Udržet festival při životě byla největší výzva, říká šéfka Meat Designu Karolína Skórková

Meat Design letos slaví 11 let. V čem vidíte za tu dobu největší posun – ať už z pohledu organizace, zájmu veřejnosti, nebo přístupu samotných designérů?

Když jsme v roce 2015 začínali, měli jsme něco přes čtyřicet vystavujících, velké nadšení, žádné peníze a partnery a vlastně vůbec žádnou představu, do čeho se pouštíme. Dnes připravujeme festival, do kterého se zapojuje přes 150 značek, designérů a dalších tvůrců, máme mezinárodní přesah, spolupracujeme s architekty, výrobci, školami i velkými firmami. Takže ten posun je samozřejmě obrovský. Na začátku jsme hlavně chtěli téma designu přivést do našeho regionu, ukázat lidem hezké a kvalitní věci, ke kterým se tady běžně nedostali. Dnes jsme i v roli iniciátorů, propojujeme kulturní a byznysovou sféru a tvoříme i relevantní prostor pro prezentaci mladým a začínajícím tvůrcům v regionu, což je pro celé odvětví nesmírně důležité. Mám radost, že značky už nás nevnímají jen jako místo, kde si na tři dny postaví stánek. Vznikají u nás kontakty, spolupráce, potkávají se lidé, kteří by se jinak možná nikdy nepotkali, a vznikají nové projekty, produkty a obchodní i přátelské vztahy.

Jak se za poslední dekádu proměnila česká a speciálně ostravská scéna? Jsou dnes lidé otevřenější investovat do autorského designu než v začátcích festivalu?

Česká designová scéna udělala za posledních deset let neuvěřitelný pokrok. Vznikla spousta skvělých značek, několik tradičních značek se podařilo zachránit před krachem po turbulencích na trhu s energiemi atd. Designéři umějí mnohem lépe pracovat se svou identitou, komunikací i obchodem. Design se dostal daleko víc do běžného života. U Ostravy bych ale byla trochu opatrnější. Každý rok publiku znova a znova vysvětlujeme, co vlastně u nás najde. Design často bojuje s nálepkou něčeho drahého, luxusního a vlastně tak trochu zbytečného. Mám dojem, že Ostraváci si jen tak něco nepustí k tělu. Ale vybudovali jsme si za ty roky naše věrné publikum, které dobře přijímá i další akce a události na podobné téma a mám radost, že už v regionu nejsme jediní. Marketů, design večerů či přednášek je tady v průběhu roku víc. Ale pořád to není dost, klasické concept story a showroomy s designem v regionu nejsou – spočítala bych je na prstech jedné ruky, přestože jsem přesvědčená, že kupní síla v regionu je.

Co pro vás osobně bylo za těch 11 let největší výzvou, kterou jste musela jako ředitelka řešit?

Udržet celý ten projekt při životě.. Když člověk založí festival s takhle krásným tématem, je to zkraje jednoduché, kreativní a všichni jsou nadšení. Měli jsme tým posbíraný z mladých lidí, kteří působili v tehdejším Cooltouru, pořádali Pechakucha Night , dokonce jsme první tři roky měli v týmu Filipa Košťálka, dnešního šéfa Colours. Hodně nám s rozjezdem festivalu pomohl Martin Lindovský, který byl pak dlouho členem vedení Dolních Vítkovic. Měli jsme štěstí na skvělé lidi, kteří to dělali z čistého nadšení, peníze a honoráře jsme neřešili, chtěli jsme prostě, ať se akce povede vůbec uskutečnit. To ale dlouho nevydrží. Po prvních třech ročnících už fungoval tým na bázi profesionálů, což generovalo finanční zátěž v úplně jiných dimenzích, a když pak přišel covid a dva ročníky jsme museli zrušit kvůli opatřením a zákazům kulturních akcí, doslova nás to položilo. Oba zrušené ročníky sice proběhly v nějaké hybridní formě a online prostoru, ale i tak to byl průšvih, spadla jsem do dluhů a vypadalo to, že už znova festival nerozjedeme. Ale nedalo mi to, od roku 2023 rosteme každým rokem a letošek bude opět řadově lepší, větší a obsahově plnější.

Název Meat Design v sobě nese provokativní slovní hříčku. Jak moc tento název odráží specifickou, syrovou identitu Ostravy a jak často musíte lidem vysvětlovat, co je tímto názvem myšleno? Jak byste ho jednoduše vysvětlila čtenářům?

Je to slovní hříčka mezi anglickými slovy meet a meat. Akce se měla nejprve jmenovat Meet Design, ale při rešerši a registraci jsme zjistili že toto dvousloví už je registrované. A náš grafik Jan Kulich, který první roky dělal vizuální identitu, přišel s nápadem posunutou to ke slovu meat, protože jsme tématem festivalu chtěli jít i proti masové produkci předmětů a vyzdvihnout lokální tvůrce a výrobce. Název občas samozřejmě musíme vysvětlovat, ale vlastně mi to vůbec nevadí – na schůzkách to bývá dobrý icebreaker (smích)… Alespoň si ho lidé zapamatují. A po jedenácti letech už bych ho opravdu neměnila.

Dalo by se říct, že Meat Design prezentuje design jinak než pražský Designblok? V čem spočívá hlavní odlišnost kromě velikosti akce? Je ostravský Meat Design více zaměřen na širší než na odbornou veřejnost?

Designblok je fantastická akce, která má téměř třicetiletou tradici, obrovský význam pro český design, sama tam vždy trávím téměř celý týden a nerada bych se s ním poměřovala. Fungujeme v jiném měřítku, v jiném regionu a také pro trochu jiné publikum. První roky jsme byli zaměření výhradně na „návštěvníka z ulice“, dělali osvětu a popularizovali design v regionu designem nepolíbeném. Designblok je silný v napojení na odbornou a profesionální část publika, funguje v podstatě skoro dva týdny a ten první je otevřen pouze pro obchodní a strategické spolupráce, prezentace. Jeho dramaturgie není tolik zaměřena přímo na prodej produktů koncovým zákazníkům, jako je tomu u nás. My ale zároveň rozhodně nechceme být jen designovým tržištěm. Máme odborný program, architektonické debaty, zveme výrazné osobnosti oboru, spolupracujeme se školami i průmyslem. Myslím, že právě tohle propojení nás poslední roky trochu posouvá směrem k Designbloku, ale alfa omega našeho publika jsou stále běžní návštěvníci, kteří mají zájem o hezké věci a zajímavé přednášky o designu či workshopy, přijdou k nám strávit víkend s rodinou. Nikoliv odborníci.

Letošní ročník přináší další stěhování. V minulosti jste festival pořádali v různých objektech Dolních Vítkovic a také v bývalé Ostravici v centru města. Co vás vedlo k letošnímu přestěhování z Dolních Vítkovic na Černou louku?

Dolní Vítkovice miluju a Meat Design tam prožil většinu své historie. Máme tam kanceláře. Ale postupně jsme začali narážet na limity prostor, které jsme byli schopni ekonomicky a termínově obsadit. A já jsem především nechtěla, aby nás prostředí začalo omezovat v tom, co všechno můžeme návštěvníkům nabídnout. Navíc velké mínus je mít akci v listopadu, kdy už není většinou přívětivé počasí, roztahanou do více budov, diváky to odrazuje. Černá louka nám umožňuje udělat festival v úplně jiném měřítku, vše pod jednou střechou. Máme k dispozici zhruba trojnásobnou plochu, můžeme lépe pracovat s jednotlivými zónami, oddělit hlučnější program od výstavních instalací a vytvořit prostředí, ve kterém se lidé budou dobře orientovat. Navíc jsme přímo v centru Ostravy. To považuji za velkou výhodu.

Jaké další nové možnosti vám tento velkorysý prostor otevřel při dramaturgii festivalu?

Letos máme prostor pro několik samostatných dramaturgických linek, nové scény a velké instalace, které bychom si dříve nemohli prostě dovolit. Instalace jsou mnohem komfortnější pro všechny designéry a vystavující, infrastuktura výstaviště je prostě pro formát naší akce velmi důležitá a tady je vše ideální. Výrazně jsme rozšířili program pro architekty a milovníky interiérů, máme samostatnou část pro mladé designéry a školy, Wellness Design zónu a také velký prostor pro workshopy. Každá část má svůj prostor, logické místo, zázemí, máme prostor hrát si s gastrem a dát prostor také Archi Lounge, což je letošní novinka – prostor pro architektonická studia, architekty a maximální možnou inspiraci pro bydlení, zařizování a vše, co se týká interiérů. V ArchiLouge se také odehrají dvě vernisáže fotografií a katalogu a doprovodný program tam poběží celou dobu festivalu. Chceme, aby se na festivalu lidé opravdu zdrželi. Aby nepřišli na čtyřicet minut obejít stánky, ale strávili u nás klidně celé odpoledne, den, šli na přednášku, něco si vyzkoušeli, dali si dobré jídlo a potkali zajímavé lidi.

Ústředním tématem a podtitulem letošního ročníku je „chyba“. Proč? Není to v protikladu se samotnou podstatou designu, kde se žádná chyba asi neočekává?

Právě naopak, bez chyb by spousta skvělých věcí vůbec nevznikla. My většinou vidíme až hotový produkt. Krásnou židli, světlo nebo interiér. Ale nevidíme desítky nepovedených návrhů, slepých uliček, špatných rozhodnutí a pokusů, které tomu předcházely. A přitom právě tam často vznikají ty nejzajímavější věci. Navíc žijeme v době, kdy se všichni snaží prezentovat jako dokonale úspěšní, kreativní a bezchybní. Sociální sítě jsou toho plné, jsme pod tlakem dokonalosti, filtrů a pečlivě kurátorovaného obsahu. Takhle ale realita života, tvorby ani designu nevypadá. Chtěla jsem proto otevřít téma, které tuhle představu trochu nabourá. A je v tom i kus osobní zkušenosti. Za jedenáct let organizování festivalu jsem udělala spoustu chyb. Některé mě stály peníze, jiné nervy. Ale troufám si říct, že bez nich bychom dnes nebyli tam, kde jsme.

Kolik vystavovatelů a prodejců se letos představí a z jakých oblastí? Jaká část festivalu bude prodejní a jaká pouze výstavní?

Letos se do festivalu zapojí přes 150 značek, tvůrců, firem a dalších účastníků. Najdete u nás autorskou módu, šperky, keramiku, sklo, nábytek, svítidla, bytové doplňky, ale také kosmetiku, produkty spojené s kvalitním životním stylem nebo současné řemeslo. Velká část festivalu je prodejní. A já to považuji za důležité. Chceme designéry nejen vystavovat, ale také jim pomáhat prodávat. Protože ze samotného obdivu se žádná značka dlouhodobě neuživí. Vedle toho ale máme kurátorované instalace, prezentace škol, studentské projekty a experimentální tvorbu, kde nejde primárně o prodej, ale o nápad, výzkum nebo zajímavý přístup.

Plánujete zapojit i městský prostor mimo hlavní festivalové dějiště?

Ano, a mám z toho opět velkou radost. V loňských ročnících jsme vzali veřejnost do Ostravice těsně před otevřením nebo do Hotelu Palace. To byly prostory po náročné rekostrukci a těsně před ní. Letos společně s naším generálním partnerem, developerskou skupinou Antracit, otevřeme návštěvníkům také úplnou novostavbu, která zaplnila jednu z proluk v centru města – vznikající polyfunkční dům Václav v centru Ostravy. Je to prostor, kam se běžně veřejnost nedostane, a my v něm připravujeme komentované prohlídky a speciální program, který propojí architekturu, designové objekty a práci s prostorem. Zapojí se do nich produkty řady českých designérů a v roli průvodců celého domu Václav popularizátor ostravské architektury Lukáš Gliniarczik nebo architekt Petr Hák, který povede performativní prohlídku zaměřenou právě na vystavený design a zařízování prázného nového interiéru. Mne osobně tyhle intervence do města strašně baví. Ráda odhaluji lidem místa, kolem kterých třeba každý den chodí, ale vlastně vůbec netuší, co se uvnitř odehrává, a ani není možné se tam podívat bez příležitostí, jako je tahle.

Součástí programu bude i ukázkový designový byt na pouhých 25 metrech čtverečních. Co je cílem této ukázky?

Chtěli jsme ukázat, že dobře navržený prostor nemusí být automaticky velký nebo drahý. Společně s Antracitem stavíme přímo na festivalu plnohodnotný byt o velikosti 25 metrů čtverečních. Ten bude součástí Antracit Stage. Nepůjde o nějakou maketu, ale o prostor, do kterého můžete vstoupit a vidět, jak se na tak malé ploše dá skutečně bydlet. Je tam kuchyň, ložnice, koupelna, obývací prostor a celý je navíc vybaven nábytkem českých značek a designérů. Bydlení je dnes velké téma, zejména pro mladé lidi. A myslím, že právě tady má dobrý design obrovský smysl. Dobrý návrh někdy dokáže vyřešit více než dalších deset, dvacet metrů čtverečních.

Jaké další novinky letos chystáte?

Výrazně zvětšujeme prostor pro mladé designéry, začínající značky a studenty, školy a školní kolektivy. Poprvé u nás proběhne finále a slavnostní vyhlášení mezinárodní soutěže obalového designu Model Young Package, které se poprvé bude odehrávat mimo Prahu. Velkou radost mám z Hornbach Design Challenge, ve které studenti designu navrhují funkční nábytek z běžně dostupných komponentů a materiálů. Ukazují, že design nemusí být postavený na luxusních technologiích a drahých materiálech a že si ho můžete postavit i sami. Někdy stačí dobrý nápad a šikovné ruce. Připravujeme nový diskusní formát Nefiltováno, ve kterém vedle sobě postavíme dvě architektonická nebo interiérová studia a necháme je prezentovat stejné problémy v interiéru zadané přímo před publikem. Lidé tak uvidí, jak rozdílně mohou profesionálové přemýšlet nad jedním problémem. Zkrátka jsme si letos řekli, že když už máme ten velký prostor, tak ho pořádně využijeme.

Pokud byste měla pozvat někoho, kdo na Meat Designu ještě nikdy nebyl, jak byste ho přesvědčila, aby letos na Černou louku dorazil?

Asi bych mu řekla, ať úplně zapomene na to, co si představuje pod slovem designový festival. Nemusí ničemu rozumět, nemusí mít doma designový nábytek a rozhodně nemusí přijít s úmyslem něco drahého koupit. Ať prostě dorazí s hlavou otevřenou kráse, vezme klidně děti, maminku, kamarády nebo kamarádky a potká lidi, kteří něco umějí vytvořit vlastníma rukama nebo hlavou, uvidí věci, které v běžném obchodě nenajde, něco nového se dozví a třeba si i něco vyzkouší. Osobně mi dělá největší radost, když od nás odchází člověk, který si původně myslel, že design není nic pro něj, je vůči tomu tématu zdrženlivý, ale nakonec odchází nadšený. A mě moc potěší, když Ostraváci přijdou podpořit akci, která vznikla tady pro ně, aby nemuseli jezdit za designem výhradně do větších měst nebo zahraničí, už jedenáct let se snaží přinášet do našeho města něco zajímavého a letos se pouští do svého zatím největšího ročníku.