Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Muzikál Donaha! plní hlediště už i v Opavě. Ve srovnání Ostrava vítězí

Muzikál Donaha! plní hlediště už i v Opavě. Ve srovnání Ostrava vítězí

11.11.2013 Divadlo

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě se rozhodlo uvést trumfové eso ve hře o plné hlediště již v roce 2011, Opava následuje letos. Muzikál amerických autorů Terrence McNallyho a Davida Yazbeka Donaha! uvádějí v Ostravě s využitím místního nářečí, takže podtitul zní Hole dupy. Český text Pavla Dominika do ostravského dialektu přeložil blogger Ostravak Ostravski. Režisérem ostravské inscenace je Pavel Šimák.

Zvětšit obrázek

Ostravská inscenace muzikálu Donaha nese podtitul Hole dupy.
Foto: Národní divadlo moravskoslezské

Ve Slezském divadle v Opavě stejný kus režíruje Roman Grossmann, který je zároveň autorem scény, upravil text a navrhl choreografii. Opavští se více drží původní předlohy, bohužel herci občas sklouznou k podbízivému obohacování textu – tady velmi chybí cílevědomá pevná a dodržovaná dramaturgie, což je asi největší slabina opavské inscenace.

I když jde na první pohled o ryze komerční a zábavný titul, ve své konečné jevištní podobě není v Ostravě jen bezduchou zábavou. V Opavě má k pouhé zábavnosti nakročeno více.

Téma nezaměstnanosti, schopnosti vzít svůj osud do vlastních rukou, dotáhnout nápaditou a odvážnou myšlenku do konce – tedy k její realizaci, to vskutku není sladkobolná muzikálová romantika, a zejména v momentální ekonomické situace ostravských hutníků a horníků dopadá na velmi živnou půdu.

Hudba, která je v obou verzích hrána živě, je v Ostravě podána  jazzovým orchestrem a obsahuje  rockové a bluesové  prvky. Texty písní nejsou jen prázdnými rýmovačkami.  V Opavě je doprovod čtyřčlenný, bicí a basovou kytaru doplňují klávesy a kytara.

Dramaturg ostravské inscenace Marek Pivovar a režisér Pavel Šimák nabízejí divákům koktejl namíchaný z řady místních specifik. Ve videoprojekcích, které jsou podstatnou a rozsáhlou složkou inscenace, se promítají záběry života z ostravských ulic, továren, restaurací, a nechybí ani krematorium s rozptylovou loučkou. To všechno je okořeněno drsným ostravským humorem, chvílemi doslova černým – scény s rozptylem popela matky jednoho z hlavních protagonistů příběhu či situace znázorňující záchranu sebevraha nabízejí vskutku absurdní tragikomiku.

Roman Groszmann jde v Opavě podobnou cestou, ale velkoplošné videoprojekce jsou jen ilustračním doplněním pozadí scény bez hlubšího propojení s obsahem. Celek je v Grossmannově pojetí spíše skládačkou songů a činoherních scének – tu se zábavnou, tu s dojemnou atmosférou.

Jak je v ostravském divadelním dění obvyklé, muzikály hrané činoherním souborem častokrát kvalitou převyšují muzikálové tituly místní operety a Donaha! není výjimkou. Kdo by čekal tzv. „herecké zpívání“, musí uznat, že pěvecké výkony Jiřího Sedláčka (nezaměstnaný ocelář David Buchtela), Anny Cónové (sexuálně frustrovaná Buchtelova manželka Jiřina), Kateřiny Vainarové v roli Viky Muchové, partnerky muže tajícího ztrátu zaměstnání,  a Veroniky Forejtové (pianistka striptýzového baru Žaneta Sommerová)  snesou nejnáročnější pěvecká měřítka.

Herci opavské činohry jsou na tom se zpíváním o něco hůře, i když například Jakub Stránský v hlavní roli Jerryho Lukowského zpívá dobře a zejména jeho lyrický song na začátku druhé půle je podán velmi působivou formou. Tento herec se s nástrahami předlohy a s nároky na komplexní muzikálové herectví vyrovnává nejlépe. Stejně dobře zpívá i Ivana Lebedová v roli manželky Harolda Nickolse (Martin Táborský) a výborný pěvecký výkon odvádí i Martin Valouch v roli Malcolma McGregora. Neladí však vícehlasy a  opavským aktérům hlavně chybí při zpěvu více přirozenosti.

Obě představení jsou dlouhá. To ostravské je ještě delší než opavské, trvá s přestávkou tři a půl hodiny a zejména první půle se poněkud táhne. I když by celkové záživnosti pomohlo krácení předlohy, je taková úprava obtížná, neboť by se v prvé řadě musely škrtat některé songy – a to by byla vzhledem k mimořádné hudební kvalitě díla škoda.  Druhá část po přestávce je v obou verzích kratší a svižnější. Působivějšímu vyznění vážného sociálního podtextu také ubližuje místy poněkud přetažená tendence karikovat ostravský kolorit. V Opavě se sociální rovina slavné předlohy, která je základem celosvětového úspěchu hry, ke konci stále více vytrácí..

Obdiv zasluhují herecké, pěvecké a taneční výkony ostravských činoherců. Největší ovace zaplněného hlediště si při každé repríze vyslouží  šestice herců v rolích nezaměstnaných ocelářů: Robert Urban, Jiří Sedláček, Igor Orozovič, František Strnad, Vladimír Polák a Ota Maňák. Je to právě jejich herectví, které posouvá titul z roviny obyčejné komerce na úroveň skutečného divadelního umění. Nelze opomenout výborný výkon jazzové kapely, hrající živě a vedené Vlastimilem Šmídou.

Nutno uznat, že i opavské publikum odchází z představení spokojené, byť samotný závěr hry tu není doveden do konce a název muzikálu tak není naplněn. Ostravští inscenátoři v tomto ohledu projevují více odvahy, ale dá se říct, že i vkusu.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.