Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Národní divadlo moravskoslezské uvedlo komedii Perfect Days, která žádnou komedií není

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo komedii Perfect Days, která žádnou komedií není

31.1.2014 Divadlo

Premiéru nové činoherní inscenace s názvem Perfect Days uvedlo ve čtvrtek Národní divadlo moravskoslezské. Představení nabízí doslova herecký koncert Renáty Klemensové, která tak konečně dostala roli, ve které může dát v celé šíři průchod svému hereckému rejstříku. Velmi přesvědčivý je také herec František Večeřa. A co je nejdůležitější - inscenace může právem očekávat úspěch nejenom u diváků, ale i u kritiky.

Zvětšit obrázek

Renáta Klemensová a František Večeřa v činoherní inscenaci Perfect Days.
Foto: Radovan Šťastný

Na programu k představení je napsáno: Romantická komedie nejen o ženách, nejen pro ženy. Není to pravda. Hra skotské dramatičky Liz Lochhead přeložená do češtiny Davidem Drozdem a režírovaná v Národním divadle moravskoslezském Jankou Ryšánek-Schmiedtovou komedií není. A pokud přece jen ano, tak hodně, hodně hořkou. A pokud mají platit slova o dobrém konci, tak jen s velkým otazníkem.

Zpočátku se příběh rozbíhá pomalu a s reáliemi, které jsou tak všední, až jsou banální. Čtyřicetiletá Barbs  žije sama bez manžela a zatouží po dítěti. Její matka Sadie také žije sama a s dcerou zachází jako s malou holčičkou.

Barbs má kamaráda, homosexuála Brendana, a dobrou přítelkyni Alici, ženu stejného věku a jak se ukáže, matku syna Granta, kterého v mládí porodila a dala k adopci. Někdejší manžel Barbs Dave, se kterým se Barbs občas vídá, si najde dvacetiletou Colette, se kterou počne dítě. Barbs a Grant se sblíží, ale společné štěstí hledají marně.

To je rámec příběhu, který sice podle mínění samotné autorky i některých diváků a recenzentů končí dobře v romantickém happyendu, ale není to pravda.

Vynikající herectví nejen u hlavních rolí.

Vynikající herecký výkon při ztvárnění postavy Barbs odvádí Renáta Klemesová. Výrazná herečka sice již několikrát ukázala, co umí, a to již v dobách, kdy byla členkou souboru Komorní scény Aréna. Tentokrát ovšem konečně dostala roli, která jí umožňuje rozehrát celý herecký rejstřík. Naplno uplatňuje svůj komediální talent, ale hlavně schopnost jedinou změnou intonace, nepatrným gestem či pohybem těla prozradit vnitřní procesy i sebemenší hnutí duše a skutečnou, byť navenek skrývanou náladu.

František Večeřa, neprávem poněkud opomíjená, ale vskutku herecká hvězda pánské části činohry NDM, svého homosexuálního Brendana hraje bez jakýchkoliv podbízivostí, tak známých z jevištních kreací na téma homosexuality. Je lidský, upřímný a pravdivý, a také jeho veselí i smutek jsou absolutně věrohodné a diváky sdílené.

Pokud si někdo myslí, že slovní spojení „půvabně nesnesitelná“ je protimluv, změní názor při sledování Alexandry Gasnárkové v roli Sadie. Herečka, která snad nikdy na jevišti neodvedla nedokonalou práci, opět ukazuje vrcholné herectví. To, jak se Sadie raduje z naprostých nesmyslností, jak herečka ztělesňuje její nevkus, to je hodno velkého obdivu.

Pavlína Kafková v roli Alice hraje menší roli dobré kamarádky také věrohodně a výborně si v průběhu děje připravuje svůj vrcholný okamžik v situaci, kdy se dozví, že je babičkou.

Aleš Bilík dostal roli mladíka Granta, a zároveň příležitost zahrát si postavu, která mu sedí. Grant je také zatím ze všech rolí Aleše Bilíka v NDM nejvydařenější.

Bývalý manžel Barbs Dave v provedení Tomáše Jirmana, to je věrný obraz mužů, kterým se coby manželům ženy raději vyhnou. Tomáš Jirman úspornými prostředky předvádí typ muže marně bloudícího životem.

Výborná scéna a hlavně režie, ale také hudba.

Scénograf David Bazika si tentokrát pohrál s prostorem. Vytvořil scénu centrálního pokoje v bytě Barbs s přilehlými místnostmi, z nichž je částečně vidět do ložnice, využívá i velkých průhledných ploch, do kterých režisérka umně a funkčně a vůbec ne nadužívaně umisťuje kratičké stínohry.

Režie a scénografie pracuje s horizontálním členěním hracího prostoru i s barvou pozadí, na kterém pak vynikají skvělé kostýmy Hany Knotkové. Hudba Maria Buzziho do celku dokonale zapadá.

Režisérka Janka Ryšánek-Schmiedtová nechává z hlediště hlavně prýštit skvělé herectví. Spolu s dramaturgy (Marek Pivovar, Dagmar Radovvá) podtrhuje hořký podtext hry, která varuje před stále sílícím společenským trendem přivádět na svět děti bez úplné rodiny.

Že je toto téma velmi aktuální, dokládá i souběžně uváděná hra Můj romatický příběh v dalším ostravském divadle Petra Bezruče, také upozorňující na krizi heterosexuálního partnerského vztahu a tradiční rodiny jako takové.

V inscenaci Percet Days má Národní divadlo moravskoslezské v ruce důkaz o svých pravých kvalitách, poněkud neprávem zpochybňovaných v průběhu posledního festivalu Ost-ra-var. Úspěch u řadového publika i odborné veřejnosti je tentokrát zaručen, a inscenace si zaslouží velmi dlouhou řadu repríz.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.