Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Herec Vladimír Čapka maluje klauny. Zajímá mne jejich duše, říká

Herec Vladimír Čapka maluje klauny. Zajímá mne jejich duše, říká

17.2.2014 Divadlo

Všestranný herec Vladimír Čapka má za sebou bohatou škálu rolí v Šumperském divadle, v Divadle Petra Bezruče, v Národním divadle moravskoslezském, ale i na jiných scénách a také ve filmu. Málo se o něm ale ví, že jeho velkým koníčkem, či spíše koněm, je malování. O této zálibě herec mimo jiné vypráví v rozhovoru pro deník Ostravan.cz

Zvětšit obrázek

Herec Vladimír Čapka v inscenaci Veřejné blaho aneb Deskový statek.
Foto: Národní divadlo moravskoslezské

Na kterou ze svých rolí vzpomínáte nejraději?

To je těžká otázka. Ale je to například šašek v Králi Learovi, Strindberg v Noci  tribádek, ale také Gimpl ze hry Hlupák Gimpl a mnoho dalších. Určitě také Amadeus ještě u Bezručů, Misantrop… vždycky záleželo na atmosféře zkoušení. Jo, ještě rád vzpomínám na pana Schulze v Kabaretu, těch vzpomínek je opravdu mnoho. 

Kdy jste začal malovat? Ještě předtím, než jste šel do učení na strojního zámečníka? 

Dávno předtím, už jako malý kluk  jsem s mámou a tátou kreslili kytičky, domečky, stromy, labutě, a to všechno jedním tahem. A taky klauny, to mi zůstalo dodnes. A co se týče toho vyučení, to bylo tak – šli kamarádi ze základky, tak jsem šel taky. Pak jsem ty tři roky musel přetrpět, ale něco jsem se tam naučil – držet kladivo, pilník, vrtačku. Toho všeho jsem mírou vrchovatou využil. Po vyučení jsem si šel doplnit vzdělání na UMPRUM  v Uherském Hradišti, kde jsem v ateliéru profesora Klímy vystudoval obor design – průmyslové výtvarnictví. Tam jsem  si přičichl k malování a výtvarnictví nejvíc. V mém kruhu, jak jsme říkali, byli malíř Boris Jirků, sochař Stefan Milkov, tedy kluci, kteří se dostali na vrchol a ve své branži se dokázali  prosadit.

Vnímáte to tak, že jste malující herec, nebo hrající malíř?

Jsem herec,  který si maluje.  Jestli jsem měl někdy výstavu? Ano. V divadle v Českém Těšíně a v divadle Antonína Dvořáka. Ale to byly takové výjimečné akce, já raději svoje obrazy a  obrázky věnuji k narozeninám. Kolegové Lichý, Kafková, Klimsza, Jirman, Fišar, Conová, Gasnárková a mnoho dalších mají něco ode mne doma.

Je pravda, že herci často malují? 

Ano, je to strašně uklidňující. Ventiluje to stres, který herec prožívá dnes a furt.  Je to terapie, klídeček, nebo naopak vzrůšo.  Zrovna si říkám, že jsem na to dlouho nesáhl.  Musím to napravit!

Zmínil jste, že malujete  klauny. Chodíte na ně do cirkusu?

Ne. V cirkuse jsem byl pouze jednou. Mě spíš zajímá klaunova duše. Slza ve tváři. Klaun  se smutnýma očima.  Co ho trápí v duši.  A to má s herectvím hodně společného. Dnes se klauni moc neobjevují

Jste z herecké rodiny. Herečkou je vaše manželka a dnes už i vaše dcera. Nelezli jste si někdy na nervy?

Jako v každé rodině by se něco  našlo.  Ale my s ženou jsme už třicet let, kdysi u Bezručů jsme byli pořád spolu,  od rána do večera,  v divadle, o prázdninách,  všude.  A dnes to není jinak.

Dcera je v angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě…

Ano, vystudovala Janáčkovu konzervatoř u profesorky Gasnárkové a po čtvrtém ročníku přišla s tím, že chce do světa. Takže šla a my jí držíme všechny pěsti, aby narazila hlavně na dobré lidi a aby se jí dařilo v divadle i v životě.  Přece divadlo je život… Momentálně budou mít premiéru Šumaře na střeše. Ve volném čase se věnuje  akrobacii na šálách.

Dokáže vás něco naštvat?

To by bylo na román.

A co vám naopak dělá radost?

Nápodobně, ale hlavně moje holky, můj táta, kterému to v jeho věku pořád myslí,  a máma, že jí to chodí.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.