Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Dirigent Silva míří poprvé do Ostravy a říká: Chci se podívat i na Hukvaldy

Dirigent Silva míří poprvé do Ostravy a říká: Chci se podívat i na Hukvaldy

28.3.2014 Hudba

Hvězdou úvodního koncertu 39. ročníku festivalu Janáčkův máj bude španělský dirigent s venezuelskou krví Manuel Hernández Silva, který jako hostující umělec spolupracuje s mnoha orchestry v Evropě, Jižní Americe, USA, Kanadě nebo v Jižní Koreji. Manuel Hernández-Silva se řadí i k vyhledávaným pedagogům, často vede mezinárodní dirigentské a interpretační kurzy a věnuje se přednáškové činnosti. Deník Ostravan.cz přináší s tímto dirigentem rozhovor.

Zvětšit obrázek

Dirignet Manuel H. Silva bude řídit úvodní koncert Janákova máje v Gongu.
Foto: Janáčkův máj

Na Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj přijedete 22. května poprvé. Těšíte se do Ostravy?

Pozváním se cítím velmi poctěn. V tomto koutu České republiky jsem sice nikdy nebyl, nicméně vím, že Janáčkův máj je prestižním festivalem. Je to poznat i z jeho programu.

Pocházíte zdaleka, až z jihoamerické Venezuely. Jaký je váš vztah k české hudbě?

Budete se divit. Od osmi let jsem studoval na základní škole v Caracasu, která kombinuje základní vzdělání se studiem hudby. Zakladatelem školy byl hudebník, humanista a velký český houslista Emil Friedman, který se narodil v Praze v roce 1908. Tento koncertní mistr získal na Karlově univerzitě doktorát práv a později na anglické univerzitě v Cambridge doktorát klasické filologie, latiny a řečtiny. V roce 1945 odjel do Venezuely a v Caracasu založil základní školu, která dnes nese jeho jméno. Emil Friedman mě také naučil milovat hudbu. Pokud bych mohl použít příměr, byl mi téměř otcem a dědečkem, už jako děti jsme s ním hráli a zpívali Dvořákovy skladby. Pokaždé, když jedu do České republiky, do Prahy nebo jinam, vzpomenu si na něj. Díky Emilu Friedmanovi cítím velkou lásku k vaší zemi. Ten, kdo mě seznámil se světem hudby, byl přece Čech.

Máte oblíbené české skladatele?

To je těžká otázka. Smetana a Dvořák otevírají brány univerzálnosti, hudbě národního charakteru bez předsudků, obohacené škálou rytmů a barev, které nabízí český folklór. Řadu klenotů nám zanechal Janáček. Její pastorkyňu, Lašské tance…, opravdovým potěšením je pro mne Sinfonietta. A také jedna z nejhlubších a nejkrásnějších skladeb v historii hudby, Taras Bulba. Není možné necítit hluboké pohnutí při poslechu tohoto díla nebo naopak nemít dobrou náladu při Lašských tancích. Citlivý člověk vnímá krásu Janáčkovy hudby jako obrovský příval energie. Fascinující jsou pro mne i skladby Bohuslava Martinů. Velmi oceňuji jeho 4. symfonii, je pro mne něco jako fantastický český impresionistický obraz, prostě nádhera. A pak tu máme samozřejmě Mahlera, jeho hudba je poznamenána českým duchem, její univerzálnost přitom přesahuje tento svět.

Už jste se osobně setkal se Sinfoniettou Leoše Janáčka při své umělecké práci? 

Nikdy jsem ji nedirigoval, není lehké připravit dílo, ve kterém hraje 12 trumpet. Mnohokrát jsem ji prozatím jen slyšel a je to jedna z mých oblíbených skladeb. Jsem vděčný za to, že ji nyní budu moci na Janáčkově máji dirigovat, má ducha svobodného člověka. Když použiji Janáčkova slova, je to jako epilog Beethovenovy 9. symfonie viděný očima moderního člověka. „Cítím se plný mladého ducha naší republiky“, řekl Janáček ve svých 72 letech. Práci na Sinfoniettě si opravdu užívám.

Jak Sinfoniettu a Janáčka budete v Ostravě interpretovat? Na co se zaměříte?

Rád bych v ní představil ty emoce a sílu z pozice zralého pohledu. Je to skladba umělce, který, aniž by se zřekl svých předchozích zkušeností, pohlíží kupředu. Díky tomu nám přináší jedinečnou moderní hudbu. Novou formu krátké symfonie. I přes obrovský optimismus a jakkoli rychlé a rytmické pasáže plnou hluboké melancholie.

Můžeme se při vašem dirigování těšit na nějaké překvapení, které z jiných interpretací neznáme?

Snažím se, aby mi především sama hudba ukazovala směr. Nejde mi o to, abych byl novátorský nebo překvapující. Skladatel má mít přednost před interpretem. Na druhé straně vkládám do své práce hodně vášně a lásky. Jestli se objeví nějaké „something new“, to ať rozhodne publikum. Já beru svou premiéru na Janáčkově máji s tak emblematickým a důležitým dílem velmi vážně, jako obrovský závazek. Doufám, že nezklamu a aby se to nestalo, vložím do svého výkonu celé své srdce.

Manuel de Falla je španělský skladatel a klavírista. Proč jste si jako další skladbu pro Janáčkův máj vedle Janáčkovy Sinfonietty vybral jeho Třírohý klobouk?

Nechci tím naznačovat, že by Falla byl mým výrazně nejoblíbenějším skladatelem. Světová hudba je velmi rozmanitá. Jsou dny, kdy bažím po Mozartovi, jindy po Mahlerovi, Stravinském, Dvořákovi nebo jiných velikánech. Třírohý klobouk jsem dirigoval mnohokrát a mám ho rád. Měl jsem štěstí, že jsem ho mohl dirigovat v Granadě a prožil s ním krásné okamžiky. Je to skladba výrazně andaluského charakteru, kterou rád představím i v Ostravě.

Spolupracujete s mnoha orchestry po celém světě. Jaké máte krédo pro práci, kdy se vidíte s hudebníky poprvé, například jako v Ostravě?

Právě jste řekl to magické slovo, krédo. Věřím v disciplínu a respekt, v přípravu a metodu, se kterou vedu zkoušky. Jsem otevřený člověk, a protože jsem sám, kdo přichází k velkému orchestru, mnoha lidem, snažím se přizpůsobit svému okolí. Pokud však existuje disciplína a respekt, vše je jednoduché a lehké. Je potíž se nějak charakterizovat. Dosud jsem nenavštívil psychiatra (úsměv), od svých démonů se snažím osvobodit při rozhovoru nad sklenkou piva a za neustálého smíchu se svými nejbližšími. Humor je motorem mé duše.

Váš koncert proběhne ve velké multifunkční industriální hale Gong pro 1.500 lidí. Ta je zrekonstruována z bývalého plynojemu na území velkého hutního podniku. Máte rád podobná prostředí?

My hudebníci máme rádi jakákoliv jeviště, která mají dobrou akustiku. To je pro nás zásadní. Pokud je to hezké prostředí, tím líp, ale důležitý je zvuk. Akustika je duší orchestru. Pomáhá dojmout posluchače.

Máte kromě koncertu v Ostravě v záměru ještě něco jiného? Třeba navštívit rodiště Leoše Janáčka?

Doufám, že budu mít dostatek času. Chtěl bych se podívat na Hukvaldy, to by bylo dojemné. Viděl jsem fotky. Je to nádherné místo.

Petr Bohuš | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.