Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Máj 1945, nová nesvoboda i znásilňování. Kniha ostravských historiků přináší důkazy

Máj 1945, nová nesvoboda i znásilňování. Kniha ostravských historiků přináší důkazy

2.5.2015 Atd.

Pětačtyřicátý. To je výmluvný název nové knihy ostravského sdružení PANT odmítající jednobarevný pohled na události z jara roku 1945. Publikace třeba upozorňuje na dosud nepříliš známé únosy československých občanů do Sovětského svazu, na zvěrstva Čechů, kteří sadisticky mučili německé civilisty nebo na sexuální násilí páchané na českých dívkách a ženách Rudou armádou.

Zvětšit obrázek

Ostrava na přelomu dubna a května 1945.
Foto: Archiv města Ostravy

Sborník interesantních příspěvků Pětačtyřicátý připravili ostravští historikové a pedagogové Petr Šimíček a Jiří Sovadina, oba pedagogové Gymnázia Olgy Havlové. „Pětačtyřicátý rok líčí jednotliví autoři bez příkras a přicházejí i s názorem, že osvobození bylo ve skutečnosti osvobozením k nesvobodě,“ říká Petr Šimíček, jeden z editorů sborníku, jenž je určen především studentům a učitelům dějepisu.

Kniha boří černobílý a adorační výklad událostí z roku 1945, jak ho známe z období komunismu, přičemž učitelé dějepisu na mnoha školách se ho stále drží. Publikace samozřejmě nepopírá zásadní úlohu Rudé armády v bojích s nacistickými vojsky, nicméně upozorňuje, že s příchodem rudoarmějců do Československa bylo jedno násilí nahrazeno druhým.

Hned v úvodní stati nazvané Květen 1945 – příchod svobody, nebo začátek nové nesvobody? se tomuto tématu věnuje renomovaný historik Jiří Pernes. Rudoarmějci například prakticky v každém městě či obci v českých zemích rabovali a znásilňovali. Tohle téma je přitom stále tabuizované a při letošních oslavách osvobození Ostravy opět nebylo veřejně diskutováno. Třeba časopis TÝDEN přitom nedávno přinesl celou sérii konkrétních svědectví o znásilňování na Ostravsku (číslo 13/2015) a Jiří Pernes v knize Pětačtyřicátý zase zveřejňuje konkrétní události, jež se odehrály v Litomyšli, tedy v kolébce českého národního obrození.

petactyricaty-obal

Pernes v knize Pětačtyřicátý o chování rudoarmějců uvádí: „Paní Darebná z Litomyšle, jejíž syn bojoval ve Španělsku a v Rudé armádě, měla být znásilněna, byla zbita do krve a podle lékařského ohledání hrozí jí oslepnutí na jedno oko. Podobných případů objevilo se v Litomyšli nesčetné množství, rovněž tak v blízkosti města.“ Pernes rovněž líčí, jak orgány Sovětské armády a NKVD odvlékaly do Sovětského svazu československé občany. Vesměs šlo o emigranty, kteří po bolševické revoluci v Rusku z roku 1917 nacházeli v průběhu první republiky azyl právě v demokratickém Československu.

V závěru úvodní stati pak Pernes konstatuje, že československá vláda už na jaře v roce 1945 akceptovala podřízené postavení vůči Sovětskému svazu a nebránila se sovětskému zasahování do vnitřních záležitostí. Období od května 1945 do února 1948, které rádi vnímáme jako dočasný závan svobody a pokus o návrat předválečné demokracie, je tedy nutno vnímat i jako vazalskou éru, kdy už zásadní politická rozhodnutí řídila Moskva.

Kniha přináší i objevnou stať o Českém národním povstání v květnu 1945 (Tomáš Jakl) či další sumarizaci mýtů, které se o roce 1945 pořád udržují ve vědomí společnosti (stať Národní mytologie mezi východem a západem z pera Víta Smetany) nebo příspěvek přemítající o osvobození jako o „osvobození k nesvobodě“ (Adam Drda).

Autoři zveřejňují i soubor dobových pramenů, v mnoha případech dosud nepublikovaných. Výjimečné fotografie doplňují dobové vyhlášky, plakáty i další dokumenty. Hrozivým čtením jsou třeba svědectví o českých zvěrstvech páchaných na německých civilistech. „Jedna žena byla vytažena kladkou do výše a bylo jí upáleno přirození. Více Němců bylo svázáno k sobě za přirození a tito musili tančit kolem vojáků. Přitom byli tlučeni býkovci,“ stalo se třeba v chomutovském lágru pro místní Němce.

Zmiňovaní editoři Petr Šimíček a Jiří Sovadina jsou spoluzakladateli občanského sdružení PANT, které rovněž provozuje webové stránky pro studenty a učitele dějepisu www.moderni-dejiny.cz. Na těchto stránkách jsou také shrnuty i základní poznatky k poválečné perzekuci německého obyvatelstva přímo v Ostravě, stejná zvěrstva jako v Chomutově se děla například v lágru Hanke na Nádražní třídě.

Kniha Pětačtyřicátý by měla být povinným vybavením každého učitele dějepisu, ale to je samozřejmě jen zbožný sen. Část kantorů totiž bude i nadále o roce 1945 vyprávět jako o krásné době, kdy porobený český národ nadšeně uvítal kyticemi šeříků slavnou Rudou armádu. A tečka, konec války i bezprostřední události poté jsou tímto probrány.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.