Český Těšín a Cieszyn v objetí filmu i literatury. Ohlédnutí za festivalem Kino na hranici

Letošní festivalová edice byla zahájena vskutku velkolepě, slavnostním koncertem jedné z mezinárodně nejúspěšnějších polských kapel, gdaňské progresivní senzace Trupa Trupa, jejíž zábavná, zneklidňující a žánrově pestrá hudební fúze mimo jiné zásadním způsobem ovlivnila soundtracky k filmům Agniezsky Holland Hranice a Franz. Po střechu narvané Divadlo Adama Mickiewicze zažilo uhrančivé entrée, jež se bezprostředně dotýkalo hvězd.

Návraty do zářné minulosti filmu

Festival rovněž soustředěnou reprezentativní retrospektivou, nazvanou příznačně První dáma českého filmu, sugestivně oslavil životní jubileum Ivy Janžurové, jež se coby hostka z nejčestnějších osobně zúčastnila podstatné části akce. Z ohromující profesní kolekce milované divy byly mimo jiné uvedeny vynikající nadčasová dramata Morgiana (1972, režie: Juraj Herz), Petrolejové lampy (1971, režie: Juraj Herz), Kočár do Vídně (1966, režie: Karel Kachyňa) i dodnes oblíbené komedie Pane, vy jste vdova! (1970, režie: Václav Vorlíček) a Svatba jako řemen (1966, režie: Jiří Krejčík).

Iva Janžorová. (Foto: Tono Stano)

Jako další, neméně podstatné ohlédnutí za filmařskou minulostí prezentovaných zemí byly rovněž uvedeny tři snímky slovenského režiséra Eduarda Grečnera – psychologický Nylonový mesiac (1965), ověnčený mj. hereckou přítomností Deža Ursíniho, legendární historické drama Drak se vrací (1967) v němž se v pro něj netypické hlavní roli představil Radovan Lukavský, a také finální baladický Jaškův sen (1996), jenž Grečnerovu tvůrčí kariéru uzavřel.

Jedinečnou renesanční osobnost Juraje Jakubiska připomnělo křehké podobenství Vtáčkovia, siroty a blázni. Renomovaný slovenský režisér Dušan Trančík osobně uvedl své filmy Iná láska (1985), v němž dodnes rezonuje téma důsledků nelegálního potratu i temnot života na venkově a aktuální dokument Akce Monako (Slovensko/ČR/Francie, 2025). Starší dějiny polské kinematografie v letošním ročníku uctila zejména speciální projekce Fordova snímku Hraniční ulička (Polsko/Československo, 1948), jenž byl jedním z prvních světových poválečných filmů, osobitě reagujících na holocaust a v českém kontextu neprávem upadl v zapomnění.

Pestré spektrum nových pohledů

Nejrozsáhlejší a divácky nejpreferovanější programovou sekcí byla již tradičně kolekce věnovaná nejnovějším tendencím v polském, českém a slovenském filmu. Uvedeny byly hned dva nejnovější filmy Jana Komasy, jenž už dávno suverénně překročil status lokálního tvůrce, což jednoznačně prokázal jak temný satirický thriller Výročí (Anniversary, USA, 2025) tak i divadelně sevřený, ve svém finálním vyznění však mnohem doslovnější moralistický Dobrý chlapec (Polsko/Velká Británie, 2025). Evropský i americký filmový průmysl, zdá se, talentovaného tvůrce pohltil, otázkou však zůstává, jestli ho pomalu, leč jistě nepřipraví o jeho tvůrčí osobitost a nepromění jej v dalšího ze zaměnitelných poslušných žoldáků konzumu. Uvidíme.

Zábavný i nostalgický návrat ke zlodějskému řemeslu si připravil žánrový nestor Juliusz Machulski, který se po dvaceti letech vrátil k hrdinům svého někdejšího hitu Vinci (Polsko, 2004). Jeho seniorský heist si i přes pomalejší tempo udržuje solidní šarm, charismatické humorné variace na vděčné štengrování mezi policejními a zločineckými stavy, nepokrytě inspirované francouzskou proveniencí a především precizní dramaturgii, jež potěší sympatickou finální pointou. Překvapivá radost.

Na tematicky obdobných avšak o poznání temnějších vlnách se pak nesou formálně vyšperkovaný celovečerní režijní debut Pat Howl, pregnantně nazvaný Král huličů (Król dopalaczy, Polsko 2026) i pikantní milostná story Łukasze Grzegorzeka Tři příběhy lásky (Trzy miłości, Polsko, 2025). Do komunity hráčů LARP pozvala své diváky originální, vtipná, ale nezesměšňující komedie Kordiana Kadziely LARP. Láska, trollové a další. (LARP. Miłość, trolle i inne questy, Polsko 2025). Povídku nobelistky Olgy Tokarzcuk do podoby atraktivního retro thrilleru Zima vran (Zima pod znakiem wrony, Polsko/Velká Británie/Lucembursko) zručně adaptovala respektovaná polská režisérka Kasia Adamik.

Moderátor Petr Vlček v družné diskusi s hercem Janem Trojanem. (Foto: Kino na hranici)

Překvapivě početná byla i letošní nadílka sportovních filmů, inspirovaných skutečnými událostmi. Hned dvou diametrálně odlišných podob se dočkaly životní osudy slavného krasobruslaře Ondreje Nepely, a to ve snímcích Nepela režiséra Gregora Valentoviče (Slovensko/Česko, 2025), v němž titulního hrdinu ztvárnil český herec Josef Trojan, a Šampión (režie: Jakub Červenka, Slovensko/Česko 2026), s Adamem Kubalou v hlavním hereckém partu. Autorskou adaptaci osudů českých parahokejistů přinesl snímek Dana Pánka Neporazitelní a zasloužené pozornosti se rovněž dostalo nekorektnímu komediálnímu hitu Dream team (Česko/Slovensko 2025), jenž vzešel z kolektivní tvůrčí dílny scenáristy Petra Kolečka a režiséra Jonáše Karáska.

V programu pochopitelně nechyběly ani filmy oceněné v soutěžních kláních, například prestižní účastí v Cannes a Českým lvem oceněná subtilní roadmovie Karavan (Česko/Slovensko 2025) režisérky Zuzany Kirchnerové, ostře medializovaný Provazníkův Sbormistr (Česko/Slovensko 2025), citlivě reagující na četné kauzy sexuálních ataků a bezskrupulózního zneužívání autoritativní moci, či vizuálně vytříbený, anticky osudový Otec (Česko/Slovensko 2025, režie: Tereza Nvotová), skvostně nakládající s výjimečným hereckým talentem Milana Ondríka. Chybět nemohl ani slavný Oscar, jenž přicestoval se svým majitelem Pavlem Talankinem, jedním ze dvou režisérů oceněného dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi (Dánsko/Česko, 2025, režie: David Borenstein a Pavel Talankin) či překvapivý vítěz loňského ročníku MFF Karlovy Vary, dokumentární odysea Mira Rema Raději zešílet v divočině (Česko/Slovensko 2025).

Z adeptů budoucích vavřínů byla uvedena další z nepovrchních rodinných analýz Olma Omerzu Nevděčné bytosti (Česko / Slovinsko / Polsko / Slovensko / Chorvatsko / Francie, 2025), originální psychologické drama Jitky Rudolfové Tanec s medvědem (Česko/Slovensko 2026) či svěží kriminální komedie Ondřeje Hudečka Poberta (Česko, 2026).

Festivalová dramaturgie oči nepřivírá před vynikajícími krátkými filmy ani žánrovými excesy, které by se neztratily ani na Festivalu otrlého diváka. Příkladem budiž uvedení totálního škváru Říkají mi Lars (Česko 2026), jenž ve své touze býti poctou žánru noir selhává na neschopnosti scénáristy Ivo Trajkova a režiséra Jaroslava Fuita naplnit alespoň základní řemeslné normy. Naprosté plýtvání časem i nespornými uměleckými dispozicemi obětavého Martina Hoffmana v titulní roli. Polské publikum valilo bulvy zčásti překvapením i nepředstíraným děsem.

Uniknout od filmu ke stránkám knih

Festival Kino na hranici prostřednictvím mnoha nabízených aktivit neinvazivně bourá bariéry mezi umělci, filmovými profesionály i fanouškovskou komunitou. Důkazem budiž neformální přítomnost velkého počtu speciálních hostů, výborně připravené diskuse a celkově velmi příjemná atmosféra akce. Opominout nelze ani speciální sekci Literatura na hranici, která je literární programovou linií, doprovázející festival již od roku 2018. Její časový a tematický rozsah se rok od roku rozšiřuje a budí právem velkou pozornost. Jen v letošním roce se jí mimo jiné zúčastnili Adam Michnik, Aleksander Kwaśniewski, Andrzej S. Jagodzińský, Kevin Chen, Petr Pithart, Michal Hvorecký, Karin Lednická, Joanną Goszczyńská či Klára Vlasáková. V oblíbené sérii Čtení dětem pak vystoupili Judit Pecháček a Anna Polívková.

Čtení dětem se letos zúčastnila i Anna Polívková. (Foto: Piotr Nykowski)

Těšínské filmově-literární hody jsou nezpochybnitelným důkazem, že ze sousedsky přívětivé komunikace může vespolnými silami postupně vyrůst precizně zorganizovaná akce evropských parametrů i kvalit. Klaním se a příště s radostí dorazím zas.