Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Nová posila baletu NDM Filip Veverka: V zahraničí se pracuje mnohem intenzivněji než tady

Nová posila baletu NDM Filip Veverka: V zahraničí se pracuje mnohem intenzivněji než tady

9.9.2015 Divadlo

Filip Veverka (1978) pracuje od začínající divadelní sezóny jako baletní mistr v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Je absolventem Taneční konzervatoře v Brně a po ukončení studií získal angažmá v Národním divadle v Praze, kde tančil sedm let. Za roli Petruccia v Crankově Zkrocení zlé ženy získal Cenu Thálie. V minulosti působil jako sólista Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, v sezoně 2009/2010 byl členem Švédského královského baletu ve Stockholmu. Od roku 2011 byl členem baletního souboru v Národním divadle Brno jako sólista a jako stálý host Národního divadla Praha a Staatstheater Karlsruhe.

Zvětšit obrázek

Filip Veverka v roli v baletu Giselle.
Foto: Archiv F. Veverky

Co vás přivedlo do Ostravy?

Ne co, ale kdo: Byla to šéfka ostravského baletního souboru Lenka Dřímalová. My jsme spolupracovali už v brněnském baletu a poté, co jsem odešel ze Státní opery Praha, mi Lenka nabídla možnost angažmá v Brně, a protože já z Brna pocházím, rád jsem nabídku přijal.

Takže za to, že jste teď v ostravském baletu, může Lenka…

Ano. Poté, co jsem ze zdravotních důvodů musel přestat tancovat, mi nabídla smlouvu na místo baletního mistra.

Chtěl jsem si s vámi povídat hlavně o vás, ale nabízí se otázka, co vás zaujalo na možné spolupráci s Lenkou Dřímalovou? Je způsob její práce nějak specifický?

Jistě, jinak bych s ní nespolupracoval. Něco tam musí být. A na Lence je pozitivní to, že má vize, za kterými jde. Vím, na co možná narážíte – když nastupovala v Brně, vzbudilo to pozdvižení, protože Lenka nemá za sebou kariéru tanečnice, což jí mnozí vyčítají. Ale za těch sedm let, co tam byla, dokázala udělat velmi zajímavý repertoár, který by si tam ti lidé nikdy nezatancovali. Před nástupem Lenky Dřímalové do brněnského baletu to tam bylo všechno dost zkostnatělé a ona to tam dost rozproudila.

Když Lenka Dřímalová přišla do Ostravy, také to způsobilo rozruch, zejména kvůli její představě o pracovní době baletního souboru a náplni práce. Její názor, že je třeba zvýšit intenzitu práce, u mnohých narazil. Vy máte zkušenost jak z domácích scén, tak ze zahraničí. Jak se pracuje na baletních scénách ve světě?

Mnohem intenzivněji než v Ostravě. I když Lenka zvedla pracovní dobu a má velké nároky, nejsou nijak přehnané v porovnání s tím, jak se pracuje v zahraničí.  V Ostravě to je pořád méně, než je dnes na prestižních scénách zvykem. Když to porovnám třeba s Německem, nebo i s jinými soubory v Čechách, tak pracovní doba je tam delší.  V Praze mají sedm a půl hodiny každý den, tady je to méně. A protože máme nyní náročnější repertoár, je prostě třeba více pracovat.

Někde ty nároky ale přece jen mají meze, je tu lidský organismus a jeho možnosti …

Jistě, ale my jsme pořád ještě pod těmi limity, jak se pracuje v cizině. Ono je to o tom, že když člověk je na něco zvyklý a musí přidat, tak má pocit, že to nemůže zvládnout.

Nebo se mu to prostě nelíbí, ale to je normální…

Ano, ale když se to vezme pozitivně a řekne si, zapracuji na sobě a něco dokážu, tak to možné je. Samozřejmě ta práce musí mít smysl. Nejde o to být deset hodin na sále. Dělat práci, která  se dělá jen pro práci samotnou, to nemá smysl. Tanečník musí mít pocit, že se vše dělá pro nazkoušení určité choreografie, ne pro naplnění pracovní doby. Tanečníci musí mít motivaci. V tom repertoáru, který s sebou Lenka Dřímalová jako šéfka souboru přinesla, je ale velká motivace.

Nastupujete do funkce baletního mistra. Co taková funkce obnáší?

Před premiérou přijede choreograf se svými asistenty. Postaví inscenaci. Po premiéře odjedou a zůstane tu baletní mistr, který musí udržet kvalitu představení v průběhu repríz.

Máte prostor pro tvůrčí práci?

Může být, práce s lidmi je vždycky tvůrčí, ale v tom smyslu, že by baletní mistr mluvil choreografovi do jeho práce a měnil choreografii, to ne. Záleží na vzájemné dohodě. Hodně choreografů pracuje tak, že přizpůsobují svoji představu možnostem tanečníků. Tam může taneční mistr pomoci.

Pracoval jste třeba s choreografem Yurim Vámosem. Jaká byla metoda jeho práce?

Ten měl všechno vymyšleno předem. On nebyl z těch choreografů, kteří přijdou na sál a loví a stavějí průběžně. On se se svou asistentkou zavřel na sále, vytvořil choreografii a pak ji prostřednictvím baletního souboru naplnil pohybem. S tanečníky samozřejmě pracoval a přizpůsoboval všechno jejich možnostem. Hodně choreografů pracuje jinak – přijdou a tvoří. Mně osobně vyhovuje právě ten první způsob. Když choreograf ví, co chce. Zažil jsem pár choreografů, kteří na sále tápali a hledali. Pak jsem měl pocit, že ztrácím čas. Je pravda, že v jednom rozhovoru s choreografem Kyliánem on sám řekl, že když byl mladý, začínal vždy tak, že přicházel absolutně připraven, a až později, když už měl jisté zkušenosti, si mohl dovolit přijít a tvořit.

Pracoval jste na mnoha místech ve světě. Jak vypadá složení baletních souborů? Je v nich mnoho cizinců?

Ano. Je to naprosto normální. Když jsme měli uzavřené hranice na západ, bylo u nás hodně ruských tanečníků. Když se hranice otevřely, tak tu máme i ruské tanečníky i tanečníky z jiných zemí. Ale tak tomu bylo vždycky. Kdo sem přinesl balet? Italové. Balet je umění beze slov a díky tomu je mezinárodní. A angažmá cizinců velmi obohacuje všechny tanečníky. Nemusí jezdit do ciziny a mohou poznat lidi jiných mentalit a jiných národností. To se mi nejvíce líbilo v Americe nebo v Německu, kde jsme v souboru měli pět Němců a dvacet tři jiných národností. Na jednom místě se setkáte s celým světem.

Jsou naše baletní soubory méně kosmopolitní?

Ne, už i u nás se to promíchalo. V Praze je třeba mnoho cizinců. Často jsem přemýšlel, co ty tanečníky a tanečnice z cizích zemí sem k nám táhne k práci za tu minimální mzdu.

A k čemu jste dospěl?

Je to vcelku jednoduché. Nejvíce souborů bylo v Německu, kde byl balet v každém větším městě. Dnes už není, v Německu se zavírají divadla a dělají se malé a komerční taneční scény. Spousta tanečníků přišla o práci. A pak je tu ještě jeden důvod: U nás pořád máme klasický repertoár, který se ve světě pomalu opouští.

Ve světě je baletní klasika na ústupu?

V Německu určitě.

Bavíme se o cizích státních příslušnících ve světě umění a povídáme si v čase, kdy Evropa bojuje s migrací z válkou postižené Sýrie. Co vy si myslíte o současné migrační vlně?

Já si myslím, že pomoci jim je lidská povinnost. Pokud jsme křesťanský svět, evropská civilizace, tak těm lidem musíme pomoci. Ti lidé sem nejdou šířit islám a právo šaría, ti prchají před válkou a hrozbou ztráty života. Do podobné situace se můžeme dostat nedejbože i my, a pak bychom v takové situaci přivítali také jakoukoliv pomoc.

Vraťme se k nadcházející sezóně ostravského baletu. Na co se těšíte nejvíce?

Čekají nás dvě premiéry. Chaplin od Mario Schrödera teď na podzim a v květnu Sen noci svatojánské od Yuriho Vámose. Je to zároveň moje první sezóna v roli baletního mistra, a tak se těším na všechno. Chaplin Mario Schröderea bude velmi náročný, ale je to krásné představení. Ke Snu noci svatojánské mám navíc osobní vztah, v tom představení jsem tancoval a jsem rád, že mohu působit ve stejné věci v nové roli.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.