Ladislav Vrchovský
Foto: Sergei Gherciu
Před sto šedesáti lety, 17. května 1866, se narodil francouzský skladatel Erik Satie, který je označován za předchůdce impresionismu, neoklasicismu, konceptuálního umění či ambientní hudby. Satie patřil v devadesátých letech 19. století do okruhu bohémy na pařížském Montmartru. Založil vlastní církev, zabýval se mysticismem, studoval gotické umění a stal se známým jako „Monsieur le Pauvre“; tak je nazvána i jeho mše Messe des Pauvres (1893–1895). Později léta pracoval jako kavárenský klavírista.
Autor námětu projektu Babylon balet, ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, spojil myšlenku připomenutí výročí narození skladatele Erika Satieho se samotnou podstatou baletního souboru NDM, ve kterém se setkávají lidé z nejrůznějších kultur a koutů světa, a přitom navzdory odlišným jazykům a kulturním zkušenostem dokážou společně tvořit.
Šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová k projektu říká: „Myšlenka na Babylon balet vznikla z naší touhy navázat na tradici choreografických dílen mladých autorů. Tyto projekty jsou v tanečním světě důležité pro hledání nových talentů a pro podporu začínajících tvůrců. Také ostravský balet se touto cestou v minulosti ubíral. Na scéně Divadla Antonína Dvořáka vznikl v roce 2018 autorský projekt Myslím, tedy jsem. V období covidové pandemie v roce 2020 následoval Tanec z celého srdce pro Vás v Divadle Jiřího Myrona, jehož součástí byly i filmové miniatury Film Different a Social Dis-Dancing, které zachycovaly osobní zkušenosti tanečníků v pandemické době. Posledním podobným počinem se stalo komponované baletní odpoledne Zdenčiny a jiné variace Leoše Janáčka, uvedené v roce 2021 v amfiteátru obory Hukvaldy v rámci 71. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. O to větší radost mám, že se po pěti letech k této tradici vracíme. Babylon balet však není pouze večerem krátkých choreografických etud. Je plnohodnotnou inscenací, která se stává součástí repertoáru našeho souboru.“
Pod kytarová aranžmá Satieho hudby jsou podepsáni Milan Bátor a Jiří Šoltis, kteří se budou v jednotlivých reprízách vzájemně střídat v rolích interpretů hudebního podkladu pro tanec čtveřice umělců a umělkyň z desítky členů ostravského baletu ve složení Yu Matsumoto, Sojeong Park, Elen Šnoblová, Tom Bellec, Dario Erguido, Nikolas Sotiriou, Madalena Judas, Shino Sakurado, Cristian Barile a Máté Milchram. Jména účinkujících naleznou diváci vždy vložená do programu k inscenaci.
Představení začíná dříve, než všichni diváci usednou na svá místa, živou hudbou Erika Satieho v podání kytaristy, který při hře střídá akustickou a elektrickou kytaru, a už tím připomíná nadčasovou tvorbu zcela mimořádného skladatele Satieho. Po setmění se rozběhne sled tanečních etud v choreografii Natalie Adamské a Reie Masatomiho.
Ve scénáři, který vytvořil Rocc ve spolupráci s Natalií Adamskou a Reiem Masatomim, inscenační tým spolu s choreografy a tanečníky vypráví biblický příběh o babylonské věži v okamžiku, kdy lidé přestali mluvit stejnou řečí. Vzájemné neporozumění vede k tomu, že společné dílo zůstává nedokončeno a jeho stavitelé se rozcházejí do světa. Babylon balet ve své téměř generační výpovědi však nabízí opačnou perspektivu. Tanec a hudba se stávají prostředkem, díky němuž lze znovu nacházet společnou řeč.
Režisér Rocc vede baletní umělce k intimnímu a emocionálnímu projevu. V celé inscenaci se opakovaně dotýká problematiky mezilidské komunikace. Tanečníci se díky velmi invenční režii proměňují v člověka, který je v dnešní společnosti doslova závislý na touze komunikovat prostřednictvím různých jazyků a médií a chce být za každou cenu slyšen, viděn a vnímán. Režisér spolu s choreografy však upozorňuje na to, že většinou se jedná o komunikaci jednostrannou, často bez jakékoliv zpětné odezvy. Důležitým elementem komunikace je nejen projevování sebe sama, ale především naslouchání druhému. Chceme-li skutečně poznat chaotický svět (dnešní Babylon) a lidi kolem nás, pozorně se ztišme, pozorujme a jen vnímejme.
Publikum premiérového představení zaujatě vnímalo zcela zřetelné a srozumitelné scénické obrazy vyjadřující nejen sebe samého a vlastní pozici v cizím a občas velmi nepřátelském světě, ale také hledání možnosti dorozumět se navzájem, a to jak ve společenských, ale také například v partnerských vztazích. Místy byla atmosféra v hledišti doslova prodchnuta intenzívním pocitem vzájemného prožívání vnitřních bolestí vycházejících z mezilidského neporozumění a nevnímání bolestí i radostí jiných lidí.
Mladí umělci, kteří ve svých kreacích spojují moderní tanec a pohybové divadlo s činoherními prvky, předvedli zcela vrcholné taneční výkony. Nebylo by namístě vyzdvihnout jedny nad druhými – ve výsledku šlo o doslova strhující kolektivní výkon, odměněný dlouhým potleskem ve stoje. Ze všeho, co se odehrálo na jevišti, se nakonec zrodilo poselství celého večera: Kdybychom všichni společně více tančili, než vzájemně bojovali, možná bychom si také lépe rozuměli.
*
Babylon balet. Hudba Erik Satie. Námět Jiří Nekvasil. Choreografie Natalia Adámka a Rei Masatomi. Režie a scéna Rocc. Kostýmy Borjan Litovski. Aranžmá pro kytaru Milan Bátor a Jiří Šoltis. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 13. června 2026 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě na scéně Divadla 12.
