Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Hugo Vavrečka, ostravský děd Václava Havla, ožívá v knize Krystyny Wanatowiczové

Hugo Vavrečka, ostravský děd Václava Havla, ožívá v knize Krystyny Wanatowiczové

6.11.2013 Obraz & Slovo

Dědečkem Václava Havla byl rodák z ostravského Hranečníku Hugo Vavrečka. Publicistka Krystyna Wanatowiczová v těchto dnech představila v Ostravě knihu Miloš Havel, která sice líčí hlavně život tohoto filmového magnáta, nicméně též ukazuje, jak se Hugo Vavrečka vyhýbal Miloši Havlovi kvůli jeho homosexualitě. Kniha vznikla se souhlasem rodiny Havlů, Wanatowiczová měla volný přístup do archivu Ivana M. Havla, bratra bývalého prezidenta.

Zvětšit obrázek

Krystyna Wanatowiczová pri prezentaci své nové knihy.
Foto: Ivan Motýl

Jak byl přijat ostravský rodák Hugo Vavrečka v rodině Havlů, když se jeho dcera Božena provdala za ing. Václava Havla, otce exprezidenta Václava Havla?

Brali se v polovině 30. let, kdy měl stavební inženýr Václav M. Havel za sebou výstavbu čtvrti Barrandov a restaurace Terasy. Také Vavrečkovi byli významná rodina. Žili ve Zlíně, kde byl Boženin otec jedním z ředitelů Baťových továren. Rodiče Václava už byli dávno po smrti, takže o rodinném přijetí v pravém slova smyslu se hovořit nedá. Hugo Vavrečka měl ale problém s tím, že se švagrem jeho dcery stal Miloš Havel, tehdy nejvýznamnější filmový podnikatel, který byl homosexuál.

Když si tedy Vavrečka nerozuměl kvůli homosexualitě s Milošem Havlem, s kým z rodiny mu bylo nejlépe? S malými vnuky Ivanem a Václavem?

Určitě. Ivan M. Havel mi vyprávěl, jak s dědečkem Vavrečkou prožili zejména v usedlosti Havlov na Moravě mnoho krásných dní. Vyprávěl jim o přírodě, kreslil a ukazoval jim, jak fungují různé stroje. Hodně se jim věnoval. I podle rodinných fotek je patrné, že vnuky s dědečkem pojil silný vztah.

Vaše kniha je monografií o Miloši Havlovi a Miloš Havel i Hugo Vavrečka byli hned po druhé světové válce obviněni z kolaborace s nacisty.Sblížil je nějak tenhle společný osud? Možná v takových těžkých chvílích homosexualita Miloše Havla tolik nevadila?  

Ano. Rodina považovala obě obvinění za absurdní. Když byl Miloš Havel ve vazbě v červenci 1945, Hugo Vavrečka ho podporoval a intervenoval, kde se dalo.

Jedna z kapitol ve vaší knize, která se odehrává na počátku padesátých let, se ale jmenuje Rozkol s Hugem Vavrečkou. V čem ten rozkol spočíval?

Miloš Havel a Hugo Vavrečka měli sice podobný osud, co se týče obvinění z kolaborace, která se mimochodem ani u jednoho z nich nepotvrdila a soudy je osvobodily. Vavrečkova averze vůči Havlově sexuální orientaci ale znova sehrála svou roli, když se Miloš Havel vrátil v roce 1951 domů z vězení. Přišel se svým přítelem, ale v bytě žil tehdy již hodně nemocný Hugo Vavrečka a z bytu je vyhodil.

A jak se dozvídáme z vaší knihy, to nepřátelství pak trvalo až do Vavrečkovy smrti v roce 1952, Miloš Havel dokonce nešel Vavrečkovi ani na pohřeb. Ptali se vás Ostraváci během prezentace knihy na Vavrečkovo dětství na Hranečníku?    

Neptali, ale o Vavrečkově dětství úplné podrobnosti nevím, musela bych zapátrat v archivu Ivana M. Havla.

Tak si počkáme… Jak byste shrnula životní osud Huga Vavrečky v neklidném dvacátém století?

V něčem se podobal osudu Miloše Havla, o němž jsem napsala knihu. I Vavrečkův příběh odráží dějinné zvraty naší společnosti a ukazuje, jak se veřejnost chová k člověku, když je nahoře a jak rychle své postoje změní, když je bez faktických důkazů shozen na dno. Havel a Vavrečka byli typičtí příslušníci české elity, kterou komunisté zničili, což je ostatně patrné dodnes.

S tím souhlasím, v postkomunistické Ostravě nemá rodina Havlů příliš sympatií a pro mnohé Ostraváky jsou Havlové něčím jako kolaborantskými buržousty. Může vaše kniha tuto neblahou pověst trochu napravit?

Doufám, že ano, protože hodit například Miloše Havla do škatulky aktivní kolaborant je dost nepřesné. Díky Havlovi se natočila řada českých filmů a převážně levicoví umělci, jako například Vítězslav Nezval, Jan Drda, Václav Řezáč a další se díky němu měli za války velmi dobře a vyhnuli se, opět díky němu, totálnímu nasazení. Důkazy o tom, že by někomu ublížil nebo udával, nenašli ani snaživí tajní policisté po skončení války, ani já, když jsem poměrně usilovně pátrala v archivech. Samozřejmě, že Havlovi byli buržoazní rodina a zaplaťpánbůh za to. Uměli se chovat a dobře se starali o stovky svých zaměstnanců. Kéž bychom dnes takových podnikatelů měli více.

Jak byla vaše kniha přijata v rodině Havlů, myslím tím především Ivana M. Havla, bratra bývalého prezidenta? 

Ivan mi dal volnou ruku, pustil mě do rodinného archivu a do práce mi vůbec nemluvil. Myslím, že zpočátku ani příliš nevěřil, že to dotáhnu do konce, takže jsem ráda, že jsem ho nezklamala. Když si rukopis přečetl a neměl k němu kromě několika drobných připomínek zásadní výhrady, ulevilo se mi. I proto, že v knize jsou kapitoly řešící Milošovu homosexualitu a obvinění z kolaborace. Ivan se navíc dozvěděl informace, které o svém strýci nevěděl. Zejména ty, které se týkaly jeho života v německém exilu. Stihla jsem je říct i exprezidentovi Havlovi, když jsme spolu o strýcových osudech hovořili, ale knihy se bohužel nedočkal.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.