Rockovou operu Siddhartha připravuji už tři roky, říká Jan Gajdica z kapely Jeseter

Jak to v současné době vypadá s rockovou operou, kterou píšeš pro svou kapelu Jeseter?

Dá se říct, že je to už z devadesáti procent hotové. Bude to v pořadí třetí koncepční dílo, pod kterým jsem spolupodepsán. První s názvem La Fortune jsem napsal ještě se skupinou Maya, druhé se jmenovalo Polámaný anděl, hráli jsme to se skupinou The Pych. Rocková opera Siddhartha je inspirována novelou Hermanna Hesseho. Libreto jsem psal tři roky a v létě jsem během dvou měsíců napsal muziku. V současné době ji přepisuji do partitur a zároveň to už nacvičujeme s Jeseterem. Ten příběh o Siddharthovi je poměrně známý a pojednává o hledání sebe sama skrze sebepoznání. Je to takový vhodný námět pro nás skoro čtyřicátníky.

Když o tom mluvíš jako o rockové opeře, budou tam rozepsané party pro více zpěváků? A půjde pouze o nahrávku, nebo máš ambice i na jevištní zpracování?

Takové ambice bych samozřejmě měl a uvažoval jsem, že by se to někdy v budoucnu mohlo uvádět jako muzikál. Momentálně ale budu rád, když vznikne cédéčko, což je základ a v budoucnu se to dá vždycky rozšířit. Na albu bude několik hostů, hlavní pěvecké party bude mít náš zpěvák David Tobiasz. Bude tam i jedna ženská role, která připadne zpěvačce.

Rockové opery bývají poměrně dlouhé. Bude to dvojalbum?

Původně to mělo být minimálně dvojalbum, ale nakonec bude mít Siddhartha asi šedesát minut. V této chvíli je napsáno asi devadesát procent, zbývá tomu dát ještě kompletní strukturu.

Po hudební stránce to nebude vybočovat z toho, jak vás fanoušci znají?

Myslím, že to bude ještě více progrockové ve smyslu práce s detailem. Díky tomu, že je to napsáno v partiturách, to bude mít až symfonickou podobu. Je to možná dáno tím, že hraji v divadelním orchestru, kde jsem tak trochu načichl spojováním různých žánrů.

Všiml jsem si, že se Jeseter před několika týdny dostal na CD-přílohu britského časopisu Prog. Jak se vám to podařilo?

Naše poslední deska Proměna měla odezvu i v zahraničí, vyšly na ni recenze téměř ve všech evropských zemích. Progresivní rock není v České republice něčím, co by mělo tak dobré zázemí jako za hranicemi, ať už jde o rozhlasové vysílání, tiskoviny nebo koncerty a festivaly. Já jsem díky těm ohlasům v zahraničí kontaktoval největší evropský časopis, zda by o nás neměli zájem. Po nějaké době se ozvali s tím, že jednu skladbu dají na svou kompilaci.

Ty se celou svou tvorbou, ať už jde o Jeseter nebo tvé dřívější projekty, hlásíš k odkazu progresivního rocku, který byl na svém vrcholu v sedmdesátých letech. Proč je ti zrovna tento žánr tak blízký?

Pro mne představuje prog rock takový ucelený hudební útvar, kde má své místo jak hudební, tak i výtvarná a literární složka. Je to podobně ucelená forma jako opera. A je fakt, že od svých patnácti let mám tuhle hudbu prostě rád, stejně jako můj kolega Robert Hejduk, se kterým jsme se ve své době našli ve skupině The Pych a od té doby tuhle hudbu oba děláme. Progresivní rock je mi velmi blízký už dvacet let.

Mohou se návštěvníci vašeho pátečního koncertu ve Staré Aréně těšit i na ukázky ze zmiňované rockové opery Siddhartha?

Ano, zazní tam část prvního dějství. Ty skladby jsou propojené jedna s druhou a lidé, kteří na koncert přijdou, to uslyší poprvé.

Ve stejnou dobu, kdy budete hrát ve Staré Aréně, bude křtít v Komorní scéně Aréna své nové cédéčko kapela Filip M. Bude to takový souboj dvou Arén. Kromě toho v klubu Barrák bude mít koncert další ostravská skupina Evolution Dejavu. Je to docela pěkná náhoda…

Ano, je to zajímavé, že jsme takhle setkali v jednom dni. Ale proč ne, aspoň si můžeme připadat tak trochu jako v Londýně, kde si v jeden večer můžeš klidně vybrat ze čtyřiceti koncertů.