Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo S Norbertem Lichým o filmových hororech, teplém pivu i kultovní knížce Tichá hrůza

S Norbertem Lichým o filmových hororech, teplém pivu i kultovní knížce Tichá hrůza

10.12.2013 Obraz & Slovo

Rozhovor s Norbertem Lichým vychází z potřeby konfrontovat společný zájem filmového publicisty Martina Jirouška a herce Norberta Lichého o horor a atmosféru tajemství. Norbertovi Lichému není horor cizí. Některými svými rolemi, jako jsou postavy řezníka (Hlídač č. 47, Třídilové), děsuplný ras (Normal), ale i obyčejný kasař (Ve stínu) dokazuje, jak má tento žánr pod kůží a mistrovským způsobem umí být přesvědčivý. Na české poměry je to zvláštnost, přesto Lichého pro film zatím zdaleka neobjevili. Přitom stačí tak málo.

Zvětšit obrázek

Norbert Lichý má za sebou několik skvělých rolí v hororech.
Foto: Archiv Divadla Petra Bezruče

Každý aspoň jednou zažil. Stačí si představit, že je tma a někde něco zašramotí…

Proto mám taky v noci strach. Něco bouchne, zřejmě kočka, a já samozřejmě vím, že je to vrah! Ten má určitě sekeru a jde mě zabít. Je to hrozný…

To jste takový strašpytel?

Já mám spíš špatné zkušenosti. Několik mých kamarádů už tady zmlátili. Zcela bezdůvodně. Tady u Díla, mé oblíbené hospůdky.

Říkáte, že kočka, a najednou hned vrah..

Hm, vždyť si to zkuste, když tam někde něco bouchne na půdě…

Jistě, chápu, zvláště, kdo má představivost…

Zvláště, když je třeba nějaký vypečený film, třeba Vřískot v televizi. No a pak to člověk vypne a… Po hororech je to výborný…

Vy se rád koukáte na horory?

Jó. Taky na akční filmy. Vůbec na všechny filmy, které jsou dobře udělané. A jsou pravděpodobné. Zvláště akční. Ne, že samopalem zabijete pětadvacet lidí… Ale některé jsou udělány opravdu dobře, a to mě baví. Stejně jako mě na divadle baví točny, jevištní zázraky, svícení, iluminace, tahy, tak mě baví, když filmová technika ukáže, co umí. Třeba ten Avatar, to bylo… Nádherný. Jak udělali tu jinou planetu, to je šíleně nádherný. Najednou… jak ten film poskočil. Co se dříve točilo? Za mého dětství jsme viděli Gappu! Teď jsem si pustil Gappu, hmm, nějaké modýlky z papíru. To je tak směšný. Nám to tehdy přišlo, že to je bomba. Ale dnes?  Film šel strašně kupředu, a to mě baví.

Chodíte do kina?

Málo. Protože se tam teď všichni baví nahlas, zvuk je moc nahlas. Kdysi bylo kino blíž, chodil jsem do Vesmíru nebo do Elektry. Vesmír bylo dobré kino. Rozprašovali tam Alpu a Lesanu. Osvěžovali vzduch. Lesanu si jednou zkuste rozstříknout po bytě, to je dobrý. Mám rád velké plátno, proto jsem si také koupil velkou televizi. I když bedny ten zvuk neudělají, snažím se aspoň trochu vytvořit filmovou iluzi.

A co třeba divadelní magie?

Vždycky mě to hrozně potěší. Třeba když vidím propadlo… Ale už jsem to dlouho neviděl… U Bezručů jsme ještě v době, kdy jsme hráli v kulturáku, používali točnu. Tam, kde dnes hrajeme, byla jenom administrativní budova a dílny.

Tam teď hrajete Havlovu Audienci. Pijete u toho pivo?

Jo. Asi dvě a půl během představení. Desítky. Jenom. Hrozně napění, ale horší je, že za patnáct minut má pokojovou teplotu, polovinu vyliju do kýblu, takže opticky to vypadá, že jsem jich dal šest.

Ale herec by měl být tak dobrý, tak věrohodný, že to dokáže i bez alkoholu.

Já nevím, jestli dvě a půl desítky je zločin.. Ale hra je tak napsaná, nedá se to hrát u čaje. Kolega pije nealkoholické, protože je abstinent, ale to já bych nemohl a ono je to pak vidět na výsledku.

V hororech je to jasné, tam se používá místo krve kečup, nebo ředěný sirup, jak je to s imitací alkoholu na divadle?

Místo whisky je čaj. Červené víno se dělá jako zředěná cola, bílé je minerálka. Lipový čaj je becherovka. Když coly vypijete hodně, tak je to takové… nezředěná je výborná. Nebo se používá rybízový džus, to není špatné.

A jak na to reagují diváci? Myslím teď Audienci.

Diváci reagují dobře. Ta hra je dobře napsaná. Téma udavačství je nadčasové. Estébáctví sice už tak ne, ale je dobré si to připomenout. Audience je obraz doby. Člověk, který je dohnán společností, aby byl svině. Je malej, nic z toho života nemá, sedí v pivovaru a pije pivo.

Co vy a totalita? Ostrava tehdy…

To byla spíše doba, kdy jsem měl jiné problémy. Kdy mě zajímaly holky. Nemůžu si stěžovat, bezvadné mládí. Byli jsme mladí. Ale nedostal jsem se na vysokou školu. Třikrát mě nevzali na JAMU. Napsali mi, že bych se měl věnovat jinému oboru. Dneska můžu do zahraničí, ale nemám na to, to je svoboda jako prase! Ostrava měla výjimečné postavení. Byly pomeranče, soudruh na to myslel. Některé věci byly pozitivnější než teď. Krása se hledala jinde. Lidi nebyli tak sprostí. Nevím, čím to je. Ocelové srdce republiky, město, kam se vodily delegace… Fungoval rozhlas, měl svůj orchestr, televize točila, začínala tady Rottrová… Všechno se vytratilo. Je to špatně, strašně špatně. Navíc tehdy dobří režiséři měli v Praze zákaz tvořit, takže pracovali tady. Nejvíce mě ovlivnil pan režisér Janík, věnoval se hercům. Říkal: „Veďte dialog, poslouchejte se…“. Věci, co jsou jasné, se dnes najednou porušují. Práce režiséra je hlídat si herce a ne prosazovat své geniální vize. Převládá efektnost, ale vytrácejí se postavy a jejich vzájemné vztahy.

Co říkáte na divadelní festival Ost-ra-var? Teď se mluví o jeho zrušení…

Nesledoval jsem jej detailně, ale vím o té reakci. Kritici rozcupovali představení organizátorů, Národního divadla moravskoslezského. Hrozným způsobem, až nefér. Netolerance je šílená, prorostlá vším.

Mám pocit, že šlo o kritiku některých inscenací, které nemají dostatečné téma.

Ale kvůli tomu přece není důvod rušit festival. To byla nefér reakce, naprostá netaktnost. Kinderstube.

Proslýchá se, že existují nějaké záběry z nového filmu, kde jste v roli opravdu děsivého monstra, krev teče proudem…

To může být něco ze série reklamních záběrů, účinkovali jsme v jednom muzeu, dělám tam průvodce. Kluci to pojali tak, aby to bylo hodně zajímavé a zvláštní, ale zatím jsem to neviděl.

Zajímá mě horor, nejen jako žánr… ale také jako existenciální záležitost.

Horor je výborná věc. Mám doma knížku, která se jmenuje Tichá hrůza, soubor povídek. Tu bych strašně toužil načíst pro rozhlas. Tam jsou výborné věci.

Nádherné, jedna z nejlepších knih…

Fantastické. Výborná sbírka. Výborní autoři. Třeba Ptáci, Byl to démon, Malý vrah, Bradbury, potom Specialita šéfkuchaře. Pak o klavíristovi Meze Waltera Hortona…

Tichou hrůzu sestavil Tomáš Korbař za totality v roce 1967.

Ano, známé jméno, výborné překlady. Tehdy paradoxně hororu soudruzi pomohli. Třeba Zábrana a Škvorecký nesměli psát, tak překládali, například Chandlera, kterého čtu dodnes.

Nemáte v záloze ještě nějakou zajímavou hororovou roli?

Tak třeba teď půjde v televizi film Normal, kde hraju s Milanem Kňažkem, který ztvárnil sériového vraha. Na začátku je postava rasa, krátký výstup, na ten jsem hrdý a statečný. Mám zelené brýle a vypadám strašně.

Kdo je to ras?

Ten, který sbírá toulavé psy: Chodím s károu a lovím je. Na maso, na sádlo nebo pohřbít.

Na svém kontě máte desítky filmových rolí.

Kolem padesáti.

Jednou z nejsugestivnějších je ta v kriminálce Ve stínu. To je film, který je jinak moc přeceňován.

Ve stínu. Ano, pěkná práce.

Já myslím, že není úplně povedený

Není prostříhaný…

Fascinující je ale úvod, velkolepě atmosférický moment, kdy se svlékáte donaha v okamžiku, kdy vaše postava páčí pokladnu. Nejen, že máte strach, ale je vidět, detailně, jak se u toho potíte…

S tím přišel režisér. Dlouho, opravdu dlouho mě přemlouval. Popel totiž strašně špiní. Kase se říká Popelka, mezi pancířem je popel, proto, že popel nikdy podruhé neshoří, ani se nerozžhaví. Kasa byla originál, je jich velmi málo, ještě pár takových filmů a jsme bez Popelek.

A co třeba Pouta, další hororový film z poslední doby? Mimo jiné jeden z mála, které bez skrupulí analyzují totalitní režim

Ondřeji Malému, který tam hraje hlavní roli, jsem osobně gratuloval, známe se od dětství. Hostoval u Bezručů už v dětských rolích.

Říká se, že Ostrava má úžasné divadlo a skvělé herce, ale ve filmu to podle mě není až tak poznat.

To je tím, že nefunguje televize jako dříve. I kdyby to byli pitomí Bakaláři. Proto nás filmoví režiséři neznají. Tady chcípl pes, proto herci odcházejí, je to špatná kulturní politika.

Proč jste tedy také neodešel?

Možná proto, že jsem pohodlný? Mám rád město. A pak: někomu to vyjde, někomu ne. Proč riskovat…

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.