Aleš Honus
Slunovrat už dlouho není jen hudebním festivalem, ale nabízí přesahy do dalších forem umění. Konají se zde desítky debat na různá společenská a kulturní témata, ale i kvalitní doprovodný program pro celé rodiny. Největšímu zájmu se ale tradičně těší hudební program. Tomu dominovalo zejména páteční vystoupení irského písničkáře Glena Hansarda.
Držitel Oscara za hudbu k filmu Once se v Opavě objevil v krátké době už podruhé. Naposledy se tak stalo loni v listopadu, kdy v kostele sv. Václava odehrál vynikající koncert se svou hudební partnerkou Markétou Irglovou. Už tehdy došlo k domluvě, že se do Opavy vrátí, aby odehrál sólový koncert, tentokrát na Slunovratu. A právě tehdy písničkář s organizátory našel společnou řeč nejen o muzice, ale i o české literatuře.
„Po listopadovém koncertu jsme s Glenem dlouho seděli v restauraci a vyšlo najevo, že je velkým znalcem české literatury a kultury. Zajímá ho zejména období normalizačního samizdatu, zajímá se také o kapely, které tehdy nemohly hrát. Vidí v tom určitou paralelu s částí irských dějin,“ prozradil Ostravanu člen organizačního týmu Ivo Mludek, který sám v období normalizace působil v disentu. „A tak jsem Glenovi po podzimním koncertu slíbil, že až přijede v létě na Slunovrat, tak mu daruji historické samizdatové vydání Škvoreckého Legendy Emöke. Svůj slib jsem teď splnil a Glen z toho měl obrovskou radost,“ dodal Mludek.
Samotný Hansardův koncert byl naprosto jedinečný a neopakovatelný, a to z několika důvodů. Muzikanta doplnili na pódiu čeští spoluhráči, a to nejen baskytarista Jiří Petřek a bubeník John Janečka, kteří s Hansardem vystupovali už dříve, ale také člen organizačního týmu festivalu, trumpetista Kryštof Kamarádek. Ovšem největším překvapením bylo, když si Hansard na pódium asi v půlce koncertu pozval členy avantgardního estonského hudebního dua Puuluup. „Když Glen přijel do Opavy přijel, tak zjistil, že ve stejný den na festivalu vystupují Puulup. Požádal o telefonní číslo a domluvil se s nimi, že ho doprovodí na jejich smyčcové nástroje,“ řekl.
Na pódium Hansard estonské duo přizval k provedení skladby Venus in Furs z repertoáru The Velvet Underground. Píseň věnoval členům české undergroundové kapely The Plastic People of the Universe, která ji v minulosti také hrála. Přestože koncert byl postaven pochopitelně na Hansardových písních (včetně megahitu Falling Slowly), zaznělo na něm i pár coververzí, které Hansard občas hrává, došlo například na Where Is My Mind od Pixies a na legendární rockovou vypalovačku Vana Morrisona Gloria, kterou svého času proslavila i Patti Smith.
Festivalových hudebních vrcholů byla během tří dnů celá řada a rozebírat každý z koncertů by přesáhlo možnosti tohoto textu i hranici čtenářské trpělivosti. Zmiňme proto jen některé, které na autora textu zapůsobily nejvíce. Pokud jde o hlavní festivalovou scénu, za všechny je třeba rozhodně vypíchnout páteční koncert Lenky Dusilové, která představila průřez svou celoživotní tvorbou za doprovodu vynikajících instrumentalistů mladší generace. O kapelu složených z vynikajících hráčů se mohla opřít také slovenská šansoniérka Szidi Tobias, majitelka naprosto nezaměnitelného hlasu a šarmantní dáma, která svým hlasem a sofistikovanými texty okouzlí každého vnímavého posluchače.
Čtvrteční program na hlavní Vojtěch Stage byl v porovnání s následujícími dvěma dny laděn asi nejvíce mainstreamové, byl postaven hlavně na kapelách Vypsaná fixa a Mňága a Žďorp. Zatímco první kapela odvedla v podstatě standardní koncert, Mňága a Žďorp se představila ve vrcholné formě. Jejich neskutečně energický koncert přesvědčil i všechny, kteří pochybují, zda kapela, která byla na vrcholu slávy v raných devadesátkách, může i dnes oslovovat nové posluchače. Řádění frontmana Petra Fialy na pódiu ale rozhodně nebylo jen hrou na efekt, zpěvák hudbou i po letech evidentně žije.
Kvalitní program přinášela i scéna v kostele svatého Václava, kde vynikající koncerty odehráli třeba Dorota Barová nebo polští Kosmonauci. Milý dojem jako vždy zanechali krnovští Bratři Orffové, kteří dění na této scéně v sobotu uzavírali, byť jejich koncert byl poznamenán problémy se zvukem.
Velmi dobře zafungovala nová klubová scéna festivalu, která byla situována v nedávno zrevitalizovaném přízemí historického obchodního domu Breda. Sympatické prostředí přinášelo sice ne vždy zcela vyrovnanou kvalitu, ovšem velmi příjemný koncert zde odehrála třeba ostravská zpěvačka Nika a také Magdalena Fendrychová alias Kvietah, která stejně jako Nika patří k velkým nadějím nejmladší generace tuzemské alternativní písničkářské scény. Není náhoda, že právě Kvietah během festivalu obdržela Cenu za krásu slova, kterou zde tradičně uděluje Radio Proglas autorům a autorkám, pro které představuje kvalitní český text zcela zásadní komponentu jejích tvorby.
Nešlo přitom o jedinou cenu rozdanou během festivalu. Pořadatelé i letos udělili již tradiční Cenu Slunovratu, jež je určena osobnostem, které svým jednáním „vnášejí světlo do tmy“. Letošní držitelkou cenu se stala íránská básnířka Fatemeh Ekhtetsari, která už asi deset let žije v norském exilu a která se v sobotu představila i na literární scéně festivalu.
Podle ředitele festivalu Václava Müllera je příběh této básnířky fascinující. „Fatemeh má tak obrovskou odvahu, jakou si já ani většina z nás neumí představit. Za svou touhu po svobodě uměleckého projevu byla ve své zemi odsouzena k 99 ranám bičem a k mnohaletému vězení, což se nám dnes může zdát naprosto neuvěřitelné, ale tohle se opravdu ve světě děje,“ řekl Müller během předání ceny.
Čtyřicetiletá Fatemeh cenu převzala z rukou spisovatelky Karin Lednické. Stala se tak již čtvrtou a zároveň nejmladší držitelkou této festivalové ceny, dříve ji obdrželi ruský disident Andrej Borisovič Zubov, bývalý český disident a politik Petr Pithart a také básník a člen Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka.
Co dodat? Třináctý ročník Slunovratu je minulostí a pořadatelům lze do dalších let popřát, aby neslevovali z programové kvality a nadále zůstali o sofistikované dramaturgie, která do Opavy díky vybranému vkusu láká publikum z velké dálky.
Festival Slunovrat lze považovat za akci s výrazně nadregionálním přesahem, jež navíc představuje solidní alternativu pro publikum, které je kulturně vzdělané nebo aspoň touží po poznání a objevování. Tedy pro publikum hledající více než jen nenáročnou volnočasovou zábavu, kterou bohužel velká část jiných tuzemských festivalů preferuje.