
Stálo to za to! Grincore forever! Palec nahoru! Hudební dramaturgie na jedničku s hvězdičkou.