Vrstevnatá komedie Vše o mužích ve Staré aréně rozkrývá mužské touhy, strachy i vášně

Pro ty, kteří hru Mira Gavrana neznají, budou jistě první etudy lehce matoucí. Avšak netřeba se vlka bát. Velmi precizně napsaný text chorvatského autora mapuje různé životní situace z pohledu mužů a dává nahlédnout do chování charakterově různorodých postav. Všechny příběhy, které se postupně otevírají, se na závěr spojí do ucelené, smysl dávající myšlenky.

Na začátku se setkáváme s trojicí nesourodých mužů v posilovně. Za doprovodu testosteronem podpořených mačistických řečí, zjišťujeme, že trojlístek kamarádů má zcela jiný přístup k životu, zdraví a především ve vztahu k ženám. Tato scéna zůstává neukončená a díky světelnému střihu se dostáváme do další scény. Ke změně postav stačí hercům pouze výměna svrchních oděvů jako je svetr či košile. Další etuda je čistě rodinná a mapuje složitý vztah otce se svými syny. I zde zůstávají karty rozehrané, aby se diváci o malý moment později dostali do zcela odlišného prostředí nočního klubu. Poslední partií je příběh homosexuálního páru, který hostí bývalého partnera jednoho u nich.

Z inscenace Vše o mužích. (Foto: Stará aréna)

René Šmotek pracuje s jasně daným konceptem. Dvanáct postav ve čtyřech příbězích rozfázovaných do několika etud se vzájemně střídá a dává tak prostor jak pro hereckou práci, tak pro diváckou fantazii. To, co na začátku vypadá jako zvláštní útvar, se nakonec ukáže jako fungující model, avšak i zde bych se přikláněla k přísnější dramaturgii a rozdělené části jednotlivých příběhů bych se nebála spojit, aby celkový dojem byl svižnější. Ačkoliv jsou pauzy na převlékání herců krátké, nakonec se nasčítají a zbytečně vytrhávají diváky z koncentrace.

Daniel Hrůza, jehož aktuálně můžete vidět v několik inscenacích napříč ostravskou divadelní scénou, výrazně zvyšuje hereckou průměrnost souboru Staré arény. Velmi svěží výkon mladého herce, který se nebojí využít své tělesnosti, věnuje svým postavám velkou uvěřitelnost a autenticitu. Jeho postavy jsou dobře vykreslené, čitelné, a přesto se dokážou projevit v několika vrstvách. Coby syn bránící zdrceného otce před vlastním bratrem ukazuje sebevědomý postoj a jako mladý nezkušený striptér předvádí svou komediální stránku.

Z inscenace Vše o mužích. (Foto: Stará aréna)

Lukáš Adámek by si zasloužil důmyslnější režijní práci, aby jeho nadšení mělo výsledný efekt. Každá replika je malinko tlačená a díky tomu nepřirozená. Více civilnějšího herectví by jeho postavám dodalo přirozenější vyznění. Kýžený herecký projev se promítl do role přítele, jenž svou afektovaností a žárlivostí projevuje výraznou náklonnost ke svému druhovi.

Zdeněk Horníček svou civilností naopak ukazuje, jakým směrem se dá ubírat v poloprofesionálním souboru. Ačkoliv jsou jeho role spíše mužné, mačistické až místy šovinistické, díky rozmanitosti Gavranova textu, má herec možnost projevit i svou citlivější mužskou stránku, která mu velmi lichotí.

Inscenace Vše o mužích disponuje minimalistickou scénou, která jí svědčí, a umělci si vystačí jen s několika rekvizitami. Veškerá pozornost je tak upřená na samotné herce, jejich repliky a vývoj děje.

Vše o mužích patří určitě k těm povedeným inscenacím, které mají jasný cíl diváka pobavit. Přestože by se dalo zapracovat na pár kosmetických úpravách, i tento kousek se dozajista může ucházet o pozornost se zárukou příjemně stráveného večera.

*

Vše o mužích. Autor: Miro Gavran. Režie: René Šmotek. Překlad: František Karoch. Recenze je psaná z reprízy uvedené 20. března 2026 ve Staré aréně.