Foto: Miroslav Pawelek
Potemnělou scénou přichází na začátku představení Lenka Kucharská Sedláčková. Úvodní slova i v laskavém provedení zamrazí a diváci se ocitnou v bezprostřední blízkosti příběhu o statečné Gerdě a ztraceném Kajovi.
Režisér Jiří Hajdyla přisoudil hlavní role Barboře Sedláčkové a Kryštofu Malecovi. Uvěřitelná vzájemná chemie i herecké výkony obou mladých herců podtrhují velmi zdařilou adaptaci stále populárního titulu.
Barbora Sedláčková v roli Gerdy působí zpočátku křehce, ale své roli propůjčila neutuchající odvahu. Kryštof Malec i na menším hereckém prostoru velmi přesvědčivě ukazuje, jak viditelnou proměnou prochází postava Kaje.
Výrazným režijním záměrem je obsazení Lenky Kucharské Sedláčkové do role nejen vypravěče, ale také Babičky a Sněhové královny. Všechny polohy mají rozdílné charaktery, které herečka přepíná s lehkostí a nadhledem. Velmi cením především noblesní intimní manipulace v roli Sněhové královny.
Režisér Jiří Hajdyla pracuje s herci velmi precizně, což dokazuje především přítomnost více rolí téměř všech herců. Náročné proměny kostýmů a bohatá choreografie, do níž se nebojí tvůrci zapojit ani kuchyňské komponenty, vytvářejí ze známého příběhu atraktivní podívanou, která je řemeslně vydařená se smyslem pro detail a herecky velmi profesionálně vedena.
Zdánlivě jednoduchá scéna, tvořená z plošiny evokující balkon, pod níž je babiččina kuchyně, se postupně přetváří v jednotlivé reálie, kterými putuje nebojácná Gerda. Scénografie Kristiny Komárkové nenásilně odhaluje své proměnlivé prvky a nechává vyniknout především kostýmové umění Anny Tiché a herecké dovednosti souboru.
Příjemnou složku tvoří hudba Beaty Hlavenkové a texty písní Josefa Václava Sládka. Chytlavé melodie, navíc v doprovodu houslí a ukulele jedné z dívek, působí velmi laskavě a autenticky. Veškeré hromadné scény, jež tvoří příjemná i účelná intermezza, jsou podpořeny choreografií Zuzany Burianové a vnášejí do inscenace především lehkost a dynamiku.
Inscenace je přepůlena na dvě části, rozdělené přestávkou, a vhodná je i pro menší děti. Příběh je v dramatizaci Leny Pešak čitelný a dospělí i děti na něj reagují vstřícně a se zaujetím. Vizuálně atraktivní jsou především dobrodružné etudy, které prověřují hloubku Gerdiny touhy zachránit Kaje z vlivu Sněhové královny.
Setkání s Květinovou paní (Katarzyna Kluz) a jejími čtyřmi honosnými květinami Hyacintem, Narcisem, Lilií a Sněženkou je doslova dechberoucí. Voňavá zastávka s barevnou módní přehlídkou sice Gerdu na chvíli omámí, nenechá se však květenou ovlivnit a brzy se vymaní z jejich okvětních lístků, aby pokračovala dál v záchraně kamaráda.
Čtveřice floristických úkazů se následně promění v loupežnickou bandu. Petr Sutorý, Tomáš Hába, Adéla Krulikovská a Daniela Blašková pendlují mezi výraznými postavami a ještě navíc představují roztříštěné zrcadlo Sněhové královny, jehož střepy zaslepují krásu světa a ze srdce dělají ledový kámen. Vše na sebe perfektně navazuje a nikde nenastává hluché místo. Formace jsou choreograficky dobře uchopeny a režijně dotaženy do detailu.
Na cestě za Kajem se Gerda setká s panem Vránou (Tomasz Przybyla) a paní Vránovou (Petra Frydrych), kteří ji navedou k Princezně. Vtipné průpovídky opeřenců vnášejí do inscenace příjemný humor. Snový palác a lákavá nabídka Princezny (Bára Kuboň Vidomská) a Prince (Denis Kuboň) vysnít si nového, lepšího Kaje, se Gerdě nezamlouvají, a tak s díky odchází vstříc dalšímu setkání. Poté, co ji zajmou loupežníci, skamarádí se s rozvernou Lumpínou (Daniela Blašková). Ta ji pod vlivem dobrého rozmaru půjčí svého soba Be, aby se Gerda dostala rychleji do Laponska. Tam se setkává s moudrou Laponkou (Katarzyna Kluz) a svéráznou Finkou (Petra Frydrych).
Zatímco Gerda putuje, Sněhová královna dále ovlivňuje Kaje. Jeho postupně sílící sebevědomí je důležitým kontrastem vůči zarputilosti a skromnosti mladé dívky. Závěrečné defilé má několik na sebe navazujících hromadných scén a působí na diváky laskavě a emotivně. Tento efekt je zdařilou ukázkou gradace příběhu, který má ucelenou formu a očekávaný závěr je tak víc než uspokojivý.
Dovolím si na závěr lehké srovnání. Sněhovou královnu můžete nyní zhlédnout jak v Těšínském divadle, tak v Divadle loutek Ostrava. Zatímco loutkové představení přineslo originální inscenační pojetí a více se zaměřilo na formu, v Těšínském divadle jde o klasické činoherní představení souboru České scény. Obě adaptace mají velký přínos a divák může v obou vidět, v čem je divadlo tak neotřelé a nenahraditelné – v lidské tvůrčí činnosti a bezedné fantazii.
Českotěšínská adaptace Sněhové královny je příjemnou tečkou za letošní činoherní sezonou.
*
Sněhová královna. Režie: Jiří Hajdyla. Dramatizace: Lena Pešák. Dramaturgie: Magdalena Marie Franková. Scéna: Kristina Komárková. Kostýmy: Anna Tichá. Pohybová spolupráce: Zuzana Burianová. Hudba: Beata Hlavenková. Texty písní: Josef Václav Sládek. Premiéra se konala v Těšínském divadle v sobotu 13. června, recenze je psaná z úterní první reprízy.
