Aleš Honus
Před námi je další ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Byť se koná až v září, program už je zveřejněn docela dlouho. Je pro vás letošní ročník v něčem jiný než ty předešlé? Anebo takto nepřemýšlíte, protože za ta léta, co festival děláte, už je to svým způsobem rutina?
Festival realizujeme už více než dvě desetiletí a v tomto kontextu nemusí být slovo rutina vnímáno vůbec negativně. Je to především kontinuální a dlouhodobá práce a jsem rád, že se považujeme za poměrně konzervativní festival, jehož vývoj lze vnímat jako dlouhodobě promyšlený a stabilní i v mezinárodním kontextu. Samozřejmě si nemůžeme nepřipomínat, že během prvních dvaceti let existence festivalu jsme každoročně realizovali koncerty výhradně v sakrálních prostorách. Před dvěma lety, tedy při 21. ročníku SHF, jsme se poprvé vydali i na další zajímavá místa, kdy využíváme rovněž historické a technické památky celého Moravskoslezského kraje.
Stejně tomu bude i letos?
Ano, kromě kostelů letos opět využijeme třeba Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici, se kterým máme velmi dobrou zkušenost a kde organizujeme nejen koncerty klasické hudby, ale i jazzu. Letos zde zahraje Jiří Kotača se svým kvartetem, držitel Ceny Anděl za nejlepší jazzové album roku 2024. Zároveň zachováváme rozložení jednotlivých koncertů do různých míst kraje, kromě Ostravy je to Opava, Frýdek-Místek, letos se vracíme do kostela v Sudicích, ale také do Dětmarovic, Albrechtic u Českého Těšína a také do Třince. Celkem máme připraveno 21 koncertů od komorních projektů a sólových recitálů až pro opravdu velké vokálně-instrumentální projekty jako bude například monumentální Mendelssohnovo oratorium Eliáš, na kterém se bude podílet Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno, celkem bezmála 150 účinkujících.
Zmínil jste, že letos se můžeme těšit na 21 koncertů, kdo ale pamatuje festivalovou historii, tak si jistě vzpomene na první ročníky, kdy těch koncertů bylo více než třicet. Na druhé straně nabízíte řadu velmi náročných projektů a skutečně velká jména, jako je například Adam Plachetka. Je produkční a finanční náročnost tím důvodem, proč těch koncertů je méně než třeba před dvaceti lety?
Je to přesně tak. Musím však dodat, že situace současného roku je asi nejhorší a nejkomplikovanější pro všechny organizátory kulturních a uměleckých akcí. Stále rostou nejen ceny honorářů, ale především pronájmů sálů, ubytování, dopravy a veškerých navazujících služeb. Když se ale podíváme na dotace z veřejných zdrojů, bez kterých se projekty tohoto typu neobejdou, tak zdaleka nerostou úměrně nákladům. Na druhé straně nechceme výrazně zvyšovat ceny vstupenek, aby zůstaly dostupné pro co nejširší okruh posluchačů. Proto se snažím hledat rozumný balanc, aby mohla být kvalita koncertů a prestiž festivalu zachována. I to je jeden z hlavních důvodů, proč dnes realizujeme méně koncertů než v prvních letech existence festivalu.
Letošní novinkou, která mě zaujala, je možnost nákupu VIP vstupenek na některé koncerty, které budou zahrnovat nejen ta nejlepší místa k sezení, ale také osobní setkání s vystupujícími umělci. Jak vás to napadlo a co můžou majitelé od těchto exkluzivních setkání očekávat? A nemusí se návštěvníci obávat určitých rozpaků při takových setkáních s velkými hudebními hvězdami?
Myšlenkou limitovaných VIP vstupenek jsme se zabývali už delší dobu. Ve světě klasické hudby je běžné, že vybraní posluchači mají možnost po koncertě strávit čas s umělci a odnést si tak opravdu nezapomenutelný zážitek. Pro veřejnost je to příležitost nahlédnout do zákulisí koncertního života a setkat se s osobnostmi, které běžně vídá pouze na pódiu či v televizi. Nejde přitom jen o společenské setkání. Návštěvníci budou mít možnost hovořit s umělci o jejich profesi, inspiracích i samotném hudebním životě. Vzpomínám například na předloňský koncert VOCES8 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Pustkovci, po němž členové souboru ještě dlouho diskutovali s fanoušky z České republiky i Polska. Atmosféra byla mimořádně srdečná a bezprostřední. Pokud návštěvníci cítí rozpaky, zda se takového setkání zúčastnit, mohu je ujistit, že se není čeho obávat. Všechna setkání budou moderována a já se osobně na to moc těším. Hudebníci jsou dnes velmi otevření lidé a setkání probíhají v přátelské a neformální atmosféře. K tomu samozřejmě přispěje i kvalitní občerstvení a elegantní prostředí hotelu Imperial, kde se budou všechna tato setkání konat.
Kolik bude koncertů, které nabídnou tuto možnost?
Vybrali jsme celkem čtyři festivalové koncerty. Vedle zahajovacího a závěrečného koncertu to bude vystoupení britského vokálního souboru VOCES8, který patří k nejvýznamnějším ansámblům svého druhu na světě, a recitál mezinárodně uznávaného basbarytonisty Adama Plachetky. Vzhledem k omezené kapacitě těchto setkání je počet VIP vstupenek limitován. Těší mě však, že je o ně už nyní zájem.
A jaký je celkově zájem o vstupenky na jednotlivé koncerty, když to srovnáte s minulými lety. Platí i u vás, že se zájem o vstupenky stále ještě nevrátil na úroveň doby před pandemií covidu?
Svatováclavský hudební festival se dlouhodobě těší velmi dobrému zájmu publika, který se pohybuje přes devadesát procent celkové kapacity nabízených míst. Je však pravda, že „covidová doba“ zásadně změnila nákupní chování návštěvníků. Zatímco dříve si lidé pořizovali vstupenky s velkým předstihem, dnes často čekají až do posledních dnů před koncertem. Na druhou stranu nám čísla z elektronického předprodejního systému ukazují, že koncerty s pevně daným místem k sezení a výraznými uměleckými osobnostmi se prodávají velmi dobře. Osobně mě těší, že si lidé stále chtějí dopřát bezprostřední kontakt s umělci a sdílený zážitek živého koncertu. Právě tato jedinečnost se nedá ničím nahradit. Přes všechny změny posledních let však cítím, že kvalitní kultura má stále své publikum a že vysoké umění nachází v naší společnosti mnoho příznivců. To je pro nás jako pořadatele velkou motivací pokračovat v práci a festival dále rozvíjet.
Kompletní program festivalu na www.shf.cz.