Evelína Vaněk Síčová
Foto: Miroslav Pawelek
Loutková inscenace Kulička je určena pro děti od 3 do 6 let. Malí diváci mají ideální příležitost se seznámit s divadelním světem prostřednictvím humorného příběhu ze zvířecí říše. Hned na začátku diváci poznají hovnivála Horáce (Jakub Tomoszek), který si velmi poctivě válí svou kuličku trusu. Po zaslouženém spánku se ráno probudí a místo své nejkulatější a nejvoňavější kuličky nalezne cosi, co připomíná tmavě hnědý váleček.
Nešťastný Horác se pustí do pátrání po své kuličce. Díky radám dětí, na které se v zoufalství obrací, narazí na krávu, zajíce, tetřeva a ovci. Horác sbírá důkazní materiál a jako správný detektiv jej analyzuje. Nechybí ani osvědčená tabule, na kterou se jednotlivé důkazy přidávají. Postupně se zde objeví kraví lejno, zaječí a ovčí bobky, válečky tetřeva, ale nic z toho se nepodobá zanechanému důkazu č. 1.
Malí diváci a divačky se nejen podílí na pátrací akci odhodlaného hovnivála, ale zároveň se dozvídají nenásilnou a velmi humornou formou, že výkaly zvířat jsou rozmanité a i podle nich lze zjistit jejich výskyt v dané oblasti. Horácovi totiž děti radí, že jeho kuličku má lama, ale protože Horác nechápe, co by taková lama dělala v Beskydech, zpočátku jim nevěří.
Jakubovi Tomoszkovi, který s dětmi komunikuje po celou dobu, velmi aktivně sekundují kolegové se souboru Bajky. Alžběta Hana Šimáčková, Ewa Kus a Tomáš Neuer se vystřídají v rolích zvířat či jejich částí. Přesto, jak herecky jsou jednotlivé role zvládnuty velmi dobře, úskalí vnímám v prezentaci kostýmů. A zde bych se na chvíli zastavila.
Jitka Roušková měla velkou snahu o originalitu, ať už v rámci prezentace kravího vemene či ovčího jazyka, ale co se týče kostýmů, až na zajíce a lamu bylo pro děti velmi těžké rozklíčovat jednotlivé druhy. Zpočátku byla snaha i o jakousi perspektivu, kdy se objevil hovnivál hned ve třech velikostech. Snaha o poměr mezi jednotlivými zvířaty se udržel ještě u setkání s krávou, kde hovnivál bojoval s nevyhnutelnou silou kravího ocasu, nicméně další setkání už se poměrové zákonitosti vyhnula a některé nápady (např. dlouhý ovčí jazyk) byl spíše matoucí.
Děti mají velkou fantazii, o tom není pochyb, ale zde by se jistě vyplatilo řídit se úslovím, že méně je více. Bajka se vždy vyznačovala velmi pěknými loutkami či kostýmy, které korespondovaly s příběhem, ale zde jakoby se sešlo příliš mnoho nápadů, které společně příliš nefungují.
Co se příběhu nemůže upřít, je humor a nadsázka. Detektivní pátrání má ucelenou formu, nesklouzává k vulgaritám a děti příjemně strhne. Jak je tento halekající divácký hukot příjemný hercům, už se můžeme pouze domnívat.
Nicméně opět platí, že Bajka vytvořila inscenaci na téma, které je neotřelé, dětem blízké a dle reakcí i velmi vítané.
*
Kulička. Text a režie: Braňo Mazúch. Kostýmy, scénografie a loutky: Jitka Roušková. Dramaturgie: Lena Pešák. Výroba loutek: Pavel Skorkovský. Kostýmy loutek a rekvizity: Ivana Kolondrová. Recenze je psaná z premiéry uvedené na scéně Bajka Těšínského divadla v Českém Těšíně v sobotu 24. října 2026.
