Tučňáci na arše ve Slezském divadle nesou silné poselství obalené laskavým humorem

Co víc si přát než symbolický příchod do divadla v provazech deště, když se chystáte na adaptaci biblického příběhu o bájné potopě? Hlavně mít deštník! Nebo umět dobře plavat. Tak jak to umí i rybinou smrdící tučňáci, kteří jsou vlastně nelétaví ptáci. Takhle kuriózně je stvořil Bůh? A kdo že to vlastně je ten Bůh? „Boha sice neznám osobně, ale diskutuje se s ním dost špatně,“ odpovídá jeden ze tří hlavních hrdinů předtím, než začnou vydatně padat kapky z nebe.

Tři kamarádi, kteří se neustále špičkují, šťouchají a handrkují, stojí před důležitou otázkou, jak se dostat na Noemovu archu v počtu tří, když mají pouze dva palubní lístky. Inteligentní a humorná hra Ulricha Huba se na českých jevištích objevuje velmi často, a tak není překvapením, že doputovala až do momentálně deštěm zmáčené Opavy.

Adaptace v režii Michala Spišáka má svěží nádech, filozofické otázky jsou vyprávěny lehkým dětským jazykem, který je sympatický, a velmi zdařilé jsou herecké výkony. Každý tučňák představuje jiný charakterový profil a společně s potřeštěnou Holubicí se jedná o povedenou komediální pohádku s morálním přesahem.

Z inscenace Tučňáci na arše. (Foto: Lucie Deutsch)

V rolích tučňáků můžete vidět Víta Pištěckého, Emu Matýskovou a Daniela Hrůzu. Herečka Hana Vaňková se ujala svojsky organizování eventu „záchranná mise“, aby nakonec zjistila, že na to nejdůležitější zapomněla. Naštěstí je zde text, který je velmi chytře vystavěn a nabízí několik dobře sehraných point, a tak ani Holubice nepříjde zkrátka. Se slovními přestřelkami si ústřední herecká trojice příjemně hraje a vzájemná chemie různorodých charakterů jiskrně provází celým dějem. Na konci putování se na jevišti objeví samotný Noe v rozvážném podání Evžena Trupara.

Velké jeviště pro tak komorní soubor by se mohlo zdát nadbytečné, ale není tomu tak. Scéna Michala Hejmovského, které postačí dvě ledové kry po stranách, výrazný červený kufr, jenž sehraje důležitou roli v záchraně třetího tučňáka, a Noemova archa, jejíž torzo stačí na to, aby si diváci představili obrovitou loď. To vše zaplní jeviště Slezského divadla, aniž by odpoutávalo pozornost od rozverných tučňáků, kteří se neustále o něčem dohadují nebo filozofují nad existencí Boha. V pozadí scény je veliké plátno, které pomáhá dětem rozklíčovat, zda je den či noc, a poslouží i na závěrečné optimistické defilé.

Z inscenace Tučňáci na arše. (Foto: Lucie Deutsch)

Michal Hejmovský se postaral i o kostýmy herců. Tučňáci mají dlouhé černé smokingy upravené na míru, každý se pyšní jinými bílými „spodky“ a hezký detail je především v podobě žlutých conversek a černých bekovkách. Tučňáci tak působí zároveň moderně i elegantně. Hana Vaňková hraje organizačně zaneprázdněnou Holubici a vysloužila si bílý vrstvený kostým, který díky plisovaným detailům působí načechraně.

Inscenace má necelých 90 minut a je rozdělena přestávkou. Začátek je velmi vtipný a děti se náramně baví především díky zvukovému entrée tučňáků. Po přestávce tempo malinko upadá, ale konec je opět svižný a humorem se zde nešetří. Inscenaci provázejí písně, které reflektují, co se na jevišti odehrává. Jsou reprodukované, tedy na playback, což je škoda. Nicméně textům jde velmi dobře rozumět a neztrácí se tak význam slov.

Z inscenace Tučňáci na arše. (Foto: Lucie Deutsch)

Tučňáci na arše jsou svižnou, humornou pohádkou, která dětem vypráví příběh o Noemově arše, potopě i úctě k životu. Morální přesah je zde přetaven do nenásilné formy a dává tak možnost věnovat se tematice dál i mimo divadelní prostor.

Představení rozhodně stojí za návštěvu a dobrá zpráva je, že následující týdny má být teplo a slunečno.

*

Tučňáci na arše. Autor Ulrich Hub. Překlad Michal Kotrouš. Režie Michal Spišák. Dramaturgie Alžběta Matoušková. Scéna a kostýmy Michal Hejmovský. Recenze je psaná z premiéry, kterou uvedlo Slezské divadlo Opava v neděli 17. května 2026.