Kde jsi, Bato? Dobrodružné završení trilogie nabízí neotřelý divadelní zážitek

Napínavé putování dívenky Lato navazuje na úspěšné představení Bato a Lato, které mělo o čtyři roky později pokračování pod názvem Bato! Lato! Kde je světlo? Inscenace jsou koncipovány tak, aby divák rostl s jejich stoupající náročností. Novinka Kde jsi, Bato? víceméně připravuje menší diváky na tradiční pojetí i atmosféru divadelního zážitku. Režisér Jakub Maksymov již pracuje s uceleným příběhem, který děti nenásilnou formou provede divadelním prostorem.

Pokud jste měli to štěstí a viděli jste oba první díly, ten třetí vás jistě překvapí v mnoha ohledech. První díl Bato a Lato je koncipován jako velká smyslová herna, kde se děti volně pohybují a v rámci všech smyslových vjemů je zde jakoby mimochodem nenásilně vklíněná příběhová linka, při které se seznamují s dvojicí kamarádů. Další pokračování již připravuje malého diváka na hlubší divadelní prožitek, ale stále se zde stírá pojem hlediště a jeviště. Poslední střípek trilogie již citelně vymezuje divadelní prostor, ačkoli ani zde nejsou diváci o netradiční scénografický požitek ochuzeni.

+ 2

Kde jsi, Bato? začíná každodenními rituály, kterými si Bato a Lato utužují přátelství. Zatímco v tichu noci dívenka Lato spí, Bato je okouzlen tajuplnými kuličkami a je unesen Královnou noci. Lato se vydává na dobrodružné putování za záchranou svého kamaráda. Na své cestě potkává mnohé nečekané nástrahy, kterými však vždy neohroženě odolá. Diváci sedí uprostřed kruhové scény, takže pokaždé sledují dění z jiného úhlu pohledu. Jednou se vše odehrává přímo před jejich zraky a následná změna „hlediště“ je donutí se uvelebit jinak, aby dobře viděli. Děti mají možnost sedět na podsedácích, které jim zaručují, že vždy dobře uvidí.

Hudbu ke všem třem dílům batolecí trilogie vytvořil cimbalista, skladatel a interpret soudobé hudby Daniel Skála. Hudební doprovod zde hraje roli spíše jako podprahový doprovázející element, který každou situaci podpoří, ale nezastíní.

Autorem designových scénických objektů, které tvoří důležitou součást výtvarné podoby inscenace, je Petr Dvorský. Scénografie vychází z původní koncepce Tomáše Volkmera. Na scénografii inscenace dále spolupracovala Lucie Žilák Labajová. Dramaturgie se ujala Hana Volkmerová, která také oživuje dívenku Lato. Společně s Jakubem Georgievem, který vede loutku chlapce Bata, se velmi přirozeně doplňují.

Dobrodružná pouť má mnohem hlubší poselství. Příběh inspirovaný Sněhovou královnou poukazuje na slušnost a odvahu. Každá drobná překážka, kterou musí Lato absolvovat, je pro děti důležitým podprahovým sdělením. Dávat pozor na cizí osoby jako na stařenku v podání Jany Vozárikové, důmyslné řešení problému (přeskakování hýbajících se dřívek), fair play při hře s kostlivcem, jemuž hlas propůjčila nezapomenutelným způsobem Anna Jurčíková, či nebát se říct si o pomoc, když může pomoci třeba i malá roztomilá housenka proměněná v motýla vedená Vojtěchem Havlem.

A po všech těchto úskalích se statečná Lato postaví elegantní Královně noci (Andrea Morysová). Tušíte, jak příběh dopadne? Tušíte správně, ale i tak si nenechte tento divadelní skvost pro nejmenší ujít, budete okouzleni příjemnými neotřelými nápady Tomáše Volkmera, jehož odkaz žije dál v nápaditosti jeho scénáře. Nechybí ani herní část po představení, kdy si děti na jednotlivých stanovištích mohou vyzkoušet hudební nástroje, petangue nebo stavění kamenů po vzoru Lata.

Inscenace Kde jsi, Bato? je dalším krokem do velkého světa divadelních inscenací, kde už se počítá s dětmi jako s diváky a nepodceňují se jejich smysly ani vrozený důvtip.

*

Kde jsi, Bato? Koncepce a scénografie: Tomáš Volkmer. Režie: Jakub Maksymov. Dramaturgie: Hana Volkmerová. Hudba: Daniel Skála. Design a realizace objektů: Petr Dvorský. Scénografická spolupráce. Lucie Žilák Labajová. Recenze je psaná z premiéry odehrané v pátek 23. října 2026 v Divadle loutek Ostrava.